Osud s draky

17. Konečně (2. část)

Ahoj, tak jsem tu konečně s další kapitolou! Nevěřím, že první za říjen. Hanba mi 😅.

Nebudu zdržovat. Chvíle, na kterou všichni čekali, je zde, včetně několika nových postav nejen od opět od MonstrousNightmare, tak i ode mě a dokonce od Danhelka! Užijte si je 😉.

***

Nekonečnou ledovou plání běhalo vskutku unikátní stvoření. Její silná a odvážná jezdkyně ho skromně nazývala šavlozub trojživelný. Čtyři silné, bílé tlapy této její věrné, růžově zbarvené samice bez sebemenšího problému brázdily kilometry sněhu a ledu. Křídla byla těsně u těla, velká hřbetní ploutev jakoby se prořezávala skrze noc, a ocas se zelenkavým klepetem na konci se držel v pevné pozici i v úchopu, avšak vždy připraven k případnému použití.

Jak takhle běžely, vypadaly jako jedna bytost. Nic je nemohlo zastavit, a ani rozdělit. Jak z lidských úst a nosu, tak z krátkého, šavlozubého čenichu vycházely výrazné obláčky dechu. Byly snad ještě výraznější než úplněk nad nimi, co zářil na čistý sníh skvící se v temnotě noci. Onen měsíc byl té dívce celou řadu let jedinou společností. Proto po něm pojmenovala tuto svou jedinou kamarádku.

Luna. To bylo její jméno.

Černovlasá jezdkyně oděná do kožešin a kožených šatů na chvíli spustila oči z cesty přes sebou a jednu ruku z pevného koženého sedla, a pohladila to dokonalé stvoření pod sebou. Kolem nebylo živáčka. Jedinou další společností byly hvězdy. Ale ty nepotřebovaly. Měly sebe. Víc nepotřebovaly. Nikdy.

Než jsem se nadála, tento můj hodně starý obraz před očima se měnil. Z noci byl den a místo toho, aby má stará představa sebe a Luny běhala po zasněžené krajině, běhala po moři. Nebylo to už tak reálné, spíš jako obrysy, jakási oživlá kresba, co mi už před lety nakreslila sestra.

Dlouho jsem z té obživlé kresby nemohla spustit oči. Asi to bylo lepší, než jen hledět na prázdný oceán. Avšak narozdíl od onoho obživlého obrazu, já neletěla sama. Se mnou a Broučkem tu byl Phantom, Evangelína se Štístkem a nyní i sama Heather s Větrostřižkou a Děsovka s Ostrospárem, který ve svých silných spárech nesl nosítka se zraněnou plíživou smrtí. Byl bezpečně zajištěn a také ošetřen. Děsovka mu podala nějaký přípravek s šalovětky, který ho dostatečně a bezpečně uklidnil, aby celou cestu prospal. To by bylo neadělení, kdyby se najednou probudil. I tak jsme ale cestovali rychle. Rychle, ale v klidu.

Když se vrátím k původní myšlence, bylo šílené, až kam jsem to od té představy s Lunou dotáhla. V té představě mi dlouho stačila jen ona. Vážně jsem myslela, že nikoho jiného nebudu potřebovat. Potkala jsem v tom příběhu Škyťáka a jeho jezdce a s nimi jsem se přestěhovala na Blp. Svým způsobem jsem v téhle verzi utekla z domova a žila jen s Lunou na Blpu, jak jsem vždy snila. Byla jsem takhle šťastná.

Ale na téhle cestě, na téhle SKUTEČNÉ cestě, jsem potkala skvělé lidi. Lidi co mi rozuměli, měli stejné názory a měli rádi draky jako já. Taky jsem dělala věci, co by mě nenapadly, že budu v reálu dělat. Od hloupostí jako mluvení s cizími lidmi po velké jako skutečné záchranné dračí mise. Někde mezitím se nacpalo spaní venku. Tyhle věci v tom mém původním vymyšleném příběhu nebyly. Většinou jsem jen létala, pomáhala ve vsi, nebo jen seděla a povídala si s kamarádkou. S tou, která se pak k tomu příběhu připojila se svou vlastní vymyšlenou dračicí. Svým způsobem jsem tam zůstala stejná jako jsem byla před celým tímhle dobrodružstvím. Nechtěla jsem se měnit a měla jsem za to, že je to správně. Vím, že už dlouho tu vykládám, jak jsem snila o životě jako měl Škyťák, a ten zachraňuje, jedná, létá až ke kraji světa, ale teď si uvědomuji, že jsem technicky s Lunou nic takového nepodnikla. Že bych ani při psaní mého a jejího dobrodružství nevěřila, že bych byla něčeho takového schopna? Nebo jsem to prostě nechtěla? Chtěla jsem jen žít na původním Blpu a mít klid s kamarádkou? Svým způsobem kdo by nechtěl, aby byl takový klid? Žádní lovci, pytláci, jen sezení u vody a dračí závody. Ale takový klid to zas v tom mém příběhu nebyl, napsala jsem jak mě tam nějací Blpani šikanují. BLPANI! CO TO BYLO ZA VYSNĚNOU PŘEDSTAVU?!