Jen na chvíli, si na Tebe vzpomenu.
Potom zjistím, že tě stále pod kůží mám.
Zavřu oči, a dlouze si nás představuji.
Představa že mě objímáš, mi hned naskakuje husí kůže.
Představa že mi upřeně hledíš do očí, se mi začíná zrychlovat tep.
Představa že si mě přitáhneš blíže k sobě, mi začne extrémně bušit srdce.
Představa že nastane ta chvíle na kterou tak dlouho čekám, je že mi věnuješ hluboký pohled a lehce se dotkneš svými rty mých rtů.
Představa že mě políbíš je natolik krásná, jenže ve skutečnosti pro mě nereálná.
Představa že nám to spolu vyjde, je pro mě splněný sen.
Představa že jsme tu jen pro sebe, že naše hluboká láska nikdy neumře.
Avšak když otevřu oči, zasáhne mě krutá realita, která mi jasně naznačuje že tohle vše, byla jen má představivost.
Která vzešla z mé hlavy, ale pro tento život těžko proveditelná.
To by musel zasáhnout osud.
Naše láska by musela být oboustranná.
V mých myšlenkách patříš ke mně, a já k tobě.
Jsme v jednotě.
Jedna duše, která byla rozdělena, do dvou rozdílných lidí.
Čekají na to, až se v životě, zpátky k sobě vrátí.
Uběhlo několik let a já tě stále mám pod kůží, a myšlenkami se stále k Tobě vracím.
