The GODS

18. Zrcadlo lží a pravdy

Nechápavě jsem vytřeštil oči, ale než jsem se zmohl na jediné slovo, objevilo se kolem nás šest rytířů a já měl během mrknutí oka svázané ruce. Meč, jež jsem měl u pasu, mi zmizel bůhví kam, a uzdu mého koně najednou držel někdo jiný. Bělouš z toho samozřejmě moc nadšený nebyl, ale frkal a plašil se jen chvíli, než se opět uklidnil. Iass na tom byl podobně jako já. Ruce měl svázané lanem a jeho koně držel jeden z rytířů. Trochu mě uklidnilo, že je v pořádku. Nebyl bych rád, kdyby se mu kvůli mně něco stalo.
Nejprve jsem se sice chtěl pokusit o útěk, ale přece jen princ byl tím, koho jsem hledal, a byl tady, nemělo tedy smysl utíkat pryč. Koutkem oka jsem pohlédl na Iasse. Můj pohled zachytil a přikývl. Chápal, co mu tím chci říct. Neutíkej.

,,Co to má znamenat?" zamračil jsem se. Takhle jsem si tedy naše setkání rozhodně nepředstavoval.

,,Ticho!" zavrčel ostře princ, až jsem sebou trhl. Takového jsem ho tedy rozhodně neznal. Znal jsem ho jako milovníka politiky, rozumného a chytrého prince s milým úsměvem a zálibou v lovu a lesích. Tohle pro mě byla naprostá novinka. Po jeho okřiknutí jsem však opravdu utichl, i když jen na chvíli.

,,Rine, co to má znamenat? Rozvaž mě, musím s tebou mluvit." pronesl jsem zamračeně, když jsme se opět rozjeli vpřed.
Princ mlčel, nevypadalo to, že by měl v plánu mi na mou otázku odpovědět, nebo se se mnou vůbec bavit. Zůstal jsem už tedy ticho.

-----------------------------

Putovali jsme dlouho. Většinou jsme se drželi v lesích, ale párkrát jsme z nich přece jen museli vystoupit a překročit louku si potok. Nikdo nemluvil. Ze začátku jsem to vítal, neboť jsem měl možnost opět přemýšlet, ale jak hodiny plynuly, začínalo mi to pít krev.

Slunce už klesalo k obzoru. Tma se velmi rychle blížila a já přemýšlel nad tím, co hodlají dělat v noci. Odpověď na svou otázku jsem však uviděl už o chvíli později. Před námi se objevila jeskyně a naši věznitelé před ní zastavili. Očividně zde hodlali přenocovat.

,,Sundejte je z koní a odveďte je dovnitř. Ujistěte se, že jsou dobře svázaní, aby nám neutekli." rozkázal princ a rytíři nás sundali z koní, načež nás zavlekli do jeskyně. Překvapivě byla celkem suchá a prostorná. Stěny byly čisté a zem pokrýval písek a malé kamínky.
Hodili nás s Iassem na zem v její zadní části, až se od mého blonďatého společníka ozvalo bolestné heknutí. Utáhli nám provazy, a poté odešli pryč.

,,Co teď, Dae?" zašeptal Iass a já na sobě ucítil jeho pohled.

,,Teď...musím s princem mluvit. Nechápu, co má tohle všechno znamenat, takže budeme čekat." vydechl jsem a opřel se o chladnou, kamenitou stěnu.

Nejprve se zblázní král Marius, poté můj otec a nakonec přeskočí i Valearinovi. Co to má být!? To za chvíli rupne v bedně i mně? Zblázním se jako oni nebo co!?

Vduchu jsem vrčel, ale jinak jsem zůstával v klidu.
Takhle jsem tam čekali několik minut, než do jeskyně vstoupil princ. Byl sám, což bylo dobré. Ostatní rytíři šli nejspíše pro dřevo na oheň, nebo se postarat o koně. Vycítil jsem svou příležitost.

,,Rine, musíme si promluvit." pronesl jsem vážně. Princ na mě chladně pohlédl a odfrkl si.

,,Nemám s tebou o čem mluvit." řekl a, i když ta slova prakticky vyplyvl, zaslechl jsem v nich zklamání.

,,Ale já s tebou ano." nenechal jsem se jen tak odbýt.

,,Já s tebou ne!" zavrčel a otočil se ke mně zády. Chvíli jsem na něj mlčky hleděl a čekal, jestli přece jen ještě nepromluví, to se však nestalo.

,,Tak dobře, nechápu, co se stalo a proč se se mnou nechceš bavit, ale já s tebou opravdu potřebuji nutně mluvit, takže mluvit budu a ty si klidně mlč. Něco se včera stalo. Nevím jak ani proč. Nejprve tvůj otec, který se najednou sbalil a rozhodl se zmizet, a poté ten můj. Chová se, jakoby snad zešílel. Nemám nejmenší tušení, co se mezi nimi stalo, ale otec zuří tak, jako ještě nikdy. Když jsem se ho na to ptal, řekl mi jen, že král Marius není tím, za koho ho považoval, a že jsme ve válce. Víc se o tom se mnou nechtěl bavit. Byl vzteky bez sebe, když jsem se o tom byť jen zmínil, proto jsem se rozhodl utéct. Chtěl jsem tě najít, což se mi podařilo překvapivě rychle, a promluvit si s tebou. Doufal jsem, že bychom spolu na něco mohli přijít a dát to do pořádku." mluvil jsem, i když ke mně byl princ otočený zády. Nevěděl jsem, zda mě poslouchá, ale já mu to potřeboval říct i tak.
V jeskyni bylo najednou hrobové ticho, jen náš dech se odrážel od stěn a tvořil téměř nepatrnou ozvěnu. Najednou se však hnědovlásek otočil a pohlédl mi do očí. Výraz, který však byl vepsaný v jeho tváři, nebyl ten, který jsem očekával. Princ se mračil a jeho oči leskly.

,,Přestaň." zavrčel, ale spíše než naštvaně jeho slova zněla zoufale, jakoby byl kousek od zhroucení.

,,S čím?" nechápal jsem.

,,Přestaň se chovat, jakoby ti na mně záleželo!" křikl a já sebou překvapeně trhl.

,,Cože? O čem to mluvíš?" čím víc řekl, tím víc zmatený jsem byl.

,,Už to nemusíš hrát, dobře vím, co si měl udělat...co jste měli v plánu." zašeptal a vůbec mi tím nepomohl.

,,Rine, já nemám nejmenší tušení, o čem to tu mluvíš." pronesl jsem upřímně.

,,Já vím, že jste chtěli získat naše království! Vím, že si mě měl zabít!" vykřikl a opět se ke mně prudce otočil zády. S otevřenou pusou jsem na něj zíral a neměl slov.

Kde to vzal? Kdo mu takovou blbost řekl!? Co to má znamenat!?

,,Rine, to není pravda! Nikdy bych ti neublížil!" zvýšil jsem hlas tentokrát i já. Nevím, kdo mu takovou blbost nakukal, ale zlobil jsem se, jak na toho, kdo to udělal, tak i na Rina, že tomu vůbec věřil. Myslel jsem, že je dost rozumný na to, aby věděl co je pravda a co jen hloupá lež.

,,Proč bych ti to měl věřit?" zašeptal princ, stále ke mně otočený zády.

,,A proč si to uvěřil tomu, kdo ti to řekl?" zabručel jsem.

,,Protože to byl můj otec." dobře, ta slova mě překvapila a na chvíli mi vzala dech.

,,Tvůj otec se očividně zbláznil, stejně jako ten můj." povzdechl jsem si a na chvíli zavřel oči.

,,Takhle o mém otci nemluv." zabručel princ, ale spíše než ze vzteku to bylo z povinnosti.

,,Promiň, ale podívej se na to, co se děje. Podívej se na to, jakou hloupost ti řekl! Proč bych tě měl chtít zabít? Myslíš, že kdybych tě chtěl zabít, bral bych tě na svá oblíbená místa a kupoval ti-" ke konci věty jsem se zasekl a zadíval se na jeho hruď. Vlčí brož tam nebyla. Pohledem jsem vyhledal jeho oči. Princovy tváře mírně zrudly studem, ale výraz si držel chladný. Zamrzelo mě to. Byla to sice jen brož, ale...stejně mě mrzelo, že si ji sundal.

,,Proč by mi můj otec lhal?"

,,Já nevím, Rine, nevím, ale děje se tu něco zvláštního. Naši rodiče proti sobě chystají válku a z toho nikdy nevzejde nic dobrého. Musíme je zastavit." hnědovlásek mi chvíli zamyšleně hleděl do očí, načež přikývl.

,,Dobrá, máš pravdu. Půjdeme za ním otcem a-"

,,Ne! Nemůžeme za ním, on nám totiž nepomůže. Oba se...prostě už nejsou takoví, jako dřív. I kdybychom se mu to pokusili vysvětlit, nevyslechl by nás." zamítl jsem okamžitě.

,,Hm...tak co tedy navrhuješ? Co budeme dělat?"

,,No...nejprve se odsud musím dostat."

~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~

Ahoj všichni!
Tak přece jen se nám to začíná obracet k lepšímu ;).
Navíc do Vánoc už chybí jen 5 dnů ;).
Ren