Generace která neustoupí

Až do konce brácho

Právě jsem musel udělat těžký rozhodnutí . Rozhodnutí co mělo zachránit lidskej život . Nebo ho ukončit...

„Odkud si ? Mluvíš bez přízvuku"řekl jsem a namířil zbraň na ní

„Německo , odstěhovala jsem se sem kvůli tátovi . Našel mi ženicha s Ruska a potom mě poslal sem"řekla

„Fajn . Vstávej . Si zraněná ?"zeptal jsem se pomáhal jí vstát

„Ne , moc ne . Rusáci mě zajali . Chvíli si dělali co chtěli a potom se zdejchli"přitom se jí podlamoval hlas a začínala brečet

„Neboj se . Teď se ti nic nestane"řekl jsem pomohl jí ven z vězení , přesněji na místo kde jsem měli sraz ze skupinou„Chtěla by ses podívat zase do Německa ?"

„Já vlastně nevím . Chtěla , ale nevím jestli by mě Němci ještě vzali jako svou"řekla smutně

„Dostanu tě tam , mam tam kamarádku . Dělá na ministerstvu . Pomůže ti"řekl jsem když jsme dorazily na místo kde už všichni stojej a povídaj si „Našli jste něco ?"

„Ne , všichni byli mrtvý . Někteří zastřelení , jiní umrzli . Našel sis holku"zeptal když se podíval jak nesu zesláblou dívku . Když si ale všimli že krvácí s ramene , hnedka jí pomohli si sednout a dali jí napít

Když se posadila ona , svolal jsem menší poradu a zapálil si cigeretu . Teď jsme stáli na nádvoří vězení v kroužku vojáků

„Fajn , není to židovka"začal jsem a byl přerušenej

„Ikdyby byla . Nemůžem jí tu nechat čekat na smrt"přerušil mě Koch

„Co když je to partyzánka ?"zeptal se Winter

Jak jsem čekal , tak se stalo . Reakce byli smíšený . Někdo jí chtěl pomoct a někdo jí tu nechat . Vzhledem k tomu že týhle skupině právě velim , musel jsem vynést rozsudek

„Dost ! Pomůžeme jí . Nemůžeme se s ní ale vrátit . Zaprvý to se mi moc nelíbí a za druhý by to stejně nezvládla . Všichni se vrátíte do tábora a řeknete bratrovi aby sem poslal lékaře . Já tu s ní zůstanu . Obergruppenführer pak rozhodne co s ní , Rozumíte ?"rozkázal jsem

„Ano poddůstojníku"ozvalo se sborově a všichni vyrazily na cestu do tábora

Já se mezitím vrátil k ženě a seznámil jí ze situací . Cesta je tak na hoďku , ani ne . Ale i tak . Ona nebyla v situaci kdy v týhle zimě přežila dlouho . Tak jsem si sundal kabát a hodil to přes ní

„Jak se jmenuješ ?"zeptal jsem se potichu potom co jsem ji přikryl kabátem

„Lena . Lena Carterová . A vy ?"odpověděla potichu a koukla se mi do očí . Teď jsem je viděl . Ty nádherný zelený oči . Oči plný utrpení

„Friedhelm Adhem . Leno , si podchlazená a jenom s kabátem to nevydržíš . Skočim rychle pro nějaký dřevo a rozdělám oheň"řekl jsem , načež ona kývla

Za deset minut jsem byl zpátky s nějakým dřevem . Hnedka jsem přišel k ni a začal rozdělávat oheň . Potom co jsem ho rozdělal jsem jí dal zbytek mého přídělu jídla a dál se koukal do ohně

„Víte , chci vám poděkovat . Vážně si cením co pro mě děláte a tak . Ale proč ? Proč mi pomáháte , když mě ani neznáte ? Nevíte jestli nejsem partyzánka , nebo Ruska v přestrojení"

„Máte pravdu , nevím . Ale kdybys byla , měla bys dvě možnosti . Buď mě zabít a čekat než si pro tebe Němci dojdou , nebo si nechat pomoct . Válka mi hodně věcí dala i vzala . Vzala mi kamarády , rodinu , představy , ale ještě mi nevzala lidskost"řekl jsem a zadíval jsem se jí do očí„Viděl jsem umírat kamarády . Nemůžu spát . Jestli mě chceš zabít , tak ti maximálně poděkuju"řekl jsem a přiložil do ohně

***********

Po asi hodině a čtvrt přijeli 3 nákladní auta plné vojáků , mezi nimi byl i bratr za kterým jsem šel

„Potřeboval jsem jedno auto aby jsme jí odvezli . Proč máš tu tři auta a 40 vojáků ?!  Možná víc"zakřičel jsem po něm

„Rusové se chystaj na útok . Jedna ze skupin průzkumníků našla plány týhle věznice , z postupem dobití . Podle všeho půjdou od západu"řekl a hodil MP-40 do mých rukou
„Teď tě potřebuju"řekl mi

„Až do konce brácho . Ale musim uklidit jí"řekl jsem a ukázal na Lenu

„Můžem jít do rukou lékařů v autě . Pak jí odvezem a náma"na to jsem kývnul a šel jí uklidit

„Leno , teď musíš jít se mnou . Není čas na vysvětlování"řekl jsem a rychle jí zvednul v princeznovským stylu , protože jsme nemohli ztrácet čas a donesl jí lékařům„Kluci , postarejte se o ní . To je rozkaz"řekl a odjistil zbraň

„Ano , poddůstojníku"řekli a zabalili jí do spacáku

Naposled jsem se na ní podíval . Jen pro případ že by to bylo naposled . Pamatuju si ty její oči plný obavy

„Prosím , zůstaň se mnou"řekla potichu a já fakt odcházet nechtěl . Ale neměl jsem na výběr

„Víš že musím . Neboj se , vrátim se . Si v dobrých rukou"řekl jsem a kývl na doktory

Když jsem se vrátil k bratrovi , dalekohledem pozoroval okolí

„Za chvíli to přijde . Stihl ses rozloučit"zeptal se a podíval se na mě

„Ne , ale stihl jsem říct že se vrátim , takže.."řekl jsem

„Vrátíš se za ní . Ty tu dneska neumřeš . Ani jeden z nás"řekl a v tom okamžiku se rozezněl poplach„Je to tady"