Prolog

42 2 0
                                    

Rok 1945 - Norimberský proces

Stál tam , uprostřed místnosti plné lidí , s pohledem upřeným do stěny naproti němu . Nikdo , kromě něj nevěděl co se mu promítá v hlavě . Svět ho změnil , svět a doba z něj udělala bestii , bestii která by udělala cokoliv aby mohl ještě jednou vidět bratra , kamarády , nebo svojí matku . Nepovažoval se za zlého , ale svět ho nepovažoval za dobrého .
Stál tam , nehybně , bez známky emocí , ale přesto člověk mohl poznat že trpí

„Jste duší přítomný ?"zeptal se muž za tribunou , ikdyž chtěl jenom jednu odpověď

Oči muže uprostřed místnosti se ze stěny přesunuli na muže za pultem , koukal na něj pohledem mrtvoly . Pohledem jenž mu dokázal dostatečně odpovědět

„Moje duše zůstala v Rusku"odpověděl chladně „S ní i všechno co jsem měl"dokončil svou zatím nejdelší řeč

Po chvilce se ticha , prolomil to zlé ticho soudce , který ani nemá ponětí co si muž prošel „Vy jste si ten život vybral , neste za něj následky" řekl s úsměvem na rtech .
Chvíli na sebe jentak koukali , myslel si že vojákovi ublíží , ale pravda byla jinde

„Myslíte si , že jsem si vybral smrt přátel ? Smrt rodiny ? Myslíte že bych dobrovolně chtěl vidět kamarády umírat ? Člověk , co válku řídí z dáli , nikdy nepozná o co skutečně jde" Voják promluvil , ale stále koukal jen na soudce , který měl na obličeji poníženecký úšklebek

„Jestli si tak moc stojíte za svou nevinnou , řekněte nám tedy , jak to začalo , co jste celou dobu dělal a jak probíhala vaše kariéra u Německé armády , u armády jenž způsobila utrpení pro celou evropu"

Na vojákovi bylo vidět že váhal , na chvíli svůj pohled přesunul opět na zeď , ale ikdyž to pro něj nebylo jednoduché , začal . Začal povídat příběh poddůstojníka Wehrmachtu

Generace která neustoupí Où les histoires vivent. Découvrez maintenant