Kpop oneshots

[Monsta X] - Shownu + I.M. - Nemiluju tě

Changkyun moc dobře věděl, že to nebyl zdravý vztah. Ne že by byl toxický, ale nebyl zdravý. Hyunwoo by pro něj udělal cokoli mu na očích uvidí. Tak strašně maknaeho skupiny miloval. Problém byl na jeho straně, Changkyun si toho byl moc dobře vědom. Věděl, že za všemi problémy v jejich vztahu stojí on a jen on. Protože Hyunwoo se mohl roztrhnout, aby svému příteli splnil každé přání. Byť jen to nejmenší. Changkyun si připadal ztracený, osamocený, myslel si, že ho nikdo nemá rád. A přesně v tu dobu prošel Hyunwoo a přiznal maknaemu svoje city. Changkyun věděl, že by neměl, ale nechal staršího ať ho zahrnuje láskou a dárky. Tehdy snad opravdu věřil, že Hyunwoo je ten pravý a opravdu ho miluje. Čím více ale plynul čas, tím více nabíral Changkyun pocit, že si Hyunwooa nezaslouží. Protože ho ve skutečnosti nemiloval. Držel se ho jen proto, protože tehdy byl jediný, kdo ho měl rád. Changkyun věděl, že byl sobecký. Jenže teď, teď byl s Hyunwooem protože ho nemohl opustit. Hyunwoo ho pořád bezmezně miloval, nemohl se s ním rozejít a zlomit mu srdce, když tu pro něj Hyunwoo byl, když mu bylo nejhůř. Fanoušci je zbožňovali. Jakmile zveřejnili oznámení, kde o svém vztahu informovali veřejnost, stali se jedním z nejvíc populárních párů. Všichni jim to přáli. Changkyun věděl, že si nemůže dovolit způsobit Hyunwoovi to ponížení když by se s ním rozešel. Hyunwoo byl někdo, komu vděčil za hodně. A proto byl ochotný obětovat své štěstí jen aby byl šťastný Hyunwoo.

Měli volný večer, po dvou měsících dřiny. Neměli na sebe moc času a tak se Hyunwoo rozhodl svého přítele pozvat na večeři. Měl navíc něco, o co se s Changkyunem chtěl podělit. Vybral mladšího oblíbenou restauraci, už je znali takže byli schovaní od lidí.
,,Changkyunie, chtěl bych ti něco říct" promluvil Hyunwoo, když čekali na dezert. Prosím Hyunwoo ukonči to. Bliklo Changkyunovi v hlavě. Nemohl se se svým přítelem rozejít jako první. To by byl podraz.
,,Už jsem o tom přemýšlel nějakou dobu. Koupil jsem nám dům" staršího oči byly plné radosti. A Changkyun se zarazil. Dům. Koupil jim dům. Což znamenalo, že Hyunwoo chce založit rodinu. Bylo to zhruba půl roku, co spolu měli rozhovor na téma rodina a budoucnost. Hyunwoo chtěl děti, usadit se než půjde na vojnu. Changkyun si říkal, že než to nastane, bude mít dost času sebrat se a ukončit tenhle vztah.
,,Koupil jsi nám dům?" zeptal se Changkyun nevěřícně. Jako by to před minutou neslyšel.
,,Ano. Mluvil jsem s manažerem a schválili nám, že spolu můžeme bydlet" přikývl Hyunwoo. Changkyun se na něj dalších pár minut jen díval. Tohle nemělo vůbec nastat.

Ten dům byl nádherný. Když ho Changkyun poprvé uviděl, plakal. Byl tak rád, že Hyunwooa má, ale na druhou stranu byl na sebe naštvaný. Je jasné, o co se Hyunwoo snaží. Chce založit rodinu a Changkyun si byl jistý, že pro něj není ten pravý. Pozvali svoje přátele, aby tohle stěhování dobře oslavili. Changkyun stál v rohu místnosti a sledoval, jak se všichni dobře baví. Viděl Jooheona jak se směje s Jacksonem, Hyunwoo o něčem mluvil s Jaebeomem. Changkyun si povzdechl a napil se piva z láhve, kterou držel v ruce.
,,Za celý večer jsi s nikým pořádně nemluvil. Celou dobu jsi tu sám. Co se děje, Kyunie?" Kihyun pohladil maknaeho po zádech. Kihyun byl ten, kterému Changkyun nikdy v životě nedokázal lhát. On taky jako jediný věděl, jak se Changkyun cítí. Ani jeho rodiče o tom nevěděli.
,,Ten dům je krásný, ale necítím se tu dobře. Tahám ho za nos. Měl by tu žít s někým, kdo je pro něj ten pravý" vydechl Changkyun.
,,On tě chce mít vedle sebe, Kyunie. Když ten dům koupil, byl jako malé dítě. Málem skákal nadšením. Jsi pro něj ten pravý"
,,Nechci ho tahat za nos, ale nevím jestli mu to někdy dokážu říct. Tolik mu dlužím. Zlomím mu srdce"
,,Kyunie, hyung chce abys byl šťastný. Všichni chceme, abys byl šťastný. Chápu, že mu hodně dlužíš, ale stojí ti to za to, abys byl celý život nešťastný?" zeptal se Kihyun. A Changkyun se zasekl. Kihyun se na mladšího naposledy usmál a odešel.

Changkyun seděl na posteli a se slzami v očích propaloval červenou krabičku, která ležela na nočním stolku. Hledal svou nabíječku, Hyunwoo ji zřejmě omylem schoval k sobě, ale když otevřel šuplík staršího nočního stolku, našel tam něco co ho naprosto vyděsilo. Červená krabička, ve které se nacházel stříbrný prsten s téměř nepatrným kamínkem uprostřed. Zásnubní prsten. Musel to zastavit. Musel Hyunwooa zastavit než bude příliš pozdě. Zabalil si všechny věci a teď čekal, až Hyunwoo přijde domů z hodiny zpěvu.
,,Changkyune! Zlato jsem doma!" křiknul Hyunwoo. Changkyun se zvedl z postele a vydal se svému příteli naproti.
,,Jsem tu" ozval se Changkyun.
,,Ahoj zlato" usmál se Hyunwoo, vzal mladšího tvář do dlaní políbil ho. Ucítil, že jsou Changkyunovi tváře mokré. ,,Co se děje?" zamračil se starší okamžitě.
,,Musíme si promluvit, Hyunwoo. Takhle už dál nemůžu" vzlykl Changkyun.
,,Nechápu co myslíš"
,,Našel jsem ten prsten. Hyunwoo já jsem ti strašně vděčný za všechno co jsi pro mě udělal. Nikdy ti to nezapomenu. Ale já tě nemiluju. Chci abys byl šťastný, jenže se mnou to nebude"
,,Kyunie, jsme spolu pět let. Chápu, že to na tebe může být moc rychlé. Můžeme si dát pauzu"
,,Ne, Hyunwoo. Pauza ničemu nepomůže. Když jsi mi řekl, že mě miluješ, tehdy jsem se cítil strašně sám. Přišel jsi ty. Není správné, abych tě tahal za nos, hyung. Zasloužíš si někoho kdo tě opravdu miluje"
,,Zlato, jestli to opravdu chceš, tak ti nebudu bránit. Jen chci abys věděl, že tě miluju. Když ti to projde hlavou, budu na tebe čekat. Tohle jsem koupil pro tebe. Jsi tu kdykoliv vítaný. Nebudu ti dělat problémy, můžeme pokračovat jako přátelé" Hyunwoo se zhluboka nadechl a Changkyun na něm viděl, že se drží aby nepustil z očí slzy.
,,Promiň Hyunwoo, je mi to líto. Příští týden letím do Ameriky. Mluvil jsem s vedením a rozhodl jsem se odejít ze skupiny. Nedokážu se ti po tomhle dívat do očí" Changkyun si utřel slzy a vydal se pro svoje věci. Hyunwoo ho sledoval s očima plnýma slz.
,,Bylo to krásné hyung a děkuju ti za vše. Snad se ještě uvidíme" Changkyun se poklonil a odešel. Hyunwoo tam zůstal stát, pohled stále upřený na dveřích, kterými Changkyun odešel. Nic nedělal, jen stál a sledoval dveře. Po několika minutách se zhroutil na zem a rozvzlykal se.