Dívka seděla u okna a hlavou jí neustále dokola točila ta stejná myšlenka. Dobrovolně se uvnitř sama sebe trýznila, i když věděla že už to dávno nemá smysl. Vždyť od toho uběhlo pár let a ona neustále si naivně uvnitř myslela, že to nakonec dobře dopadne, tak jak si vždycky ve své mysli představovala. Bylo aprílové počasí a tak se počasí měnilo jak ponožky. Bylo zataženo a zrovna za okny burácel déšť. Dívka nehnutě sledovala, jak stékají po okně kapky deště, přitom se jí v hlavě vrátila vzpomínka jak ronila slzy, když zjistila, že její city nebyly opětované. Na krajíčku oka se jí začala tvořit malá kapička v podobě slzy, ale dívka si v hlavě řekla DOST! Zase znova kvůli němu brečet nebudu. Ten den byla větší zima, tak si dívka vzala na sebe mikinu, a zase si opět sedla k oknu, výhled z okna na krajinu byl aspoň o něco uklidňující pocit. Má to vůbec smysl? V tu ránu si kýchla a na okně se vytvořila mlha. “Hepčiiík„ zase znova se vytvořila o něco větší mlha na okně, a dívka na něj začala psát:
“ Žít s pocitem že někoho celým svým srdcem miluju, ale není šance vyznat city.
Když vím že má svůj život, který žije a já nemám to srdce ho obtěžovat a stěžovat mu to svými city k němu.
Když vím, že je to předem prohraná bitva.
Jak jen mu říct, že v mých v očích je jediný, který mi ukázal city, které jsem k nikomu necítila, jen k němu.
Aspoň duše je má trochu klidná, že vím že se má dobře a že je šťastný „
Dál už se jí psát nechtělo, protože věděla, že by jí to ranilo ještě více. Jedna nešťastná duše za oknem, čekající na zázrak, co by jí ulevilo od zlomeného srdce. Slova které napsala se začala rozpouštět v kapky, které stékaly po okně směrem dolů. Dívka se rozmáchla rukou a celé to smazala.
Láska je těžká zkouška mého života. “ Ale vím „ podotkla dívka že láska nikdy neumírá.
Žije v každým z nás v podobě lidí, na kterých nám hluboce záleží. Jsou něco jako otisky, které nelze smazat. Zanechají po sobě stopu, žijí v nás. Díky nim žijeme. Když víme že jsme byly schopní takového citu, tak stojí za to žít. Znovu tenhle cit prožít.
Za okny se začaly mraky trhat, pomalu začalo sluníčko vylézat. Krásná duha se k nim přidala, na dívku se skrze okno usmála. Nejlepší čas na kávu a knížku. Dívka usedla na terase s knížkou a dobrou kávou, pohledem si užívala krásný výhled na krajinu.
