Osud s draky

20. Noví Blpané: Anabeth, za noci i dne

Dnešní díl je o postavě Anabeth_Jackse. Omlouvám se, že to trvalo tak dlouho.

***

Po tom dračím humbuku v útulku byl celkem rozdíl vrátit se do lidského ruchu vesnice, a to konkrétně k Nové velké síni. Samozřejmě že i tam byly draci, ležely si na té pagodě podobné střeše, jakoby to nebylo místo všeho hlavního dění celé vsi. Ale i když to byl můj první den zde, poznala jsem, že dnešek je opravdu rušný, jelikož se kolem Kliďasovy sochy na dřevěné ploše, kde se konala i slavná Škytstrid svatba, shromažďovali Vikingové a něco tam chystali, respektivě ještě plánovali. Viděla jsem dokonce i nějakou výzdobu v podobě barevného listí a dýní. To už byl čas sklizně? Pravda, srpen se pomalu chýlí ke konci, a tady přichází zima rychle, ale i tak.

"Hej!" vykřikla Anabeth zničehonic přímo vedle mě, tak jsem z toho jako vždy cukla.

"Magnusi, kolikrát jsem říkala že tví jaci nejsou hlavním bodem hostiny!" Ukázalo se, že řvala na toho Magnuse, co byl předtím hrubý na Kirina s Erikem. Momentálně si zabíral největší plochu dloooooouhatánského stolu, který stál čelem ke Kliďasově soše. Podélně se tvořily stánky, ale on chtěl z nějakého důvodu stůl.

"Na stolu budou všechny chody a dary rovnoměrně! Zbytek si dej do stánku."

"Ale mé maso je nejdůležitější!" Tak proto ho chtěl. "Na stole by mělo být JENOM maso mých jaků! Všichni maso milují a nejlíp se z něj nají, než přijde zima."

"Ale dožínky jsou o sdílení a o komunitě," namítla Anabeth pevně. Podle hlasu a přístupu hádám, že to snad měla celé na starosti. "A navíc tví jaci budou skvělou obživou a zdrojem teplých materiálů až právě zima přijde. Svým způsobem, ty bys tu toho měl mít vlastně nejmíň."

To se mu nelíbilo. Vztekem práskl křídou, kterou doteď značil, o stůl, až z ní zbyl jen prach, a zařval: "Tak poslouchej, ty jedna mrňavá! Mně nebude rozkazovat žádná...!

Než to mohl doříct, Soumrak mezi ně skočil a pořádně na něj zavrčel. Slyšela jsem, že to on je ten velký ochranitel ze všech Bezzubkových dětí. A u Anabeth to zjevně platilo obzvlášť. Tak mě tak napadá, čím to že jsou se Soumrakem spolu? Je Anabeth nějak příbuzná se Zefýrou a Ždibkem?

"Magnusi!" ozvala se pro změnu zase Zefýra. Ta jen vystrčila hlavu z Nové velké síně, aby si ho podala, protože zjevně měla hodně práce ještě uvnitř.

"Poslouchej Anabeth! Má na starosti hostinu i poslední letní honbu za pokladem. Nemá čas se ještě zaobírat takovými jako ty. A já taky ne. A ŽDIBKU! PŘESTAŇ TAJNĚ UJÍDAT VZORKY!"

"ALE NO TAK!" zazněl pro změnu mladý mužský hlas. Šlo o blonďatého, asi patnáctileté chlapce se zelenýma očima, co se hodně podobal jistému obrazu ve staré velké síni, a momentálně se tajně schovával za bednami se zavařeninami. A bílý noční blesk s černými skvrnami na těle a tlamou od borůvek na dojmu jen přidal. Vždyť to byl Ždibek s Vrhačem! Ti vyrostli. Ostatně jako Zefýra s Šipkou a Soumrakem.

Zefýra jen protočila očima, podívala se na nás, a se slovy, že si mě za chvíli zachovalá, že jen něco dořeší, se vrátila dovnitř.

Anabeth si nad celou tou situací povzdechla, pravou rukou si dala jeden z volných, zakroucených pramínků vlasů za ucho  a prohlásila: "Měla bych se vrátit k práci. Ty tu počkej." Ihned vyrazila pomoct s organizací výzdoby. Zdálo se však, že toho má nad hlavu, tak jsem neváhala a zeptala se: "Nechceš mezitím pomoct?"