City Alfy

Divná tekutina

Jess

Uplynul den a bolest způsobená tou divnou tekutinou, kterou musím třikrát denně užívat, už skoro nevnímám. Spíš to začínám vnímat jako únik od reality. Díky tomu se cítím očištěná a prázdná.

Celý den ležím na posteli, dívám se do stropu a přemýšlím nad vším možným. Právě bloudím svojí prázdnou myslí, když do pokoje vtrhne Noah a práskne dveřmi.

Posadím se a čekám, co chce. Zaostřím svůj zrak a všimnu si, že v ruce drží mou medicínu. Noah začne něco říkat, ale já ho vůbec neposlouchám. V tom okamžiku se všechno ponoří do tmy a jen barevná tekutina ve skleničce jasně září.

Jako pokaždé si Noah sedne na postel a já se posadím na zem před něj. Přejede mi palcem po rtu a já poslušně otevřu ústa. Palec mi strčí hlouběji do úst a zarazí ho za spodní zuby. Lehce zakloním hlavu a čekám na tu hořkou chuť. Nalije mi do úst jen pár kapek, které poslušně spolknu.

To přece nemůže být všechno, ta sklenička byla dost velká a skoro plná. Narovnám hlavu a otevřu oči. Vidím, jak se Noah usmívá vítězným úsměvem a točí skleničkou, čímž vytváří vír. Jakmile si všimne, že můj pohled sklouzl z něj na skleničku, schválně si polije botu.

"Lízej," přikáže, a něco ve mně mě donutí se k němu přiblížit. Lehce mě začne pálit značka od Lea, ale touha znovu okusit tu hořkou chuť tekutiny je silnější.

Proto se skrčím dolů a začnu botu čistit. Až je dokonale očištěná, vezmu si konec jeho kalhot, který je též lehce nasáklý, do úst a začnu cucat. Doteď se Noah jen usmíval, ale jakmile jsem si vzala konec jeho kalhot do úst, neudržel se a začal se hlasitě vítězně smát.
"Ano! Ano! Takhle je hodná!" Až se dosměje, zvedne se a odejde, aniž by mě nechal dokončit.

Jako pokaždé si jdu po své medicíně lehnout. Nespím moc dobře, trochu mě tíží svědomí, že jsem podvedla Lea, ale přece jsem neudělala nic špatného, jen jsem Noahovi očistila botu.

Po obědě přijde Noah znovu a udělá úplně to stejné, jen tentokrát si polije nohu od kolene dolů. Než se pustím do práce, zase mě zapálí značka, ale stále je touha po té na první pohled hnusné, smradlavé tekutině mnohem větší.

Znovu, když tekutinu slízávám a cucám, Noah se směje a mluví na mě jako na psa. Za to, že jsem byla hodná a poslušná, mi dovolí jít se projít na lavičku před dům. Celou dobu mě však hlídá Sebastian. Nevím, co mu Noah řekl, ale ani jednou se na mě nepodíval nebo nepromluvil.

Tyrkys celou dobu kňučí a každý pohyb jí působí bolest. Ta tekutina jí zřejmě hodně ubližuje, ale musím to dělat, jinak zabije Lea. Tyrkys mě povzbuzuje, abych to vydržela, že to snese. Říká, že to je cena za to, že mě ani jednou neuchránila.

Večer se situace opakuje, ale tentokrát mi nedá ani ochutnat. Rovnou si nalije tekutinu na stehna až k tříslům. Než začnu, váhám – boty a spodní část nohy byly ještě snesitelné, ale tohle...
"Tak co bude?" zeptá se netrpělivě a začne poklepávat nohou.

"Udělej to, o mě se neboj," povzbuzuje mě Tyrkys. Když se Noah podruhé zeptá, Tyrkys to už nevydrží, převezme kontrolu a udělá to sama.
„Alespoň ten čokl ví, kde je jeho místo," prohlásí Noah. Jakmile Tyrkys skončí, přenesou se příznaky na mě. Začne to zimnicí a pokračuje ukrutnou bolestí hlavy.

Teď už rozumím Noahovým slovům, že když budu poslušná a hodná, bude to méně a méně bolet. Tyrkys nás dostane do postele a usne.

Ve snu se objeví Leo s tichým, zlomeným hlasem se mě ptá, proč jsem to udělala. Vždy mi byl věrný, tak proč jsem nezkusila ani jednou s tím bojovat. Když ho chytnu za ruku a s lítostnými slzami se mu omlouvám, jemně zakroutí hlavou, otočí se a pomalu se rozplývá ve světle, které se objevilo z ničeho nic. Nakonec zůstanu sama, se slzami stékajícimi po tvářích.