20. kapitola

19 2 0
                                    

Ty jo, nepřehnala jsem to s tím lihem včera? To bude ale kocovina. Pomyslela si Sylva a zasmála se v duchu svému vlastnímu vtipu.
Hmmm, ale odkud bych ten líh vzala? Líh došel už při začátku mojí cesty.
Sylva se opět zasmála.
To je špatné, líh není, štěstí není, kocovina očividně je a co ještě?
Ach ano!
Šílená bolest v hrudníku! Málem bych zapomněla!
Sylva by i zavrtěla hlavou, kdyby se mohla pohnout.
Fajn, tak jsme si zavtipkovali a teď se pojďme vrátit k důležitějším věcem...
Třeba k tomu, že mám milion otázek!
Povedlo se to? Jsme v Jolteonském království? Žiju vůbec? Budu žít? Neponesu si trvalé následky?
Můžu mít líh?
V jejím uvažování ji přerušil hlas... Tak počkat! Hlas, který nebyl její!
Takže možná žije?
,,Nenávidím přemisťování!" Řekl hlas a Sylvě došlo, že to je hlas Echo.
Jak jinak, že? Ušklíbla se v duchu Sylva a pokusila se otevřít oči...
A ono to fungovalo!
Sylvu oslepilo oslepující bílé světlo. Párkrát zamrkala, promnula si čelo a zaostřila pohled na obraz před ní.
Tak mrtvá očividně nejsem. Zasyčela v duchu a posadila se.
Rozhlédla se kolem a uvědomila si, že leží i se svými ,,přáteli" na travnatém kopci, který se vznášel nad mramorovým městem.
Za městem se vyjímal hrad, královský hrad, kde sídlí - Sylva si povzdechla - ta ,,úžasná" královna Valkýra.
Hrad byla ohromná mramorová budova s tím, že strážné věže byly čtyři a na každé straně jedna.
Na každé věži vlála vlajka se třemi vodorovnými pruhy. Prostřední pruh byl bílý a na stranách měla vlajka žluté okraje.
Najednou z dáli zazněli kroky.
Sylva se prudce otočila a vyskočila na všechny čtyři zrovna v tu chvíli, když k nim dorazili dva Jolteoni - jeden - opravila se, jelikož druhá byla Jolteonka.
Zadívala se na Jolteona. Měl zelené oči, docela nezvyklá barva pro Jolteona. Jolteoni mají většinou modré až fialové, někdy šedé nebo černé. Měl zahnuté špičky uší, na jejich koncích byly nabité jako výboje. Límec měl šedý a na špičkách perleťově modrý. Tělo měl štíhlé a tlapky od bláta. Nevypadal zanedbaný. Sylva odvrátila zrak a zadívala se na Jolteonku. Ta narozdíl od Jolteona měla modré oči jako oceán s kapkami ledu. Trochu jí její oči připomněly Vichřičinu srst. Ale uši měla podobné jako Jolteon, proč asi Blesk nemá takovéhle uši? Mají je všichni Jolteoni? Tělo měla štíhlé, byla si hodně podobná Jolteonovi, že by byli příbuzní?
Sylva potřásla hlavou a vydala se Jolteonům naproti, čímž nechala svoje ,,přátelé" za sebou, což se samozřejmě nelíbilo Echo, proto Sylvu okamžitě dohnala.
,,Nemysli si, že jsi kapitán tohoto týmu." Zasyčela Echo, když ji míjela. Sylva protočila panenky a stoupla si vedle Echo.
Jolteon se zasmál.
,,Ahoj!" Řekl vesele. ,,Moje jméno je Newton a ta stydlivá vedle mě se jmenuje Alectra."
Alectra pozvedla tlapku a zamávala, čímž se stydlivě usmála.
,,Jistě," Řekla vedle ní Echo a Sylva se modlila ke všem bohům, i k Nebeské Hvězdě, i když ani za mák netušila co to je, ať neřekne nějakou pitomost.
,,Já jsem Echo." Ukázala na Sylvu. ,,Tohle je Sylva," Přemístila pohled na jejich ,,přátelé" za Sylvinými zády. ,,Ohýnek, Blesk, Lístek, Vichřice, Tma a Povodeň."
Newton se usmál a Alectra trochu pobledla, jelikož se jí dělalo špatně z toho, že je tady moc jiných národů a Eevee.
Newton popadl Alectru za rameno a zatřásl s ní.
,,To víte, naše stará dobrá Alectra je nervózní z toho, že vás je tu tolik." Usmál se a pustil otřepanou Jolteonku.
,,Tak pojďte, ukážeme vám město a hrad."

Spáry Eevee ✓Kde žijí příběhy. Začni objevovat