Kpop oneshots

[ATEEZ] - Seonghwa + Hongjoong - Víla

,,Strejda" zasmála se malá Heran. Hongjoong se na malou dívku usmál, zvedl ji ze země a vyletěl s ní do vzduchu. Heran se začala smát z plných plic a pevně Hongjoonga objala. Otočil se s ní ve vzduchu a znovu s ní přistál.
,,Joongu, máš Heran u sebe?" vyšel z poza stromu Yeosang. Byl jeden ze dvou lidí, kteří s nimi žil. Jednou se ztratil v lese a narazil na svého nyní již manžela. Byl fascinovaný tím, že byl mladší elf. A když pak poznal jejich svět, už nikdy nechtěl odejít. Miloval to. A když se dozvěděl, že čeká miminko, přál si, aby to byl elf jako Jongho. A jeho přání se splnilo. Neměla vlastní křídla, ale milovala když si ji Hongjoong vzal a létal s ní.
,,Nemusíš se bát, hrajeme si spolu" Hongjoong položil Heran na zem a ta se okamžitě rozběhla za svou matkou.
,,Jongho říkal, že má přijet královská rodina. Všichni jsou jako na trní, ty na ně nejsi zvědavý?" zeptal se Yeosang a pohladil Heran po vlasech.
,,Asi ani ne" Hongjoong pokrčil rameny.
,,Co když si s mladým princem padneš do oka?"
,,Víš jaká malá je to pravděpodobnost?"
,,S tím jak vypadáš malá opravdu není"
,,Už jsme to řešili, Yeo" Hongjoong uhnul pohledem. Jeho tváře nabíraly rudý odstín, krásně ladící k jeho červeným vlasům.
,,Strejda Joong je moc hezký" zapojila se do konverzace Heran. Hongjoong zrudnul ještě víc a Heran si od své maminky vysloužila pohlazení po vlasech.
,,Rozhodně nemůžu nesouhlasit" ozval se cizí hlas. Jak Yeosang tak Hongjoong se za oním hlasem otočili. Hongjoong okamžitě poznal mladého prince. Padl na kolena, a když ho viděl Yeosang okamžitě ho i s malou Heran napodobil.
,,Vaše výsosti" pronesl Hongjoong. Seonghwa byl naprosto uchvácen vzhledem malé víly před sebou. Hongjoongova křídla se třpytila ve slunečním světle, stejně jako jeho kůže. Seonghwa nikdy neviděl něco tak nádherného. Poklekl před vílu a dvěma prsty jemně zvedl menšího hlavu. Jeho kůže byla tak hebká.
,,Jsi nádherný" vydechl Seonghwa s pohledem zabodlým v menšího očích. Byly křišťálově modré, průhlednější než nejčistší jezero jejich království. ,,Buď má královna" vyhrkl bez přemýšlení. Věděl, že chce aby tahle víla byla matka jeho dětí. Z jeho strany to byla láska na první pohled. Hongjoongův dech se okamžitě zadrhl. Nečekal něco takového ani v nejhezčím snu.
,,Vaše výsosti" zopakoval znovu Hongjoong. Nemohl popřít, že mladý princ byl opravdu přitažlivý. Jeho otec byl elf, stejně jako princ sám. Krásu ale rozhodně sdědil po své matce. Byla to nádherná víla, dlouhé černé vlasy, zelené smaragdové oči. A princ po své matce její nádherné černé vlasy a smaragdové oči sdědil.
,,Udělám cokoli. Budeš se mít skvěle, nebudeš se muset hnout, snesu ti modré z nebe" chopil se slova opět mladý princ.
,,To-to nejde, vaše výsosti" vykoktal mladší.
,,Proč ne? Někoho máš? Někomu již patříš?" v očích prince se mihla bolest.
,,Ne, to ne" zakroutil hlavou Hongjoong.
,,Pak proč tedy?" nechápal Seonghwa.
,,Teprve jsme se potkali" špitl Hongjoong.
,,A i přes to jsem si jistý, že ti patří mé srdce. Okouzlil jsi mě na první pohled, ukradl jsi ho a je tvé. Když mi řekneš ano, budu nejšťastnější člověk na světě. Prosím tě na kolenou. Buď mou královnou" pronesl Seonghwa. Hongjoong měl pocit, že kdyby řekl ne, tak se princ rozpláče. Srdce mu bušilo jako o závod, když konečně kývl hlavou.

Svatba se konala o necelý týden později. Hongjoong byl oficiálně členem královské rodiny a byl lidem milován. Sama víla si ovšem připadala jako v kleci. V kleci ze zlata. Seonghwa ze strachu o svého prince nechtěl mladšího pustit z dohledu. Hongjoong tak trávil dny zavřený v jejich ložnici a nebo byl neustále sledován stráži. Neměl chvíli pro sebe, nemohl se svobodně proletět, vyrazit za svými přáteli do města. A to vše se podepsalo na jeho psychice. Tři měsíce uběhly od královské svatby a už pět dní byla mladá budoucí královna chorá. Hongjoong se už pět dní nepohl z postele, první dva dny jedl, ale pak začal jídlo odmítat. Jeho pleť byla bledá a její třpyt ztracen. Jeho křídla byla bílá a postrádala jakoukoli barvu. A mladý princ o něj měl neuvěřitelné starosti. Hongjoong spal, tak jako většinu dne. Seonghwa seděl u jeho postele se slzami v očích a pohledem neustále upřeným na svou vílu. Dveře se otevřely a dovnitř nevešel nikdo jiný, než sama královna. Seonghwa pohotově vstal ze židle a své drahé matce se poklonil.
,,Stále stůně?" zeptala se královna.
,,Lékaři si neví rady. Nechci o něj přijít" pošeptal Seonghwa. Bál se, že jestli to řekne nahlas, tak se jeho víla rozplyne ve vzduchu. Královna opatrně přešla k posteli a mladou vílu si prohlédla. Smutně se usmála a přiložila ruku na jeho čelo.
,,Potřebuje svobodu" pronesla po chvíli. Seonghwa na svou matku upřel svůj skleněný pohled. Nechápal co tím jeho matka myslí. ,,Víly jsou spjaty s přírodou. Jsou to svobodné bytosti. Chápu, že o něj máš strach, ale svou přehnanou statostlivostí ho zabíjíš. Víla potřebuje cítit volnost, procházet se jak je jí libo, létat kam bude chtít"
,,Co mám dělat?" mladý princ neměl daleko k slzám. Způsobil své nejdražší osobě nemoc.
,,Vezmi ho do zahrad. Bez stráží. Jen ty a on. Polož ho do trávy, mezi květiny. Udělá se mu líp" královna políbila Hongjoonga na čelo a odešla. Seonghwa svého manžela okamžitě zvedl do náručí a vydal se s ním do zahrad. Když dorazil až k řece, u které byla louka plná květin, položil vílu do trávy tak jak mu poradila jeho matka. Chytil mladšího za ruku a čekal. Na jeho vkus to trvalo až příliš dlouho. Už to chtěl vzdát, když uslyšel jak se mladší zhluboka nadechl. Zadíval se na jeho obličej, do kterého se vrátila trocha barvy. Dívaly se na něj ty nádherné modré oči. Princi po tváři stekla slza štěstí, načež vílu políbil na rty.
,,Vyděsil jsi mě" přiznal Seonghwa a čelo opřel o to mladšího.
,,Omlouvám se" špitl Hongjoong. Seonghwa mu pomohl posadit se. Viděl v mladšího očích ty jiskřičky, které tak dlouho postrádal. Hongjoong se opatrně postavil na nohy a rozešel se k řece. Už dlouho nebyl v přírodě. A věděl, že mu to chybělo.
,,Jsem tak rád, že je ti lépe" vydechl Seonghwa a mladšího zezadu objal.
,,Mám tě rád, ale jestli to bude tak jako to bylo doposud, nemůžu s tebou zůstat. Potřebuju svobodu" Hongjoong si zkousl spodní ret. Věděl, že o něj Seonghwa má strach. Ale takhle to nemohlo pokračovat.
,,Udělám cokoli, jen mě neopouštěj" zamumlal mu starší do krku.
,,Chci třikrát do týdne navštívit město. Vidět Yeosanga, Jongha a Heran. Sám. Bez stráží. Chci přístup do zahrad. Bez stráží"
,,Slibuju ti všechno o co si řekneš. Omlouvám se, že jsem ti způsobil nemoc" Seonghwa si klekl na zem, hlavu měl skloněnou a po tváři mu tekly slzy. Hongjoong se k němu otočil a vzal jeho tvář do dlaní.
,,Nevěděl jsi to"
,,Prosil jsi mě a já neposlouchal"
,,Vše se spravilo. Jsem v pořádku" uklidňoval svého manžela Hongjoong.
,,Miluju tě. Chci s tebou rodinu. Od teď udělám cokoli o co mě požádáš. Přísahám" Seonghwa zabořil hlavu do Hongjoongova břicha. A v ten moment se Hongjoong zastavil. Miluje? Chce s ním rodinu? Samozřejmě věděl, že k početí dědice musí dojít. Jen netušil, že to starší chce tak brzy. Byl připravený? Samozřejmě, že jako víla chtěl děti, ale nebylo přece jen trochu brzy? Celá svatba byla uspěchaná, neměli šanci se pořádně poznat. Než se jim narodí miminko měli by se znát trochu víc. A za tím si bude stát.

Seonghwa se snažil dělat vše, co mladšímu viděl na očích. A Hongjoong si toho vážil. Nenutil ho do ničeho, co nechtěl. Ani do sexu. I když párkrát slyšel, jak starší v koupelně vzdychá jeho jméno. K překročení téhle hranice ale stačil jeden jediný bál. Seonghwa měl víc než několik sklenic vína a v momentě, kdy se za párem zavřely dveře jejich komnaty, Seonghwa k sobě svou vílu přitiskl. Okamžitě se nalepil na mladšího sladké rty. Chutnaly jako jahody. Jeho ruce na mladšího úzkých bocích. Hongjoong byl tak dokonalý. A tak drobný. Seonghwa se nemohl dočkat, až bude mít svou vílu opět pod sebou. Byla to tak éterická bytost. Živě si pamatoval, jak Hongjoong vypadal tu noc. Kapičky potu na jeho těle se třpytily duhově. Tolik toužil to znovu vidět.
,,Co to děláš?" pošeptal Hongjoong, když ho Seonghwa navedl k posteli.
,,Chci tě" Seonghwa malou vílu položil na postel a začal se věnovat jejich oblečení. Všechno muselo pryč, zatímco vytvářel na mladšího krku znaménka lásky.
,,Seonghwa" Hongjoong zapletl prsty do staršího havraních vlasů.
,,Miluju tě" pošeptal Seonghwa. Polibky putoval níž a níž, jazykem chvíli laskal mladšího pupík. A pak Hongjoong ucítil prsty u svého vchodu. ,,Můžu? Prosím řekni, že můžu" prosil Seonghwa až zoufale. A Hongjoong kývl. On sám byl poměrně sexuálně frustrovaný. A pohled, který mu starší věnoval, byl to co stačilo, aby mu Hongjoong svolení dal. Konečně zase viděl, jak krásně se mladšího tělo třpytí pod lehkou vrstvou potu.

,,Tak kdy tu bude nový následník trůnu?" zeptal se Yeosang. Hongjoong a on spolu leželi v houpací síti v zahradě u Yeosanga a Jongha doma. Heran a Jongho běhali po zahradě, Heran se hlasitě smála. Hongjoong si pohladil lehce kulaté bříško a zadíval se na svého kamaráda.
,,Ještě čtyři měsíce. Seonghwa už mě nechce pouštět ze zámku, ale ví co se stalo minule" povzdechl si.
,,Bojí se o vás. Jongho se taky bál. Nosíš pod srdcem následníka trůnu" pokrčil rameny Yeosang.
,,Nevím, jestli to bylo správné rozhodnutí" přiznal Hongjoong. Bojoval s tím už nějakou dobu. Opravdu bylo správné rozhodnutí prince přijmout?
,,Nemiluješ ho? Nechová se k tobě dobře?" zamračil se Yeosang.
,,Chová se ke mně úžasně. Od doby co jsem těhotný ještě líp. Jen si nemyslím, že jsem ten pravý na královnu. Až se to malé narodí, král nám chce předat vládu. Mám strach"
,,Joongie, lidi tě milují. Hwa tě miluje. Spolu to zvládnete" usmál se na něj Yeosang.
,,Nechci opustit to malé. Vím, že pokud od něj budu chtít odejít, malé musí zůstat. Je to následník trůnu. Už jen kvůli němu to musím zvládnout"
,,Víš, co to bude?" Yeosang položil ruku na Hongjoongovo bříško.
,,Tuším. Hwa to neví. Víly se většinou nepletou" pousmál se Hongjoong.
,,Podělíš se?" vyzvídal dál Yeosang.
,,Myslím, že to bude holčička. Víla. Vím, že Hwa bude nadšený, jestli mám pravdu" Hongjoongovi tváře nabraly rudý odstín. Seonghwa strašně rád každý večer mluvil na jeho bříško. Doufám, že budeš krásná víla jako maminka. To Seonghwa říkal každý den.
,,Jestli bude stejně krásná jako ty, pak bude ještě šťastnější" mrkl na něj Yeosang.

Když se Hongjoong vrátil z města, bylo už po večeři. Seonghwa na něj čekal u nich v pokoji. Prakticky hned Hongjoonga popadl za ruku a někam ho vedl.
,,Notak, kam jdeme?" smál se Hongjoong. Seonghwa ho držel za ruku a vedl ho chodbou dál.
,,Připravil jsem pro tebe překvapení. Doufám, že se ti bude líbit" Seonghwa se zastavil před dveřmi do pokoje, kde Hongjoong nikdy nebyl. Zamračil se, ale Seonghwa ho postavil před sebe a otevřel dveře. Hongjoongovi se naskytl pohled na dětský pokojíček. Stěny byly vymalované světle žlutou, bílý nábytek vypadal draze a masivně se zlatým zdobením. Na poličkách byly hračky vyřezané ze dřeva. Postýlka měla nebesa a vypadala opravdu jako postýlka pro princeznu.
,,Pokud se ti něco nelíbí, můžeme to změnit" ozval se za vílou Seonghwa. Hongjoong už byl nějakou chvíli ticho a starší to bral jako špatné znamení.
,,Je to nádherné. Zařídil jsi to sám?" Hongjoong se na svého manžela otočil se slzami v očích.
,,Ohledně barev jsem se radil s mámou, ale jinak je to moje práce" Seonghwa se nervózně pošlrábal na zátylku.
,,Je to úžasné, zlato. Moc krásné. Miluju tě" Hongjoong si stoupnul na špičky, vzal staršího obličej do dlaní a políbil ho na rty.
,,Miluju tě. Nemůžu se dočkat, až bude naše miminko s námi" Seonghwa pohladil Hongjoongovo bříško.
,,Myslím, že to bude holčička. A naše tušení bývá většinou správné" pošeptal Hongjoong.
,,Holčička" tentokrát to byl Seonghwa, kdo měl slzy v očích. Jejich malá princezna.