Osud s draky

29. Alfdisin Leidolf

(Použitý GIF nepatří mně)

Ahooooj, mí Dracomilové ❤️! Asi jste mě tu tak krátce po SDP nečekali, co? V podstatě jde o stejný příběh jako tam, a sice že asi půlku jsem měl už předepsanou 😇. Což je asi dost vůči vám nefér, když nad tím tak přemýšlím, protože tahle kniha byla naposledy aktualizována loni v září. Jejda. Když jsem tuhle knihu opět otvírala, nedošlo mi, že byla pozastavená už před Elementály. Ale teď jsem zpátky, snad jste na tuhle knihu nezapomněli a snad se vám i tahle část bude líbit.

***

Stejně jako má Alviss Leidolfa, i Alfsis někoho mívala po svém boku. Říkal si Predátor.

Nebyl to jen člověk. Šlo o muže a jeho draka, sněžného přízraka.

Spolu byli nezastavitelní. Ať už byla bouře, sníh, mlha, nebo třeba krupobití, nic neuniklo jejich krvelačnému pohledu. Byli rychlí, nemilosrdní. Málokdo vlastně věděl, jak Predátor vypadá, neboť když jste si ho konečně všimli, bylo už pozdě.

Šlo o nejlepší lovce ještě v dobách spojenectví mezi Alvissem a Alfdis. Když se pak rozešli, byl jedním z mála, kteří se přidali na stranu Alfdis. Jak vyšlo najevo, jeho oddanost k ní byla totiž bezmezná.

Když Alfdis bylo mizerně, byl tam. Když byla šťastná, taky. Pokud upadla, on ji zvedl.

Zdálo se, že to pouto nic nerozdělí....

A pak zmizel.

Důvod zůstal neznámý. Možná únos? Nebo odešel dobrovolně? Stejně rychle a tiše jako se vrhal na své oběti, se vypařil, a nezůstalo po něm ani stopy.

Ale až doteď.

Jak řekla Kenna, Bodmod znal každého, a na Černém trhu se shromažďovali uprchlíci. Nevíme sice, co tam Predátor dělal a proč se nevrátil k Alfdis, ale znali jsme jeho úkryt. A pokud jde o něj, jak se říká, pod svícnem bývá největší tma.

Než jsme však onomu svícnu vyrazili, udělali jsme si zastávku na ostrově Vyvrhelů, abychom nabrali sílu a taky zásoby na cestu. Ještě byla tma, ale brzy mělo být ráno. Nomádi nám dali sbohem a zbyli jsme jen já, Kenna, Aina a naši draci. Napětí ve vzduchu mi předem naznačovalo, co se Kenna chystala říct.

"Měli bysme to odvolat," řekla, jak jsem si myslela. "Alviss tam nejspíše už poslal lodě."

"Přece to teď nevzdáme," namítla jsem. "Lodě nebudou rychlejší než my. A navíc nevíme, jestli o Predátorovi ví."

"Právě. Nevíme to," řekla Kenna. "Je. To. Riskantní. Já neletím. Mám na krku devatenáct nevlastních sourozenců a k tomu ještě bohužel otravně vlezlýho vlastního bráchu. Táta by mě zabil zjistit to."

"Zjistit co?!"

Všichni jsme vyjekli překvapením. Zjevně protože jsme si mysleli, že jde o Alvina, ale Aina s Kennou se rázem zatvářili otráveně, když zjistili, že to není on, ale nějaký kluk asi jen o rok nebo dva starší než my. Kdybych si měla tipnout, šlo asi o onoho vlezlýho bráchu. A kdo by to čekal? Po boku mu kráčeli dva vycvičení a identičtí štíráci draví.

"CO tu vyvádíte?" Nakráčel hodně krátkovlasý mladík až k nám a pořádně, vlastně až směšně pořádně si nás prohlédl. Hlavně Kennu. Ta na něj jen protočila oči a pak jeho hlavu násilím od sebe odstrčila.

"Zmiz, Erne!" zavrčela. Možná i skončil na zemi, ale můj pohled patřil upřímně hlavně těm identickým štírákům, co si mě a Ainu obcházeli, jako by nás i oni vyslýchali. Stačilo však jedno zavrčení od Oleandry a byli zase u svého páníčka. Ten ze sebe oklepal špínu ze země a mohl zase pokračovat ve výslechu.