City Alfy

Nový Alfa Měsíční smečky

Leo

(Před čtyřmi měsíci)

Jsou to tři dny od nehody, kdy mí rodiče přišli o život. Ten den jsem se stal Alfou Měsíční smečky.

Stal jsem se jím, i když jsem druhorozený. Moje starší sestra Victoria, prvorozená, odmítla post Alfy a raději šla studovat medicínu, aby se stala smečkovou lékařkou. Takže role Alfy připadla na mě.

Celý život jsem se těšil, jak budu vést celou smečku. Ale když ten den teď přišel, cítím se nepřipravený a obávám se, že jedno špatné rozhodnutí ponese důsledky nejen pro mě, ale i pro celou smečku.

"Už je čas, bratříčku, musíš pronést řeč." Opatrně se zaklepáním vejde do mého pokoje má sestra.

"Už jdu, Viki, jenom se bojím" nesnažím se skrýt své pocity. "Je tu tolik Alf z celého světa, a já se bojím, že se před nimi neukážu tak, jak se ode mne očekává." Jsem nervózní.

"To se dá pochopit, vždyť nám právě zemřeli rodiče, a teď už pojď, ať nečekají." Viki nastaví ruku a já ji přijmu a společně zamíříme na zahradu, kde se to hemží Alfami z celého světa a lidmi z naší smečky.

Vyjdu na pódium a pronesu: "Vítám vás a děkuji, že jste přišli s námi vyprovodit Alfu Měsíční smečky..." Skončím svůj proslov, a můj vlk zavyje. Postupně se přidávají všichni zúčastnění.

Pak už je hostina, podám si ruku s mnoha Alfy, které jsem nikdy neviděl. Když se blíží večer a všichni se postupně rozcházejí, přijde za mnou Alfa Severní smečky.

"Leonarde, mohu na slovo?"
"Ano," trochu se bojím, co mi chce.
"Jak už nejspíš víš, tak letošní celosvětová schůze Alf je u mě, a doufám, že tě tam uvidím."

"Popravdě vím, že má být letos, ale nevěděl jsem, že je u vás. Děkuji za připomenutí."

"V pořádku... tak za čtyři měsíce v Kanadě.... a kdyby jsi cokoliv potřeboval, radu, pomoc, zavolej. Rád ti pomohu."

Jenom kývnu se smutným úsměvem a on je už na odchodu, otočí se na mě těsně u východu.
"Věřím, že budeš stejně dobrý Alfa jako tvůj otec."
"Pokusím se, ale neručím za to," zašeptám si pro sebe.

Konečně všichni odešli, a já si mohu jít urovnat myšlenky do svého pokoje. Dojdu do něj, sundám si sako, povolím kravatu a skočím na postel. Zabořím hlavu do polštáře a koukám do okna, za kterým dorůstá měsíc.

Po chvíli se posadím a zjistím, že polštář, na kterém jsem ležel, je úplně promočený. Sáhnu si na tvář, a když se podívám na svoji ruku, je celá mokrá od slz, ale nevěnuji tomu pozornost a nechám tomu volný průběh.

Pomalu usínám, když Darkness po celém dni promluví "Neboj se, spolu to zvládneme." Nic neříkám, místo toho upadám do říše snů.

Ráno se probudím, a ještě chvíli se jen tak povaluji, než se zvednu a jdu do koupelny. Podívám se do zrcadla, kde uvidím své oči červené od slz, pomačkaný obličej a celkově zchátralý vzhled, ale nijak mě to nepřekvapí. Opláchnu si obličej a jdu rovnou do sprchy.

Zapínám si knoflíčky na košili a promluvím na hlas
"Vstávej, ospalče, přece nechceš zaspat svůj první den v práci." Potřeboval jsem si zlepšit náladu tím, že vyprovokuji Darknessa.
"Trhni si," odsekne mi, otočí se na druhou stranu a dál spí.

Poousměji se nad tím a pomalu vycházím z pokoje, směřuji k otcově, tedy mojí pracovně. Než do ní vejdu, zaváhám, ale jenom nad tím zatřepu hlavou a otevřu dveře.

Sedí tu bývalá Beta a moje současná Beta. Když si mě všimnou, postaví se a svěsí hlavu na znamení úcty. Projdu kolem nich a sednu si do velkého koženého křesla za stolem.

"Tak co jste pro mě na můj první den oficiálního Alfy připravili?" Konečně zvednou hlavy.
"Deanovi jsem předal rozvrh a všechno jsem mu vysvětlil, takže tímto moje služba končí."
"Děkuji," a on odejde.

"Tak co tam máme jako první, Deane?" Stoupne si před stůl a začne.
"Jako první vyřídíte papíry ohledně východního území."
"Tak jo, a které to jsou?" Začnu očima přejíždět hromádky papíru.
"Hned ty nahoře, máte to seřazeno podle toho, jak to moc spěchá."

Podívám se na velký štos papírů, povzdechnu si, vezmu si první papír a začnu vyplňovat. Tušil jsem, že jich nebude málo, ale tolik? To už je šikana ne?
"Moc nevzdychejte, toto jsou papíry za čtyři dny, takže toho normálně bude míň, ale místo papírů budete mít schůzky." Nic neříkám a pokračuji.

Po chvíli někdo zaklepe na dveře, zvednu hlavu a pozvu tu osobu dál. Dovnitř vejde se sklopenou hlavou Emily, starší paní, která se tu stará o domácnost, a teď mi donesla tácek s jídlem.

Položí to na stůl.
"Děkuji, Emily."
"Máte nějaké speciální přání na oběd?" Zamyslím se.
"Ani ne, nechám se překvapit," pousměji se a ona odejde.

Dám na stranu papíry a pustím se do jídla.
"Zvláštní, že mi nic nepřinesla, i když oba pracujeme stejně." Žárlí.
"Běž si," odseknu a dál pokračuji v jídle.

"Deane," zvedne hlavu, "když budeme sami, jako teď, klidně mi tykej, ale když budeme se smečkou, vykej mi. Nechci, aby si připadali, že když jsi Beta, tak můžeš něco víc."

"Rozumím, Leo," řekne s ironií. Odložím tácek stranou a pokračuji v papírování.
Dodělám východní území a kousek severního, protáhnu se a u toho se podívám do okna na západ slunce.

"Pojďme se proběhnout, sedíme tu už celý den," zakňucí Darkness. Vyhovím mu.
"Proč ne, stejně mě už všechno bolí."
Zvednu se a nechce se mi chodit dveřmi, tak otevřu okno a skočím na terasu pod mojí pracovnou. Mezitím se přeměním a z terasy uteču rovnou do lesa.

Dark si to užívá, kličkuje mezi stromy, skáče z kamene na kámen.
"Až se vyblbneš, běž zkontrolovat hlídku, abych všechnu práci nedělal jenom já."
"Rozumím, šéfe," ironicky odpoví.

Dark

Doběhnu k hranicím, zavětřím, ale neucítím hlídku, pouze samotáře. Vydám se jeho směrem a uvidím ho, jak se krmí laní, na mém území. Zavrčím a on si mě všimne, a začne zdrhat.

Dám mu menší náskok, aby to byla sranda. Ale ani ta netrvá věčně, zabiju ho dřív, než stihl přejít na vedlejší území. Teprve až v kanceláři se proměním a nechám si poslat pro ty, kteří mají hlídku.

Po chvíli zaklepou.
"No, pojďte, už na vás čekám." Vejdou se sklopenou hlavou. Zjevně se cítí vinni. "Můžete mi říct, kde jste byli před hodinou?" Zatím mluvím normální hlasitostí.

"U vodopádu, Alfo," začnou se třást strachem, protože netuší, proč tu jsou.
"Tohle nikam nevede, přejděte rovnou k věci," nařídí mi Leo. Miluji hry, ale musíme se přesunout k věci. Ještě zbývá spoustu práce a je mi jasné, že pokud to budu moc dlouho protahovat, Leo mě donutí dodělat tady to papírování, a to v žádném případě nechci.

"Nebudu chodit kolem horké kaše. Jak jste mohli kurva dopustit, aby na mém území byl samotář?" Až teď křičím.

"To je nemožné." Začnou se víc třepat.
"Když je to nemožné, tak koho jsem právě před hodinou zabil?" Oči mi svítí jasně zářivou zlatou barvou.
"Omlouváme se, příště si budeme dávat větší pozor."

"To už stačí. Vždyť jsou to ještě děti." Tak nemají co dělat na hlídce. "Zapomněl jsi? Otec povolil studentům vysokých škol, aby si přivydělali hlídkou." Musí mi to Leo připomenout.

Fajn, uznávám, že jsem na to možná trošku zapomněl. Vyhovím Leovi a nechám je. Nedivil bych se, kdyby se nepodělali do kalhot.
"Pro tentokrát to nechám být, ale příště si mě nepřejte." Řeknu trochu mírnějším hlasem, ale velmi důrazně. Rychle opustí kancelář.