Kpop oneshots

[Stray Kids] - Hyunjin + Bang Chan - Slabá chvilka

Panika byla přesně to, co Chan cítil, když se probudil. Tohle byl průser. Opatrně vylezl z postele a začal sbírat své věci. Snažil se být tichý jak jen to šlo. Nebyla šance, že by to Hyunjin zapomněl. Ale mohl mu aspoň jasně dát najevo, že to nic neznamenalo. Že se o tom už nebude mluvit. Když uslyšel jak za ním Hyunjin něco mumlá a otáčí se na posteli, zmrzl. Stál tam ještě nějakou dobu po tom, co zvuky utichly. Rychle se oblékl a vypadl z mladšího pokoje největší rychlostí jakou mohl. Když se otočil a chtěl se vydat k sobě do pokoje, zamrzl na místě. Jisung stál uprostřed chodby s hrnkem pravděpodobně kávy a díval se na něj s vykulenýma očima.
,,Mohl bys prosím-"
,,Nic jsem neviděl. Snídaně bude za půl hodiny" Jisung poplácal Chana po zádech a zmizel v chodbě vedoucí do kuchyně. Chan se zhluboka nadechl a odešel k sobě do pokoje. Byla to slabá chvilka. Slabá chvilka, která se nikdy nebude opakovat.

Aby se trochu uklidnil, rozhodl se Chan věnovat celý den práci. Po snídani se sbalil a odjel do společnosti. Až ze svého studia napsal Jisungovi, že se rozhodl dnes pracovat a nemají ho čekat ani na oběd ani na večeři. Jisung mu samozřejmě dal vědět jak moc s jeho rozhodnutím nesouhlasí, mají jeden z mála cenných dnů volna, ale nakonec s tím nemohl vůbec nic dělat. Nečekal, že mu to půjde tak dobře. Myslel si, že celé hodiny jen prosedí a neudělá nic. Když se vracel domů, byla už skoro půlnoc. Minho mu napsal zprávu, že mu nechal v lednici večeři. Kdyby Minho zjistil, že celý den nejedl, pravděpodobně by na něj čekal dokud nepřijde domů a neuvidí ho spořádat nejmíň dvě porce. Minho to nebyl, ale byl to Hyunjin, kterého našel sedět u jídelního stolu s telefonem v ruce.
,,Konečně jsi doma, Minho ti nechal-"
,,Jídlo v lednici, vím, psal mi. Zítra máme program, měl bys už být v posteli" poznamenal Chan a rozešel se k lednici. Věděl moc dobře, že se Hyunjinovi nemůže vyhýbat do nekonečna, ale aspoň dnes na to nemusel myslet.
,,Minhovi jsi na SMS odpověděl, Jisungovi taky, ale mně ne. Jsi na mě naštvaný?" Hyunjin ho zezadu objal.
,,Jdi spát" vydechl Chan.
,,Jedině když mi slíbíš, že přijdeš za mnou" pošeptal Hyunjin. Bylo to teď nebo nikdy. A náplast je lepší strhnout celou a hned. Proto opatrně odlepil mladšího ruce ze svého pasu.
,,To, co se mezi námi stalo, se vůbec stát nemělo. Je mi líto, ale vztah mezi námi nemůže pokračovat. Nikdy jsme mu neměli dát ani zárodek. Tohle je naše práce, nemůžeme si dovolit do toho tahat city" Chan se otočil, aby Hyunjinovi viděl do očí. Nechtěl mu ublížit, ale asi to bylo nevyhnutelné.
,,Naše city vůbec nemusí zasahovat do naší práce. Můžeme být spolu a taky spolu pracovat a zároveň budovat vztah. Notak Chane" Hyunjin vykulil oči a vzal Chana za ruce.
,,Nemyslím si, že je to dobrý nápad. Co se stalo, stalo se. Musíme to nechat za námi a prostě jít dál. Jdi spát, Hyunjine. Já se najím a půjdu taky" Chan vytáhl z lednice svou večeři a začal ji připravovat. Když uslyšel jak Hyunjin naštvaně odchází, povzdechl si.

Další volno měli až o dva měsíce později. A protože to byl hned týden, Jeongin, Hyunjin i Changbin se rozhodli navštívit rodiny. Jisung se rozhodl zapracovat na nějakých textech, Chan si chtěl odpočinout, takže rozhodl se strávit den s Felixem. Který se ochotně nabídl, že připraví své slavné brownies. Posledních pár týdnů si navíc připadal po probuzení víc unavený než když šel spát a pronásledovaly ho žaludeční potíže.
,,Možná bys měl k doktorovi. Už to trvá několik týdnů" navrhl Felix od kuchyňské linky.
,,Možná. Doufal jsem, že to přejde samo. Ale pro tvoje brownies bych zabíjel" zasmál se Chan.
,,Dej tomu dvacet minut. Víš, už o tom chci mluvit nějakou dobu. Všichni jsme si toho už všimli. Ty a Hyunjin jste se pohádali?" Felix se posadil na gauč vedle Chana.
,,Tak nějak"
,,Tak nějak znamená ano nebo ne?" zamračil se Felix.
,,Strávili jsme spolu noc" přiznal Chan. Felix si rychle přitiskl ruku k puse. ,,A nelíbilo se mu, když jsem řekl, že žádný vztah nebude. Nechtěl jsem, aby to mezi námi bylo napjaté, ale ono to stejně napjaté je" pokračoval Chan.
,,Poslyš, Chane. Nepřemýšlel jsi, když se teď cítíš tak jak se cítíš, jestli by to možná nemohl být následek té noci?" Felix si skousnul ret a nadzvedl obočí. Chan k němu švihl hlavou. O téhle variantě vůbec nepřemýšlel. Ani ho nenapadla. Vždyť přece použili ochranu. Nebo ne? Když matně zalovil v paměti, vlastně asi ne. Nevybavuje si to. Kdyby měl Felix pravdu, mělo by to horší následky než jeho vztah s Hyunjinem.
,,Jdu do obchodu" pronesl Chan a zvedl se. Felix ho chytil za ruku.
,,Neblázni, co když tě někdo pozná" napomenul ho Felix.
,,Mám psát někomu z managementu? Vždyť mě sežerou"
,,Dej mi chvilku. Zařídím to" Felix se natáhul pro telefon a Chan se znovu posadil. Modlil se, aby to byla jen odolná střevní chřipka a vyčerpání z jejich plného programu.