Shadows of the past(CZ)

25. ALEXANDRAS / CHRISTINE

Nevím jak se to stalo. Vážně ne. Já v té vroucí vodě totiž usnul. Nevím, jestli to bylo únavou, nebo jsem prostě zkolaboval z toho všeho, co se poslední dobou dělo, ale prostě jsem usnul. 

Probudil jsem se v posteli, zakrytý jen peřinou a ručníkem, na přistavené židli na mě čekalo mé oblečení, spolu  ovocem na stolku.

Posadil jsem se a natáhnul se po jablku. Rovnou jsem se do něj zakousl, protože v mém žaludku toho moc nebylo už delší dobu. Bylo trošku kyselejší, ale mě to nevadilo. Navíc, pokud tohle donesl Favonius, jakože ano, nemůže za to, jelikož jeho přirozeností je ještě nezralé ovoce.

Okousal jsem tedy zelené jablko a ještě k tomu si oloupal pomeranč, který ve mně také rychle zmizel. Pak jsem se zvedl a oblékl. 

Už jsem se moc zdržel, budu muset jít. 

Vydal jsem se tedy hledat Favonia. Našel jsem ho v zahradách u chrámu. Jen tak tam seděl na lavičce, pohazoval si se zlatým kroužkem ve své ruce a hleděl do prázdna. Okamžitě jsem věděl, na co myslí. Na minulost. Na to, co bylo předtím, než se stal Kupidovým pomocníkem. Tenhle příběh byl ukázkovým příkladem toho, jak láska dokáže být slepá a hloupá.

Přišel jsem k němu a přisedl si za ním. Automaticky jsem ho objal kolem ramen. Povzdechl si a opřel si o mně hlavu. "Už o tom nepřemýšlej. Každý z nás dělá zlé věci ve jménu lásky" Řekl jsem. Zefyros se ušklíbnul. "Ano, jenže u polobohů to není takový zločin" 

Poddal jsem se nutkání zakroutil hlavou a ušklíbnout se. "To by ses divil" Zefyros se na mě pobaveně podíval. "Narážíš na sebe?" "Přesně tak" Jo, srandu si ze sebe ještě pořád udělat umím, ikdyž můj případ není moc k smíchu. Vážně nechci volit, protože bych nesnesl, aby se jeden z nich cítil zrazený.

"Díky Alexi" 

"Nemáš za co. A teď bys mě mohl přenést tam, kde jsem skončil, ne?" On se usmál a zvedl se. Já spolu s ním. "Tak dobře. Přeju ti všechno štěstí světa Alexi" Lusknul prsty a mé vědomí se zase rozsypalo. 

Když jsem zase přišel k sobě, seděl jsem na kašně a kolem mě chodili lidé, jakoby nic. Vedle mě se ozvalo tiché zařinčení. Překvapeně jsem tam otočil hlavu. Vedle mě stálo provizorní vězení a jeho poklička neklidně poskakovala. (To je ta váza s Venty, co mu dala Héra, pokud si někdo nepamatuje). Rychle jsem po ní chňapnul a přitáhl si ji k sobě. 

Pravda. Teď ještě musím k Aiolovi. A doufám, že tentokrát nezkolabuju. Postavil jsem se na okraj kašny a donutil vítr, aby mě vynesl výš a dál

...

Sakra! Kde se tu valo tohle?! 

Z ničeho nic sem se ocitnul uprostřed sněhové bouře. Skoro jsem neviděl na cestu, ovládání větru bylo těžké a cukající se váza pod mou paží mi taky moc nepřidala. Mrznul jsem, navíc jsem měl divný pocit, že se něco stane. A nevím jestli se mi to bude líbit, nebo ne.

Pak jsem to ucítil. Tu energii bych poznal všude. Byla to ONA. To není dobré! To vůbec není dobré!

Očima jsem těkal kolem sebe v skoro nulové viditelnosti a nechal se vést jen svým šestým polobožským smyslem. Předemnou jsem uviděla černé obrysy něčeho obrovského. Snad lodě. Ale nemá být loď na moři? Co dělá ve vzduchu?

A pak jsem ucítil několik dalších energií, mezi nimi.... srdce mi vynechalo pár úderů.

CHRISTINE

Nejdřív byl klid. Všichni tak nějak už nepočítali s dalšími komplikacemi. Popravdě. Já taky ne. Naše další zastávka totiž měl být Hádův chrám. Záchrana mého bratra a jeho přítelkyně. 

Poslední dobou jsem dost přemýšlela o minulosti. Nejen kvůli tomu, že jsem se potkala s Amorem. Prostě jen...tomu nešlo nijak zabránit. Pořád jsem na to musela myslet. Doufat, že se jim nic nestalo a že se ještě uvidíme. Že je budu moct pozdravit, obejmout a pol-

STOP! Sakra na to nesmíš myslet! Jasně, jsi už asi dvě století v pubertě, fajn! Ale to neznamená, že musíš myslet na líbání! Co kdyby....si to vyložili jako nějaký impuls k tomu, že jednoho máš radši, než druhého? To přeci nechceš Christine!

Zavrtěla jsem hlavou, zvedla se a vydala se z mé kajuty nahoru na palubu. Tam mě ofouknul nepříjemně studený vítr, až jsem se otřásla. Kde se to tu kruci vzalo?! Vždyť je léto! 

Na palubě nikdo kromě mě, Jasona, Lea a Piper nikdo nebyl. Asi odpočívali někde dole v podpalubí, nebo ve svých kajutách.

V jedné sekundě, jakoby se zastavil čas. "Leo! Spusť poplach!" Zaječela Piper a použia při tom svou čaromluvu. Leo se vrhnul k tlačítku a zmáčnl ho, ale nic se nedělo. "Je odpojené, dej mi pár sekund-" Nedořeknul. Palubu pokryla námraza, Jasona zasáhla plnou silou, takže se zhroutil na palubu v kostce ledu. "Leo! Plameny!" Zaječela Piper.  Leovy ruce vzplály a rozehnaly tak na pár minut i námrazu, která se mi začala plazit po nohou. V tu chvíli ho však něco neviditelného zvdlo do vzduchu a uhasilo jeho oheň. Z ničeho se objevily tři sněžné víry, ze kterých vystoupily sněžné děti. Chioné a bratři Boreásovci. Sakra, ta nám tu chyběla. "Pusť mě!" Zaječel na ni Leo. "Ale jistě Valdezi. Pustím, o to se neboj" Ušklíbla se Chioné zle a Leo vystřelil z lodi, jako vypálený katapultem. Chtěla jsem akřičet, ale nezmohla jsem se na to. Jen jsem se zděšeně koukala do míst, kde se Leo ztratil v mracích. Piper se zdála stejně otřesená, jako já. Chioné se bláznivě rozesmála. "Je to jen ty a já Piper. Za tu potupu u Vlčího domu zaplatíš" 

"Brzdi Chioné! Jsem tu ještě já!" Zakřičela jsem na ni a změnila svůj náramek na meč. Ona se na mě líně otočila. "Ano, ráda tě vidím Christine. Bohužel je tu ještě někdo, kdo by tě rád pozdravil po dlouhé době" Pocítila jsem další mrazení v zádech. Varování. Ale přišlo mo pozdě. 

Dostala jsem pořádnou ránu do zad, při pádu jsem si dopadla na ruku, ve které mi bolestně zatepalo a meč zůstal ležet o několik metrů ode mně. Něší noha mi přistála na rameni a přinutila mě tak zůstat ležet. Rozmrkávala jsem mžitky bolesti.

"Vidíš mě ráda Christine?" Ztuhla jsem a koutkem oka se na NI podívala. Nezměnila se. Dlouhé bílé vlasy jí cuchal vítr a zachytávaly se jí v nich vločky, její jedovaté rudé oči se na mě opovrživě dívaly s jistou dávkou šílenství.

"Jesse" Zachraptěla jsem. "Takže jsi nezapoměla" Ukázala své tesáky v úšklebku. Tahle holka nebyla empúsa. Byla dítě chaosu. Něco jako polobůh. Můj věčný nepřítel. 

........................

        Můj první, zlý OC charakter :3 Tak co říkáte? 

Navíc se blíží první epické setkání dvou členů Malé Velké trojky. Těšíte se? Já strašně :D