City Alfy

Doktor

Jess

Probudí mě padající dešt na parapet, instinktivně se chytím za hlavu. Každá kapka dopadající na plech vydává hrozivý zvuk, málem jsem si myslela, že mi z toho praskne hlava. Po chvíli beznadějného válení se v posteli se rozhodnu vstát a jít dolů na snídani.

"Dobré ráno," zazní můj pozdrav, jakmile se objevím v kuchyni.

"Ahoj, zlatíčko, chceš čaj?" přivítá mě máma, předkládajíc hrnek s horkou tekutinou, přede mě. V ten moment, kdy se napiju, zazvoní můj mobil.

Po přečtení zprávy z praxe, která oznamuje, že právě řeší zajímavý případ a nabízí mi možnost se na něj podívat, abych neměla stále stejné rutinní úkoly, se rozhodnu jednat. Hned jak dopiju čaj, vydám se pro své věci. Sestoupím dolů a zamířím směrem k autu. Jenže ve dveřích narazím na Sebastiana.

Sebastian, který pravě skládá deštník mě zastaví před dveřmi a ptá se, kam tak brzy ráno mířím.
"K soudu," odpovím mu. "Právnička, u které mám praxi, mi psala, že řeší zajímavý případ, tak jestli nechci na něm s ní pracovat." Obejdu ho a nastoupím do auta, plná očekávání, co mě čeká.

Sebastian

"Super, jde nám to přímo do ruky," povídám, s pozitivní odezvu.
"Tak se pojď nasnídat, ať se na to můžeme vrhnout," řekne máma.

Dojíme a už sedíme u počítače a hledáme. Po třech hodinách pátrání stále nic, ale najednou narazíme na dokonalého herce. Recenze ho vychvalují a zdá se, že je to naše jediná naděje, protože ostatní kandidáti byli zklamáním.

Na vše jsme se domluvili na pozítří. Tátovi jsme poslali zprávu o našem postupu a on nám odpověděl, že s Alfou je vše také domluvené, takže teď už záleží jenom na nás.

Je večer a Jessi stále není doma. Když je osm hodin večer, rozhodnu se jí napsat:

S: Ahoj, kde jsi?

J: Ahoj, promiň, úplně jsem se do toho ponořila a ztratila pojem o čase. Zůstanu tu až do desíti.

S: Ok, mám pak pro tebe přijet?

J: Ne, ale děkuji. Už musím, tak zatím.

Je půl dvanácté a ona stále nikde, poslal jsem jí několik esemesek, ale neodpovídá mi. Nedá mi to, tak nasednu do auta a pomocí GPS v jejím mobilu ji najdu. Vystoupím a začnu ji hledat.

Hledám ji asi osm minut, když Argo promluví: 'Cítíš to?'

"Co?" na chvíli se zastavím, zhluboka se nadechnu a teprve teď ucítím pach čerstvé krve. Rozběhnu se a Argo mě naviguje díky lepšímu čichu. Netrvá dlouho a najdu Jessi.

Leží na zemi s ranou na hlavě, odkud teče krev. Roh stolu je také zasáhnutý krví, takže předpokládám, že na něj spadla. Kleknu si k ní a zatřesu s ní, ale žádná odezva. Když se podívám na zbytek jejího těla, vidím, že se svíjí v křečích. Bez váhání ji vezmu do náruče a odnáším do auta.

Přijedu domů, obejdu auto a vynesu Jessii dovnitř, kde ji položím alespoň na pohovku. Vtom už máma schází ze schodů.

"Proč tady děláte takový rachot?" zeptá se ospalé, asi jsme ji probudili, ale jakmile ucítí Jessiinu krev, ihned k nám přiběhne a začne ji prohlížet. "Vezmi ji do jejího pokoje, já vezmu lékárničku," rozhodne.

Pokládám ji na postel a máma už je tady s lékárničkou. Naštěstí už křeče přestaly, takže zbývá jenom ošetřit její hlavu. Máma si k ní sedne a aplikuje trochu dezinfekce do rány. Jessi sebou škubne, ale neprobudí se.