Lucifer: Druhá šance [DOKONČENO]

24. Jednou bratr, vždycky bratr

Ačkoliv toho měli po vzhledu společného více, než-li s ostatními sourozenci, kvůli odlišným touhám a zálibám se raději nesnášeli. Lucifer vždy uměl co říct, aby tím udělal dobrý dojem, čímž si dokázal zajistit přátele prakticky i na těch nejpochybnějších místech. Zato Michael tohle nedělal, vždy mu stačilo se jen na své dvojče podívat, a žaludek se mu obracel vzhůru nohama. Přesto mu ale záviděl. Záviděl mu jeho charisma, sebevědomí a sílu, kterými se tak rád chlubil. A teď mu záviděl ještě více, protože teď měl Lucifer lásku ženy a podporu celé rodiny i přes všechny hříchy, jenž v minulosti napáchal. Vše, co si Michael přál, ale neměl takové štěstí to získat.

Nyní jej Lucifer zlehka podepíral a obezřetně kontroloval, jako by tím mohl něco zachránit. Ponižující chvíle Michaela zastihnout skutečně nemohla.

,,No ne. Že tě hodně lidí nesnáší jsme věděli vždycky, ale že tě bude chtít někdo zabít víc než já..."

,,Běž pryč."

,,Cože?"

Michael Lucifera od sebe tvrdě odstrčil, jelikož ničeho víc v ten moment schopný nebyl. Kosti měl zpřelámáné, obličej samý šrám a modřinu, oblečení rotrhané, nohy skoro necítil. Co by se stalo, kdyby jeho bratr včas nedorazil bylo všem nejspíš jasné.

,,Netvař se, že ti na mně jakkoliv záleží. Já vím, že ne, protože ani mě nezáleží na tobě... Zabil jsem ženu, kterou miluješ, zavinil tvé vyhnanství do pekla, zničil ti celý život. - Teď odejdi, a nech mě být."

Lucifer pomalu odstoupil o jeden krok, ale ze země zatím nevstával. Z okolí nemocnice se k nim mezitím začali sbíhat zvídaví lidé. Zraněného muže, ležícího v kaluži vlastní krve by mohl přehlížet jedině slepec nebo pomatenec. ,,Ale tady tě nechat nemůžu," ohradil ustaraně s pohledem k přibližujícím se lidem, načež ho opatrně zvedl, a odnesl zavěšeného za rameno do budovy za sebou. Tam Lucifera po krátkém rozhovoru s několika doktory o tom, co se jeho bratrovi stalo, zastihl opět Azrael.

,,Nemůžu uvěřit tomu, že jsi mu pomohl."

,,To ani já. V jednom mi ale věř určitě. Bylo to naposledy."

,,Měl bys ho odsud dostat."

,,A to proč?"

,,Protože ho do dnešní půlnoci musím zabít."

Lucifer se s obrovským podivením k Azraelovi napřímil. Chtěl se tak ujistit, zda slyšel správně.

,,Odkdy mu chceš takhle moc ublížit?"

,,Od té chvíle, kdy mi to jeho dcera nařídila. Na víc věcí se už neptej, prostě jen poslechni mou radu. Pokud Michael zemře, na světě už nezbude nikdo, kdo by jí mohl pomoci."

,,Michael nemá dceru. Tomu prostě nevěřím," vrtěl hlavou stále Lucifer, až jeho pozornost upoutaly právě běžící zprávy v nedaleké televizi nad recepcí. Řady hromadných loupeží, lidé a zvířata objevující se na těch nejpodivnějších místech, povodně, tornáda, bouře, neobvyklá chování vodních živočichů v mořích a oceánech, ztráta rozumu několika světových politiků, chudí bohatli za jediný den, aniž by hli jediným prstem u nohy. Nic z toho nedávalo absolutně žádný smysl.

,,Musíš ho přesvědčit, že ještě úplně o všechno nepřišel."

,,On mě nebude poslouchat, nikdy mě neposlouchal v ničem."

,,Vše co se teď děje," ukázala k malé obrazovce nad jeho hlavou, ,,za to může ona - Ella, jeho dcera - jenom proto, že kdysi opustil její matku, která se pak kvůli němu zabila."

...

Ostré sluneční světlo ji okamžitě zaslepil zrak, jakmile konečně nabrala sílu otevřít oči. Poté je na delší chvíli ještě několikrát zase zavřela. Při tom zápasila s mírnou bolestí na spáncích a v podbřišku. A vtom ucítila jeho dotek ruky, jíž zlehka sevřel tu její. Byl velmi ostražitý a znatelně si dával na čas s tím co řekne jako první.

,,Jak dlouho tu takhle už sedíš?" zachraptěla, když se konečně zorientovala po pokoji, kde u ní Lucifer seděl, a díval se na ni, jako by to mělo být naposledy, co se měli vidět.

,,Moc dlouho ne. - Víš, já..."

,,V pořádku. Pokračuj."

,,Já měl strach. Měl jsem strach z toho, jak hrozně by ses mohla cítit, kdybys zjistila, že... naše dítě zemřelo."

Chloe v obličeji celá pobledla. V naprostém zaskočení téměř přestala vnímat.

,,Ale teď vím, že pro to není důvod, protože ono žije. Je zdravé a odteď tu bude vždy s námi, stejně jako my tu budeme vždy pro něho."

,,Pro něho? Ty myslíš, že to bude kluk?" Lucifer ji jemně přejel palcem po hřbetu ruky, jež lehke tiskl ve své pravici. ,,Chlapec nebo dívka. Copak na tom záleží? Hlavně aby bylo zdravé a šťastné." Posléze se postavil a políbil ji na tvář. ,,Někam jdeš?" ,,Něco musím ještě dořešit. Nemusíš mít strach. Večer za tebou zase přijdu, v tom mi můžeš věřit." Říkal to trochu rozvážným tónem. Jako kdyby se tím nesnažil uvést do klidu jen ji ale i sebe. Ona mu raději nic neříkala. Ať se dělo cokoliv, tím že by to s ním chtěla řešit by ho stejně přivedla do akorát větších obav.

,,Buď opatrný."

,,Budu."

...

Místo, kde se Michael nyní nacházel sice nebylo příliš vzdálené, vlastně Lucifer popošel sotva o pár metrů, a už tam byl. Jediná potíž ovšem byla, že Michaela stále operovali. Přestože se to možná předtím tak nezdálo, utrpěl opravdu vážná povrchová i vnitřní zranění. Kdyby jej Azrael nedostal včas tak blízko k nemocnici, pravděpodobně by se Ellyino přání vyplnilo.

Lucifer však na čekání čas neměl. Pokud vše co Ray Ray tvrdila, byla pravda, pak si musel vážně pospíšit.

,,Promiňte. Můžete mi říct, kdy ta operace skončí? Je to můj bratr, víte. Mám..." tady na chvíli zaváhal, ,,o něho hrozný strach, a potřeboval bych ho co nejdříve zase vidět. A možná... s ním i mluvit?"

Doktor, který právě prošel dveřmi operačního sálu se na něj trochu nejistě zašklebil. ,,Váš bratr utrpěl četná zranění na povrchu těla i uvnitř. Má desítky zpřetrhaných vazů, nalomených kostí i bodných ran. Bude potřebovat minimálně několik hodin odpočinku. - Mluvit? Jestli se vzbudí tak klidně, ale silně o tom pochybuji."

Lucifer sjel zrakem znovu k hodinám. Už bylo dvě hodiny po poledni.

...

Kvůli jeho zdraví si slíbil, že počká, ale sotva uběhlo dvacet minut, trpělivost začala přetékat.

,,Jen aby bylo jasno, tak tohle dělám pro svět, a protože potřebuju od tebe odpovědi na spoustu otázek," pronesl k Michaelovi, odpojujíc z něho všemožné hadičky a jehly. Poté ho v rychlosti podebral, a vyskočil s ním dokořán otevřeným oknem, odkud se s rotáhnutím křídel vydal na místo, kde je nikdo z andělů nemusel hledat - k Mazikeen. Tam se shodou okolností setkal také s Amenadielem a Evou.

,,Co ti tak dlouho trvalo?"

,,Co mi tak dlouho trvalo?! Možná, že kdybyste mi všechno na začátku vysvětlili, byl bych tady o trochu dřív," ohradil nevrle na svého bratra, načež Michaela položil na blízký gauč, kam se nakonec vyčerpáním složil na zbylý volný kousek místa, kam by se vešla tak nanejvýš nějaká menší taška nebo polštář, ale jemu to bohatě stačilo.