Shadows of the past(CZ)

35. NICO / NEO

NICO

Klytios slábnul. Cítil to. Přesto si nedovoloval říct, že vyhráli. Stát se přeci mohlo cokoliv. Popravdě, dávali mu ale zabrat. Jason létal vzduchem a kopal ho do obličeje, Frank a Piper bodali giganta do prsou a Leo mu šlehal plameny po nohou, aby se nemohl nikam posunout. Hazel stála u Percyho s Annabeth, kteří se pomalu vzpamatovávali a krmila je ambrózií.

On dával pozor na černou mlhu u Klytiových nohou. Nesměla se nikoho dotknout, vnucovala zlé myšlenky, dokázala ovládnout i zabít, jeho styxká čepel ji však kokonale pohlcovala.

Pak ho však z rovnováhy vyřadil pevný stisk kolem krku. Zalapal po dechu a čepelí švihnul za sebe. Bohužel byla zablokována. Koutkem oka j zahlédnul jedno rudé a jedno bílé oko spolu s křídově zbarvenou záplavou delších vlasů. To je ten muž, co tu byl už před nimi! "Zdravím synu Hádův, pamatuješ si mně?"

Vytřeštil oči, když mu myslí bleskla vzpomínka. On byl jeden z těch, kteří ho dopravovali do té bronzové nádoby ke gigantím dvojčatům! Cuknul sebou ve snaze se mu vysmeknout, ale marně. "Jsi dobrý bojovník, ale musíš zemřít" Ucítil čepel mířící na jeho hruď. "Ustup Tobiasi!" Ozval se naštvaný křik a tou škvírou mezi jejich hlavami proletěla jedna čepel. Využil těch několika sekund, abych se mu konečně vysmeknul. To už k nim přibíhal ten kluk s bílým pramenem vlasů a nepřirozeně žlutě zářivýma očima. Svůj druhý meč měl stále v ruce a provedl jím výpad po bělovlasém. Ten ho zablokoval svou dýkou. "Starší bráška chrání mladšího, jak sladké" Ze slov bělovlasého odkapávalo zhnusení, zlost a ještě nějaký podivný pocit, který mu ztěžoval dýchání, když se na něj soustředil.

"Kolikrát ti mám opakovat, že to byla nehoda?!" Zavrčel žlutooký a začala přetahovanás meči, jelikož byla dýka a meč zakleslé do sebe. "Nebyla. Sám tomu nevěříš!" Okřiknul ho Tobias, odjistil zaseklou dýku a švihl jí směrem ke krku druhého. On se vyhnul a už nic neříkal.

NEO

Stihnul jsem to, uf. Začal jsem odrážet Tobiasovy výpady přepněné zlobou. Já za to nemohl...notak....proč to i mě zní jako hloupá lež? Zakroutil jsem hlavou, zatnul zuby a začal ho tlačit zpátky. Pak se mi přímo před očima přemístil. Sakra kde-

"Neo! Nalevo!" Percy! Meč jsem automaticky švihnul doleva a opravdu se srazil s Tobiasovou dýkou. Tobias zaklopýtal dozadu a já měl tak pár sekund se rozhlédnou kolem sebe. Pohled se mi zastavil na Christine, co s Jesse bojovala beze zbraně. Pak jsem hlavou švihnul k Percymu. Má ho na krku!

"Percy! Ten přívěsek!" Zakřičel jsem a to už jsem musel manévrovat před další sérií Tobiasových výpadů.

Poseidonův syn si ho nechápavě sundal z krku. "Hoď!" Křiknul jsem. Poslechnul, napřáhnul se a hodil. Zablokoval jsem Tobiasovu dýku, vyšvihnul se mu na ramena a vyskočil. Ve vzduchu jsem chytil přívěsek a ještě ve vzduchu zakřičel na Christine. "Chrissy!" Otočila ke mně hlavou. Doufal jsem že pochopí a mrsknul jsem ho vší silou jejím směrem. Dopadnul jsem na záda a zalapal po dechu, Tobias ke mě doběhnul, ale než stačil cokoliv udělat, z cesty ho smetl Boriusův ocas.

NICO

Ten bělovlasý muž...Tobias...řekl právě, že starší bratr chrání mladšího? Tohle je tedy jeho bratr z Malé velké trojky? Chytil svůj meč a pokračoval v nasávání Klytiovy temnoty, přitom však stále po očku sledoval jeho.Nea.

Zakřičel na Percyho něco o přívěsku, Percy hodil, stejně jako Neo později ke Christine. Tobias ho málem zranil, ale byl tu ten démoní vlk, Borius. Nico stále nechápal, jak se z malinkého šedobílého štěňátka mohlo stát tohle.

Jeskyní prošla vlna energie, která zasáhla i Nika a trošku mu dobyla ty pomyslné baterky. To Christine už nesvírala s ruce přívěsek, ale dlouhý stříbrný trojzubec se zlatými ostrými hroty. Nečekala a švihla jím proti své protivnici. Uštědřila jí tři krvácející hluboké rýhy přes tvář.

Bělovlasá uskočila.

Z další strany jeskyně se ozvalo zahrmění a i Alexův protivník začal couvat s pohledem upřeným na Alexe, který se vznášel pár centimetrů nad zemí a jeho tělo praskalo statickou elektřinou.

Všichni tři bělovlasí se srazili zády při ústupu. Klytios dopadl na kolena. Borius zavrčel, rozevřel čelisti a vychrlil sloup ohně, který se spojil do kruhu kolem dětí chaosu. "Skončeme to" Zasáhla Hekaté, v rukou se jí objevily louče, které švihla jako dýky na Klytiovu hlavu. Jeho vlasy vzplály rychle, jako troud. Plameny se mu rozšířily po celém těle a on se zhroutil do trosek otcova oltáře.

"Je konec! Zmizte, nebo zemřete!" Zakřičel Neo na tři bělovlasé. Ti se rozhlédli po okolí, jakoby zkoumali každou jinou možnost. Útěk asi byla jediná. Jeskyni prozářilo bílé světlo a oni byli pryč. Nico si meč zastrčil do pochvy na zádech a otočil se na Nea.

NEO

Příval energie naprosto pominul a mě se podlomila kolena. Borius mi rychle podstrčil svůj čenich, abych nespadl přímo na zem a pomalu mě posadil. Celé tělo mě pálilo, končetiny se mi třásly a před očima jsem měl mžitky. Přesto jsem zvednul hlavu. Můj pohled se zaklesl do zeleného a modrého. Donutil jsem se k úsměvu a zachvěly se mi rty. "Aho-" Ani jsem nedomluvil a zastavil mě náraz. Christine se p mně vrhla jako dravá lvice, hlavu mi zabořila do ramene a začala tam zcela nefalšovaně vzlykat. "Žádný ahoj, blbečku" Dostala ze sebe mezi vzlyky. Usmál jsem se ještě víc a sevřel ji v náruči. "Já vím. Žádný ahoj nestačí" Zašeptal jsem a rozhlédnul se po jeskyni.

"Percy, Annabeth....v pohodě?" Zeptal jsem se polobohů, kteří přišli za námi a už vypadali mnohem lépe než před bránou smrti. "Jasně a ty?" Zašklebil se Percy. "Trochu spánku a budu jako novej, neboj" Vypláznul jsem na něj jazyk, pak jsem se podíval na Alexe, který stál přímo u mě a natahoval ruku. Natáhnul jsem svoji a nechal se i s Christine vyzvednout ze země. Pak jsem byl vtažen do ještě pevnějšího objetí. "Sakra....už jsem myslel, že tě nikdy neuvidím....tohle už nám nikdy nedělej" Zabručel Alex a šlo poznat, že také nemá daleko k slzám. "Myslíš, že bych zase někdy jen tak na zkoušku naštval orákulum?" Zašklebil jsem se a to mě stálo nakopnutí do holeně od Christine.

...

BIG MEETING se 999 slovy je zde! :3 Mimochodem, už dneska na "prosbu" našeho milého orákula xD @TnaKenov