Stav snění✔

"Radši bych tě po probuzení zapomněl..."

Specifické Trigger Warnings: Zmínky o derealizaci a slyšinách, krev, popisování něčí smrti?

Zas a znova, vše je o těch postavách :)

BTW: O gramatické chyby se nezajímám :P

Chapter word count: 1 421

━━━━━━━━━━━━━━━━━━━━━━━━━━━━━━

Zíral do stropu a nevěděl, co si myslet. Bylo to, co prožil sen a nebo je momentálně ve snu? Rád by dostal odpověď, ale nemohl nad tím déle přemýšlet, protože čapl peřinu a začal si otírat spocený obličej, který ho pálil. Byl si jist, že pokud tohle byl sen, to pálení a štípání by ho probudilo, ale pokud se to nestalo předtím, proč by teď?

Sedl si, obličej zabořený v peřině a snažil si to srovnat v hlavě. Byl ve Snowchesteru s Tubbem a Tommym, pracovali na... Pracovali na... Neví. Už si nevzpomíná. Sám neví, jestli v tom Snowchesteru vůbec byl a jestli křiky a pláče, co slyšel, se mu snažili říct, že je to jen sen. Nebo opravdu měl jen slyšiny? Neví, je zmatený.

Po chvilce hlavu zvedne a podívá se z okna vedle postele a k jeho překvapení se u Phila stále svítí. I když ví, že Phil moc nespí (ale neví proč tomu tak je), stále ho překvapuje, když má stále rozsvíceno. Ale alespoň mu to dává naději, že když přijde, Phil mu pomůže. Minimálně ho vyslechne, nabídne mu čaj a bude mu oporou, což teď potřeboval.

Vykopal se z teplých peřin a sedl si na stranu postele, začínala mu být zima, přeci jen se nachází uprostřed zasněžených plánin, kde slunce moc nesvítí a je za mraky. Podíval se na svou lampičku a zhasl ji, měl pocit, že za chvilku zmrzne, tak na sebe vzal své sako, které mu leželo na zemi. Není to o moc lepší, ale časem se to zlepší, to ví i on.

Potom šel po schodech ke dveřím, vedle kterých mu ležely boty. Věděl, že bez ponožek to sice bude utrpení a jeho nohy mu nepoděkují, ale nehodlal se vláčet sněhem, který by mu je popálil víc, než mu je potrápí boty. Pomalu si je nasadil s menší potíží a s tím, že dvakrát málem přepadl, ale nakonec stál a jen se zimou klepal, stále zmatený či byl ve snu či je momentálně.

Pak s nádechem vyšel ven a zabouchl za sebou dveře. Tváře už měl zmrzlé, protože v noci vždy byla větší zima a k tomu mu nepřál vítr. Dal si ruku před obličej, aby mu do očí nelítaly jeho vlasy a vydal se na cestu hustějším než obvykle sněhem za Philem. U Techna již byla tma, tak usoudil, že už spí a musí bejt potichu po schodech a po můstku nahoru. A přesně to udělal, po špičkách a co nejtišeji a lehce zaklepal na Philovi dveře, jen dvakrát a ne jeho normálních tři.

To Phil už možná poznal, že nejde jen na přátelskou návštěvu, když Ranboo měl ve zvyku klepat třikrát a opatrně mu otevřel dveře a pozval ho k sobě dovnitř. Phil sám už nebyl moc oblečený- Klobouk a jeho pláště mu viseli na stěně, měl an sobě jen černý svetr a kalhoty, co nosí.

,,Ahoj kamaráde... Chceš něco? Čaj či tak? Zrovna se chystám jeden vařit, mám tu borůvky, ze kterých si je dělám."

Ranboo popřemýšlel a kývl mu na souhlas- To Philovi stačilo na to připravit ještě jeden hrnek čaje pro Ranbooa, který si sedl ke stolu a podepřel si hlavu, hrabal se ve svých vlasech a přemýšlel.