The GODS

11. Výměna tváří

Se zívnutím jsem otevřel oči a protáhl se. Skrze škvírku mezi závěsy, jež skrývaly okna, do pokoje pronikal pruh jasného světla, který na pár minut upoutal mou pozornost, než jsem si uvědomil, co znamená. S neblahou předtuchod jsem se zadíval na hodiny a zděšeně zalapal po dechu. Opět jsem měl zpoždění. Bleskově jsem vyskočil z postele a zmizel v koupelně. Ranní hygienu jsme nikdy neměl hotovou tak rychle, jako právě teď. U skříně jsem nestrávil déle než pár vteřin, kdy jsem popadl první slušnou věc, která mi přišla pod ruku, a začal si ji oblékat. Čím rychlejší jsem se však snažil být hotový, tím méně se mi dařilo dostat ruce do rukávů a nohy do nohavic, což mě vytáčelo naprosto neskutečným způsobem, kvůli kterému jsem s kousky oblečení škubal, div jsem je neroztrhl. Nakonec se mi je však přece jen podařilo obléct, a tak jsem si rukou prohrábl vlasy a vyběhl z pokoje, neohlížejíce se naprosto na nic, což byla nejspíše chyba, neboť o chvíli později jsem do něčeho, respektive někoho, vrazil a oba jsme skončili na zemi.

,,Co to-" začal jsem nevrle, ale když jsem vzhlédl, slova se mi vytratila z úst. Předemnou na zemi seděl princ Valearin. Vlasy měl rozcuchané a rukou si třel jistě bolavé rameno, kterým jsme se srazili.

,,Rine?" zamrkal jsem trochu překvapeně. Myslel jsem, že hnědovlasý už je dávno dole v jídelně s našimi otci, ale opak byl očividně pravdou a on tady teď seděl na zemi, stejně jako já s několika minutovým zpožděním.

,,Daegone? Ou, uhm, promiň, nechtěl jsem do tebe vrazit. Nedával jsem pozor na cestu a na chvíli jsem se zamyslel a no...nevšiml jsem si tě." začal se okamžitě nervózně omlouvat. Já nad tím však jen s povzdechem zakroutil hlavou a vyškrábal se na nohy.

,,To je v pořádku, nic se nestalo." odvětil jsem, nehodlajíce přiznávat svůj podíl viny, protože přece jen ani já jsem nedával tak úplně pozor.
I Valearin se mezitím postavil, a tak jsem tam naproti sobě stáli, mlčky si hledíce do očí. Tuto chvíli jsme však nakonec přerušil já.

,,Měli bychom jít, už tak jdeme pozdě." odvrátil jsem od něj zrak a rozešel se ke schodišti. O chvíli později jsem za sebou slyšel jeho rychlé kroky, načež mě dohnal a zařadil se po mém boku.

,,Poslouchej, bylo by lepší, kdybychom přišli s nějakou dobrou omluvou našeho zpoždění." ozval jsem se, když jsme se dostali na konec schodiště. Hnědovlasý princ na mě zvědavě pohlédl, pozvedl obočí v němé otázce a kývnutím mě vyzval, abych pokračoval.

,,Nejlepší by bylo, kdybychom otcům řekli o tom, že jsme se včera bavili o životech v našich královstvích, trochu jsme při našich rozhovorech zapomněli na čas, a tak jsme dnes ráno zaspali." obeznámen jsem ho s výmluvou, kterou jsem za posledních pár vteřin v rychlosti vymyslel. Valearin se však zarazil a já si vduchu povzdechl.

Ještě mi řekněte, že je to pan slušňák a nebude chtít lhát. Jak jinak, pan dokonalý by se přece k něčemu takovému nesnížil.

Vduchu jsem zavrčel a už jsem chtěl něco nemilého odseknout, když princ zakroutil hlavou a pousmál se.

,,Nebylo by lepší spíše říct, že jsme si ráno přivstali, aby si mi mohl ukázat zámek? Bude to znít lépe než to, že jsme zaspali." vypadlo z něj, načež jsem překvapeně zamrkal nad tím nečekaným zvratem.

,,No...to ano." souhlasil jsem ještě pořád trochu mimo.

,,Výborně, a kdyby se ptali, můžeme jim říct, že si mi vyprávěl o tvých předcích. To se přece koneckonců stalo už první den našeho příjezdu, takže jejich historii z tvých úst už znám. Budu to tedy moct dokázat, kdyby chtěli důkaz." usmál se Valearin a já beze slov přikývl.

No to mě podrž. Jak někdo jako on, který miluje politiku a šílené dlouhé a nudné rozhovory, může tak dobře lhát a vymýšlet výmluvy? No mě snad šálí zrak a sluch.

,,Tak pojď, ať na nás nemusejí čekat ještě déle než je nutné." pobídl mě a sám se rozešel vpřed, takže tentokrát jsem to byl já, kdo dobíhal.

-----------------------------

Po snídani se čtveřice jako obvykle přesunula do místnosti rady a dala se do jednání. Daegon je poslouchal jen napůl, ne že by to jindy bylo jinak. Hlavu měl plnou toho, co se ráno stalo. Navíc byl překvapen tím, jak dobře princ dokázal králům lhát a ti teď díky tomu neměli ani to nejmenší tušení o tom, co se ve skutečnosti vlastně stalo.
Po celou dobu jednání prince po očku sledoval a přemýšlel. Vše, co si o něm doteď myslel, skutečnost dnešního rána poněkud zastínila, a tak se odhodlal k něčemu, co by ho normálně nenapadlo ani v nejšílenějších snech.

-----------------------------

Dopolední utrpení už jsme měli za sebou a nyní jsme seděli v jídelně, užívajíce si oběd. Několik hodin, které jsem strávil přemýšlením, mě nakonec přiměly k tomu udělat nejspíše naprostou šílenost.

Daegone, ty ses nejspíše naprosto zbláznil. Vážně to chceš udělat? Jistě že chci! A nebo ne? Ale jo, chci! A nebo...ne! Přestaň furt měnit názor! Už ses jednou rozhodl, že to uděláš, tak to uděláš!

,,Princi Valearine, co byste řekl na to, kdybych vám odpoledne ukázal lesy? Říkal jste, že je máte rád, a zdejší lesy jsou opravdu úchvatné, hlavně když víte kam jít." promluvil jsem dříve, než jsem si to stihl ještě stokrát rozmyslet, a přísahal bych, že celé osazenstvo stolu v tu chvíli ztichlo a upřelo na mě pohled. Vduchu jsem nad tím protočil očima, ale neodtrhl přitom pohled od zlatookého prince.

,,Ehm, no...já...velmi rád, jistě to bude příjemné odpoledne." usmál se tázaný a já tentokrát vduchu zatleskal.

,,Výborně, tak se po obědě připravte a sejdeme se u stájí." rozhodl jsem a prozatím tak ukončil náš rozhovor.

Doufám, že toho nebudu litovat...

~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~

Ahoj všichni!
Valearin nám dnes ukázal svou "zlobivější" stránku, zatímco Daegon na chvíli odhodil svou chladnou masku nezájmu. Co myslíte, že z toho bude :)?
Jinak do Vánoc už jen 12 dnů ;).
Ren