Spáry Eevee ✓

24. kapitola

Sylva se hrdě koukala s Alectrou na slunce, které už bylo ve čtvrtině své cesty.
,,Říkala si, že královna Diamanta chce vidět bílé vlajky zítra o východu slunce, je to tak?" Zeptala se Jolteonka.
Sylva přikývla a stále ji neopouštěl vražedný klid. Konečně ohnu historií a ne jako ta hodná Sylva, která chce všechny ochránit, ne, ne - jako Sylva, která chce, aby královna padla a s ní i hrad.
Alectra se zasmála a otočila se k Sylvě. Nečekaně ji obejmula a Sylva ji po chvíli objetí opětovala.
,,Tahle část tebe se mi líbí, potřebujeme plán." Řekla a Sylva přikývla a položila Alectře hlavu na rameno.
,,Až vypukne chaos a válka, nikdo si nás nevšimne, nikdo o nás nebude vědět.
Vplížíme se za hrad a zapálíme ho." Usmála se Jolteonka a odtáhla se.
,,Jsem na tebe tak hrdá." Zasněně si povzdechla.
,,Proč není víc Eevee jako my na tomto světě?" Zeptala se Alectra a Sylva se ušklíbla.
Najednou uslyšely křupnutí větvičky a obě dvě se pohotově otočily za zvukem.
Sylva uviděla Lístka jak stojí v tunelu ze živého keře.
,,Máme slyšení u královny." Řekl ledově a obě dvě si přeměřil pohledem, který jasně říkal, že ví všechno.
Zabiju ho, pokud vše ví. Poslala myšlenku směrem k Alectře a Alectra přikývla.
Sylva se zvedla, rozloučila se s Jolteonkou a vydala se za Lístkem.
Šli mlčky do té doby než nešli chodbu, kde bydlela Sylva v pravých dveřích.
Žádní stráže nebyli v dohledu.
,,Slyšel jsem všechno." Řekl Lístek a zastavil se u Sylviných dveří. Chyba, Pomyslela si.
Sylva se ušklíbla.
,,Opravdu? Tak to mě mrzí, že tě budu muset zabít..." Řekla ironicky a postřehla v Lístkových očích paniku.
Sylva vystřelila jako had a omráčila jedním uhozením Lístka.
Rozhlédla se kolem, otevřela svoje dveře a vtáhla Lístka dovnitř.
Dveře zavřela a pro jistotu je zavřela zamykacím kouzlem.
Podívala se na Lístka, ale okamžitě ji došlo, že i přes tu nenávist by ho nedokázala zabít...
Proto se rozhodla pro jedno dobré řešení.
Vymazat mu paměť.
Sylva zapátrala v paměti a vyvolala vír magie, který poslala proti Lístkovi.
Lístek se najednou probudil a posadil se.
Rozhlédl se kolem a zastavil pohled na Sylvě.
,,Co tady dělám?" Zeptal se.
Sylva se k němu naklonila.
,,Měl si mě dovést ke královně, ale udělalo se ti špatně a ty ses probudil až tady, jelikož si omdlel." Řekla Sylva a Lístek přikývl, čímž se celý rozzářil.
,,Ach ano, to je ono!"
Leafeon se postavil a šel ke dveřím, které otevřel a Sylvou v patách šel ke královně.
Sylvu překvapilo, jak to že je otevřel, když byly zamčené?
Neřešila to a následovala ho.
Pokračovali temnými chodbami až k pracovně ve které se včera nacházeli.
Lístek otevřel dveře a vstoupil, za ním šla Sylva, zavřela dveře a podívala se kolem.
Byla zde královna a její zástupkyně a dále její ,,přátelé."
Posadila se na místo, kde to bylo nejdál od jejích ,,přátel" a zároveň nejvíce uklizeno.
Královna si odkašlala a mlaskla. ,,Jsem ráda, že jsme se tady sešli, hrozně ráda bych se vás chtěla zeptat na to, co jste dělali předtím, ale bohužel vám musím ukázat toto." Řekla a vytáhla jeden papír který měl zlaté lemování. Měl na sobě pár textu který nedokázala Sylva přečíst, protože byla moc daleko a dole byla pečeť. Tak moment... Pomyslela si zděšeně.
To je přeci Vaporeonská pečeť! Že nenapadlo napsat tu šílenou královnu dopis, že ne?!
Sylvin plán se začínal bortit a proto si řekla, že hned jak budou moct odejít bude muset najít Alectru.
,,Toto je dopis od Vaporeonů. Prý na nás zaútočí... Tedy možná, pokud vyvěsíme bílé vlajky na naše stožáry, jejich armáda potáhne jinam."
Její ,,přátelé" se po sobě ustaraně ohlédli a nespokojeně zamumlali mezi sebou pár slov.
,,Ale, přeci to jsou Vaporeoni, ty už jsme mnohokrát porazili, takže žádné vlajky." Řekla Valkýra a rozhlédla se kolem.
,,Je vám to jasné?!" Zeptala se a její ,,přátelé" souhlasili, Sylva neochotně taky.
,,Děkuji a teď můžete jít." Řekla a Sylva šla jako první.
Za sebou slyšela nespokojené mumlání jejích ,,přátel." Odfrkla si a vydala se spletí chodeb do zámecké zahrady.
Na kořenu ležela Alectra a proto se za ní Sylva neslyšně vyhoupla a zaryla drápy do dřeva.
,,Vím všechno." Ozvala se Alectra a nespokojeně si odfrkla. Posadila se a podívala se s nenávistí na hrad.
Zítra o východu slunce už stát nebude Alectro, takže se neboj. Pomyslela si Sylva a Alectra přikývla.
,,Já vím, ale naše plány to mění, když ví o tom, že se blíží válka." Alectra zasyčela.
,,Určitě pošle pro posily... Tak počkat." Alectra se najednou zatvářila spokojeně jako nikdy dřív.
,,Kdo jsou spojenci Jolteonů?" Zeptala se a Sylva najednou pochopila.
,,Flareoni a Umbreoni, že?" Řekla a sklonila hlavu s tím, že se zlomyslně zasmála.
,,A čemu vládnou Flareoni?" Ušklíbla se Alectra.
,,Flareoni vládnou ohni, takže co to pro nás znamená?" Zeptala se tentokrát Sylva.
,,Že to bude na ně, pokud sežehneme hrad na popel."