Osud s draky

16. Konečně (1. část)

Ahoj, kromě "nové" povídky v Končinách tu mám i první část kapitoly na cestě za Novým Blpem. Juchů! Ano, rozdělila jsem to, NAPOSLEDY PRODLUŽUJU, SLIBUJU!

Dnes to nezdržuju. Užijte si novou kapitolu a nové postavy 😉.

***

Déšť jako zázrakem ustal. Nad ostrovem Zběsilců zářil měsíc, který jakoby přemohl blesky, a nyní posledním kapičkám odkapávajících ze střešních tašek dopřával vyloženě diamantový vzhled. Jedna taková zrovna dopadla na Broučkův čenich, který už měl ve spánku položený o zem. Avšak i takto maličká kapička ho přinutila svým čumáčkem nepříjemně zavrtět a otevřít oči. Nad celou tou situací frknul a když už byl vzhůru, rozhodl se mě a ostatní zkontrolovat otevřeným oknem.

Seděla jsem u plápolajícího vnitřního ohniště se samotnou Heather, nyní Heather Spravedlivou, náčelnicí kmene Zběsilců, a jejím starým přítelem Norbertem von Rišelinem. A nejenom to. Dopřávala jsem si slavný Dagurův recept, slepici na divoko. Heather vážně uměla vařit. Takhle dobré jídlo jsem dlouho neměla, nic proti vaření Zity a Elis.

Každopádně jsme si hodně povídali a dozvěděla jsem se, že za těch dvacet let a vlastně víc, co jsem slyšela o Heather naposledy, se toho hooodně změnilo.

"Takže vaše mrazidračice odplula do Skrytého světa?" ujistila jsem se v jedné z těch nových informací a Heather to potvrdila.

"Ano," řekla. "Důvod, proč se tu schovávala a bránila příletu draků, byla ochrana její i jejího vejce. Když se Valka vejce ujala a ono dostatečně vyrostlo, mladý mrazidrak našel bezpečný domov ve Skrytém světě. Po tomto zjištění díky objevu Skrytého světa Bezzubka coby král draků odvedl naši mrazidračici do něj, a tak nejen dal svobodu drakům zde a jí, ale i ji shledal s jejím mládětem. Teď jsou oba šťastní a v bezpečí, a my jsme mohli rozkvést jako další národ dračích lidí. Z její spleti jeskyní jsme dokonce udělali nové stáje inspirované starým Blpem."

"Neskutečné!" žasnula jsem a skoro to řekla i z pusou plnou kuřecího stehna. Normálně mluvení s plnou pusou nesnáším víc než cokoliv, ale když jsem musela něco říct, musela jsem to říct hned. Ale snažila jsem se to krotit, to jistě.

"A Dagur tedy přebývá s Malou na ostrově Ochránců křídla?"

"Ano, pořád jsou svoji. Jejich děti už dokonce mají vlastní draky."

"Dagur má děti. Páni." Nemyslela jsem to tak, že bych si myslela, že někdo jako Dagur by nemohl mít děti. Šlo čistě o to, že někdo o kom jsem četla prostě už byl dospělý a měl rodinu, a nějak starou. Čas je šílená věc.

"Takže Ochránci křídla už také létají na dracích? Myslela jsem, že jsou proti tomu."

"Vlastně mají draky jen oni. Mají to po Dagurovi. Mala stále zachovává určité tradice."

"Aha." Už jsem dojedla, tak jsem odložila talíř. Využila jsem toho a dům si prohlédla. Nebylo to přeplněné dohromady smysl nedávajícími objekty jako u Rišelinů, ale věcí tam bylo taky dost. Hlavně s motivem skřipouchů a dalších dračích památek. Byl to hezký vikinský příbytek.

Můj pohled se po chvíli vrátil k Heather. Pořád jsem nevěřila, že s ní mluvím. Dvojitou sekeru si už sice sundala, ale že je to stále ona mě přesvědčoval starý roh na jejím opasku s vyřezanou pečetí Kliďase Velikána. Předtím jsem to v jejím popisku zapomněla zmínit.

"Kdy se zeptáš taky na něco mě?" ozval se zničehonic Norbert, který kolem Heather chodil jako jakási otcovská postava. "Řekl jsem to jednou a řeknu to znovu. Na Norberta nikdo nemyslí."