Hvězdář - DOKONČENO

Albatros - Vítěz

"Babi, podívej! To je ale velký racek!" naklonila se holčička navlečená v oranžové záchranné vestě přes okraj loďky, načež ji chytila silná ruka jejího otce a opět ji stáhla dovnitř.

"Lucy, uklidni se a posaď se. Vážně tě dneska nechci lovit z vody," pokáral ji otec, pohladil ji po vlasech a opět se začal věnovat loďce.

"Ale podívejte na toho obřího racka! On je tákhle velikej!" nedala se odbýt holčička, opět vstala a roztáhla ruce, aby ukázala celému širému okolí, jak obrovský její objev je. Její babička si zastínila oči a podívala se na plachtícího ptáka. Potom holčičku, která opět capala k okraji lodě, rezolutně stáhla k sobě na klín.

"To ale není racek, zlatíčko. To je albatros," poučila ji, zatímco Lucy s hlavou zvrácenou dozadu sledovala tu temnou siluetu.

"Albatros?" otočila se vnučka na babičku nedůvěřivě.

"Albatros," kývla vážně babička.

"A znáš o něm nějakou pohádku? Jako byla ta o rackovi?" zkusila se holčička opět postavit, ale vymanit se ze sevření nedokázala.

"Když budeš v klidu sedět, tak ti ji povím," slíbila jí babička. Ještě chvíli počkala, než se Lucy pohodlně usadila, a dala se do vyprávění.

"Kdysi dávno, předávno, když se ještě námořníci museli mít na pozoru před mořskými pannami a lidé věřili, že je křídla z vosku donesou ke slunci, žil byl jeden starý námořník. Nelovil do sítí, jenom na udici, protože všechny sítě měl časem a používáním roztrhané. Zpravovat je nechtěl, protože už dávno lovil jenom sám pro sebe. Celé dny strávil na moři, které mu jako jediné zůstalo útěchou, a pozoroval mořské ptáky.

Z ostrova, kde žil, znal dobře racky i jejich štěkavý chechot, mnohem raději ale sledoval albatrosy. Námořníci věřili, že jsou to cestovatelé mezi zeměmi živých a mrtvých. Ti obrovští ptáci plachtili celé dny nad mořem bez potřeby odpočinku. Kam jinam by mohli letět?

Jednoho dne spatřil rybář na hladině něco neobvyklého. Vypadalo to jako zvláštní chuchvalec, ale bylo možné v něm rozpoznat určitý pohyb. Připlul se svou loďkou blíž a ejhle. Byl to velký sněhobílý albatros zamotaný do rybářské sítě. Stařec jej opatrně vytáhl z vody a pomalu vyprostil ze sítě. Čekal, že pták okamžitě odletí, místo toho ale albatros vylezl na kraj loďky a dal se s překvapeným rybářem do řeči.

Poděkoval mu za záchranu života a představil se jako albatrosí král. Oznámil mu, že mu je dlužný jedno přání, a že se ukáže, až to bude rybář potřebovat. Poté se zvedl a odletěl.

Uplynulo několik let a starého rybáře na moři stihla strašlivá bouře. Vlny zničily jeho loď a vzaly mu i život. V podobě ztracené duše zůstal na širém moři sám neschopen najít cestu domů. Když již začínal být zoufalý z toho bloudění, objevil se před ním starý známý a zeptal se, zda-li si už vybral svoje přání.
Rybář neváhal a poprosil krále, aby albatrosi pomohli všem ztraceným duším námořníků, aby už nikdo nemusel takhle bloudit, jako on. Král, potěšen tímto nesobeckým přáním, rybáře poté odnesl do říše mrtvých za jeho ženou.

Od té doby je možné vídat daleko na moři osamělé albatrosy. To jsou králem vyslané stráže hledající zbloudilé duše, aby je mohly odnést tam, kam patří," ukončila babička povídání a jemně se usmála, když sledovala spící vnučku.

...

Uběhlo několik desítek let naplněných radostmi i strastmi. I přes některé neshody s rodinou se ale Lucy vždy ráda vracela do babiččina domu.

Pokaždé ji zde přivítal zvuk mušličkové zvonkohry, vůně moře smíchaná s levandulí a vzadu na verandě pohodlně usazená v houpacím křesle i babička. Potom si zase mohly povídat o albatrosech.