Kpop oneshots

[EXO] - Kai + D.O. - Asistent

Jongin byl ve firmě svého otce už snad milionkrát, ale byl si jistý, že toho muže ještě nikdy neviděl. Seděl na místě asistenta, tam kde už několik let seděla příjemná starší dáma.
,,Kde je paní Shin?" vypadlo z něj dříve než se stačil zastavit.
,,Odešla do důchodu, jsem Do Kyungsoo. Váš otec už na vás čeká" Kyungsoo, jak se představil, ani nezvedl pohled od obrazovky počítače. Jak kruci ví, kdo je jeho otec?
,,Ani jsem se nepředstavil" zamračil se Jongin.
,,To jste ani nemusel. Váš otec má kancelář plnou vašich fotek" až teď Kyungsoo vzhlédl od obrazovky. Rozhodně to byl Jonginův typ.
,,Ine. Pojď dál, Kyugsoo má práci, nezdržuj ho" dveře od kanceláře jeho otce se otevřely a Jongin se na něj otočil. Věnoval novému asistentovi svého otce ještě jeden pohled, než vešel do kanceláře a zavřel za sebou dveře.
,,Co by na to řekl Taemin?" pokáral svého syna okamžitě Chanyeol.
,,Co by Taemin řekl na co?" nechápal Jongin. Proč do toho jeho otec tahá jeho přítele.
,,Na to, že pokukuješ po mém novém asistentovi" Chanyeol začal skládat složky do kožené brašny. Jongin zmrzl. Byl tolik očividný? Myslel si, že umí dobře skrývat svůj zájem. Mezi ním a Taeminem to už nějakou dobu neklapalo tak jako na začátku, ale oba se před jejich rodiči chovali jako by se nic nedělo. Jonginovi rodiče Taemina milovali stejně tak jako Taeminovi rodiče milovali Jongina.
,,Po nikom jsem nepokukoval. A už jsi měl být připravený, víš jak táta Baek nesnáší čekání" změna tématu na jeho druhého rodiče vždycky zabrala. Proto si tuhle taktiku Jongin vybral pokaždé, když se konverzace blížila do nebezpečných vod.
,,Už můžeme jít" vydechl Chanyeol. Když společně míjeli stůl Chanyeolova asistenta, Jongin se neubránil ještě jednomu pohledu na Kyungsooa. Jaké to překvapení, když svým pohledem potkal ten jeho.

Rodinný čas strávený se svým mladším bratrem a jejich rodiči byl vždy vyčerpávající. Přišel domů pozdě, v polovině cesty domů začal litovat, že odmítl nabídku svých rodičů přespat u nich. Bydleli na druhé straně města než měl Jongin byt. Hned jak otevřel dveře ho ovanul chladný vzduch, jediné světlo byla lampička v obýváku. Svého přítele našel na balkoně se sklenkou vína.
,,Ahoj Mine. Myslel jsem, že už budeš spát" Jongin se opřel o zábradlí a podíval se na staršího.
,,Přišel jsem teprve před chvílí, byl jsem na večeři. Musíme si vážně promluvit, Ine" vydechl Taemin.
,,Někoho sis našel, viď?" pošeptal Jongin. Odpovědí mu bylo Taeminovo přikývnutí. Už to byl zhruba rok, co si řekli, že to nemá smysl. Ani jeden z nich ale nechtěl tu bombu oznámit jejich rodičům. Dokud neměli nikoho nového, nebyl to problém. Pár měsíců zpět ale Taemin přišel domů s tím, že někoho potkal. Sem tam vyrazili na večeři a Jongin čekal na okamžik, kdy mu Taemin řekne, že to vypadá vážně
,,Začal jsem si hledat byt" pronesl Taemin po chvíli mlčení.
,,To nemusíš, nechám ti tenhle. Půjdu k Sehunovi, než si najdu něco svého. Zvládneme spolu ještě tu benefici a pak jim to řekneme?" navrhl Jongin.
,,Chtěl jsem to taky navrhnout. Díky Ine. Rozhodně nechci, abychom se rozcházeli ve zlém" usmál se Taemin.
,,Já taky ne. Jsme přátelé už příliš dlouho. Doufám, že se k tobě bude chovat slušně. A že vám to spolu vyjde" mrkl na něj Jongin a rozešel se do svého pokoje. Opravdu Taeminovi přál někoho s kým mu to vyjde.

Nemohl uvěřit, že mu nedošlo, že na oné benefiční akci bude i Kyungsoo. Podle pohledu co mu věnoval věděl, že ho nějak zklamal. Taemin si hned všiml pohledů, které si ti dva vyměňují.
,,Ty s ním něco máš?" špitl mu do ucha a usmál se na Chanyeola.
,,Pořádně jsme spolu ještě nemluvili, ale asi bych chtěl" přiznal Jongin.
,,Jdi do toho. Znám ho, je to můj spolužák. Půjdu si s ním promluvit" Taemin ho políbil na tvář, nasadil zářivý úsměv a zmizel v davu.
,,Jak dlouho budete ještě hrát tu hru?" zjevil se u Jongina Sehun.
,,Tohle je poslední akce. Potom rodičům řekneme, že je konec. Tae si někoho našel" otočil se na něj Jongin.
,,A ty to netáhneš s tátovým asistentem?" zamračil se Sehun. Sehun to řekl až příliš nahlas, takže ho Jongin popadl za paži a odtáhl dál od lidí.
,,Zbláznil ses to říkat tak nahlas? Ne, netáhnu" pokáral svého bratra Jongin.
,,Promiň, já jen že si vyměňujete ty pohledy" Sehun pokrčil rameny. Jongin pokroutil hlavou. Jeho bratr občas nevěděl kdy mluvit a kdy mlčet. Zbytek večera probíhal v relativním klidu, byla to nuda jako snad všechny takové akce. Jongin už ani nepočítal, kolikrát se ho někdo zeptal kdy bude svatba. Nějakou náhodou se ocitl přímo vedle Kyungsooa.
,,Ahoj" usmál se.
,,Zdravím" Kyungsoo se uklonil.
,,Taemin říkal, že jste byli spolužáci, takže si myslím, že uklonit bych se měl já. Jsem Jongin" Jongin natáhl ke staršímu ruku. Kyungsoo si ji chvíli nedůvěřivě prohlížel, ale nakonec mu podal tu svou.
,,Kyugsoo"
,,Tak Kyungsoo, první takováhle akce?" začal Jongin. Kyungsoo se zasmál.
,,Ve vytváření konverzace jsi pořád stejně strašný. Pamatuju si tě ze školy, chodil jsi za Taeminem jako malé káčatko a vždycky když jsi měl něco říct, zrudnul jsi jak ses styděl"
,,Proboha" Jongin zrudl a schoval hlavu do dlaní.
,,Byl jsi roztomilý. Teď už tě nemůžu nazvat roztomilým"
,,Klidně můžeš"
,,Taemin by tě měl nazývat roztomilým"
,,Už to mezi námi není co to bývalo. Jsme pár dní od oficiálního rozchodu"
,,Oficiální rozchod?"
,,Rozešli jsme se už zhruba před rokem, jen jsme o tom ještě neřekli rodičům" přiznal Jongin.
,,Až ten rozchod teda bude oficiální, dej mi vědět" Kyungsoo odložil sklenku na stůl a vydal se k výtahu.
,,Co tím myslíš?" zeptal se Jongin
,,Určitě na to přijdeš" mrknul na něj Kyungsoo.