City Alfy

Nepříjemné probuzení

Leo

"Vstávat a cvičit ospalci." Viki se z ničeho nic přiřítí k nám do pokoje.

"Co tady řveš? Vždyť je-"
"4:30, takže nejvyší čas vyrazit."

"4:30?" V mím hlase se dá vycítit překvapenost. Ještě se podívám pro jistotu na mobil, a má pravdu.

Viki není zrovna raní ptáče, tak co tu dělá? Znovu si přitáhnu Jessie do obětí a snažím se na chvíli usnout. Dnes začínám až v 8:30 tak si chci přispat.

To moje malé vlče se instinktivně ke mě přitulí a zažvatlá něco nesrozumitelného. Proč si nepřizná, že mě miluje? 

"Žádný takový, ihned vstávat, dnes je velký den." Mezitím co mluvila tak z nás strhla peřinu a šla roztáhnout závěsy.

Probudila i Jessie. Tohle jí nedaruji. Jessii mohu budit jen já a to polibky na tvář.

"Leonarde, doporučuji ti se z tý postele vylézt nebo se neznám!" To už i zvýší hlas.

Na mě je hnusná, ale když chce vzbudit Jessie tak k ní přistupuje po špičkách a budí jí zhlazením po tváři a jemnými slovíčky.

Když si všimne, že na to zíram s hubou otevřenou a nevstavam, zkřiví se jí tvář.

"1,2," to už radši vstanu z postele a spěchám do koupelny. Div se nezabíjí jak se mi pletou nohy do sebe.

I Dark má z Viki strach když začne odpočítávat a to je co říct. Se svojí hrdostí, sebevědomím, odvážnosti a bůh ví ještě čeho, skočí klidně i po hlavě do ohně, ale jakmile začne Viki odpočítávat, stáhne ocas, uši a schová se do kouta.

Jak je známo, každé tělo má slabé místo. A Vikina mučící teorie je, že si ho umí pořádně vychutnat, a trápit nás v bolestech. Proto jí vždy radši poslechnem.

Vyjdu z koupelny už připravený, ikdyž nevím na co. Musím se pousmát, jinak to nejde.

Nejspíš jsem našel situaci kdy je to moje vlčátko nejroztomilejší, a to když je neupravená a rozespinkaná. Jako pravě teď.

Do dvou do rána dělala nějaký pitomí referát. Ikdyž jsou už letní prázdniny musí dělat úkoly do školy, občas je mi jí velmi líto.

Nabízel jsem jí ať přestoupí sem, že jí zařídím nejlepší školu, i se stejným zaměřením, ale to odmítla.

Mám takový špatný pocit, že si stále myslí, že se vrátí do Ameriky. Ale to nemohu dovolit.

Můžeme tam občas zajet na víkend, aby se viděla s bývalými kamarády. Ale aby se vrátila úplně to nemohu dovolit. Potřebuji jí tady. 

Konečně se proberu ze svých myšlenek.

"Pojď zlatíčko, dospíš se v autě." Přidržuje jí při chůzi do koupelny, aby nespadla.

Chci jít nenápadně za nimi do koupelny, ale Viki si toho všimne moc brzy. Zavrčí, odstrčí mě a zabouchne dveře.

Podrážděně a uraženě jdu za Deanem. Zajímá mě jestli taky je vzhůru nebo jestli je zlá jenom na mě.

Překvapivě ho najdu, hned před pokojem. Promluvím na něj a když nereaguje, zatřusu s ním. Ihned vyletí do stoje.

"Já-já nespím." Až po chvíli se zorientuje a uklidní.

"Čím jsi Viki naštval, že nás budí tak brzy." Sednu si na zem a on mě napodobí.

"Nemám tušení" a zavře oči ve znamení, že chce ještě spát.

Po deseti minutách přijde Viki s Jessie. Furt je rozespinkaná, ale už lehce vnímá co se děje.

Ani se u nás nezastaví a jde ke dveřím od domu. My se jak poslušní vlčci zvedneme a jdeme za nimi.

Zase mi zabouchne dveře před čumákem div mi ho nezlomila.

Viki posadí Jessie do auta a ještě se otočí na nás.

"Můžete mi být vlastně vděční. Díky tomu, že jsem vás vzbudila tak brzy, můžete začít pracovat na zítřejší a dnešní práci. Tedy jestli chcete přijet za námi."

Políbí Deana jemně na rty. Ten jí to ikdyž nic nechápe oplatí. Viki se už vydá k autu, když proberu vše co řekla.

"Počkej a kam jedete?"
"Do přírodních lázní"
"A kdy jsi nám to hodlala říct?"
"Pravě teď vám to říkám"

To už nastupuje do auta. Ještě dřív než si sedne na místo řidiče se usměje a zamává nám.

Pak už jen slyšíme nastartování auta a za chvilku vidíme zadní červenající se světla u brány která rozděluje statní silnici s mím pozemekem.

Konečně se už i Dean zorientuje co se stalo. 
"Počkej...počkej chceš mi říct, že moje družka s tou tvojí odjeli do lázní a nám řekla, že nás vzbudila tak brzy jen proto, abychom udělali zítřejší práci abychom mohli jet za nimi"

Jen to odkývu. Řekla to dost rychle, ale taky jsem to tak pochopil.

"Ale...ale já se s ní nestihl pořádně rozloučit....a taky říct jak moc jí miluji" Div nezačal brečet jak malé děcko.

Už se chtěl rozbíhat pro auto, aby jel za nimi. Přitáhnu si ho zpátky za mikinu a otočím ho tak aby se mi díval do očí.

"Uklidní se! tvoje družka se alespoň s tebou rozloučila polibkem. S tou mojí jsem se neměl čas rozloučit ani...ani ničím. A teď pojď."

Obejmu ho kolem ramen a rozejdu se do kanceláře. Zkouší trochu táhnout směrem k garáži, ale má to marný, hned ho srovnám na cestu do kanceláře.

Ať si nemyslí, že se mi to líbí. Taky šílím z toho, že nebudu mít několik hodin u sebe Jessie.

Ale jen dělám to co mě v dětství naučili. I při takových situacích zachovat chladnou hlavu. Ikdyž v nitru šílím.

Zasednu za svůj stůl. Únava mě rychle přešla.

"Tak co tam máme jako první?"

I Dean se konečně z toho vzpamatuje a nahodí normální výraz. Začne diktovat co mě všechno čeká.

Na to že je to za celý výkend toho není až tolik. V neděli je konečně Jessiin uvítací večírek.

Takže to mě lehce uklidnilo. I kdybych to nestihl musí se zítra večer vrátit. Ale i tak se to pokusím mít co nejdřív, abych mohl jet za Jessie.

Ty lázně jsou na druhém konci mého území. Cesta tam trvá 4hodiny po dálnici. Ale i tak nechápu proč Viki vyrážela v 5 ráno.