Broken Heart [l.s.] (CZ)✔

IV.

" Myslím, že by bylo lepší mu to říct, až bude vzhůru, až bude vážně plně vnímat nebo se ti to snad chce říkat dvakrát?" optal se Liam, který mě tak moc vyděsil.

" Není to snad moje věc, kdy a kolikrát mu to řeknu?" odsekl jsem nakvašeně, ovšem jen kvůli tomu, že měl zasranou pravdu. Bude lepší, když mu to řeknu, až bude plně vzhůru.

" Louisi "povzdechl si. Vím, že to se mnou nemají teď úplně jednoduché, ale já za to nemůžu, já to taky nemám jednoduché, ačkoli bych jim to občas taky mohl trochu ulehčit.

" Fajn, řeknu mu to, až bude vzhůru, pokud mě vůbec nechá, abych mu všechno vysvětlil, pochybuji, že mě bude chtít potom všem, co jsem mu řekl, vidět, natož se mnou mluvit" povzdechl jsem si a věnoval Harrymu menší polibek na ruku.

" Pokud ne, tak mu domluvím, ovšem není jisté, jestli bude vůbec chtít mluvit se mnou" povzdechl si. Bylo na něm hodně vidět, že ho ničí ta možnost, že s ním Harry nebude chtít mluvit.

" Neboj, bude s tebou chtít mluvit, ty jsi s ním přeci nemluvil, jen Zayn." uklidňoval jsem ho.

" Snad máš pravdu" povzdechl si zničeně a pozoroval Harryho, jak leží na místě. Chtěl jsem, aby se už nějak pohnul, kurva! Ničí mě to vědomí, že tu měsíc leží jen v jedné poloze...

" Určitě" usmál jsem se. Pálily mě oči z těch blbých světel, jež mě úplně oslňovaly. Nevím zda to bylo tím, že jsem tu seděl tak dlouho nebo protože jsem moc nespal.

" Louisi, měl by jsi se jít prospat domů. Jsi vážně jak mrtvola. Copak chceš umřít?" vyjekl na mě Liam po chvíli ticha. Čekal jsem, kdy to řekne.

" Liame, je mi fajn. A ano pokud se Harry neprobere do měsíce, pak ano chci umřít!" odsekl jsem a odešel z pokoje pro svou porci kafe, na kterou byl čas.

~~

" Slyšel jsi to, Hazz?" povzdechl si hnědooký brunet a usedl na židli, na které ještě před chvílí seděl malý modroočko, načež vzal do ruky tu Kudrnáčovu.

" Harry, já tě prosím, probuď se v nejbližší době, copak chceš, aby Louis umřel?" zašeptal brunet, který to již nevydržel a začal hlasitě vzlykat.

Když se Harry probudí déle než za měsíc, přijde o Louise. Pokud se Harry, však neprobere, přijde o oba. Nemohl být osud až tak zlý, nebo ano?

Chtěl, aby tu s ním zůstali oba! Potřeboval je ve svém životě. Ano měl Zayna, ale potřeboval si s někým občas promluvit o takových dá se říct holčičích věcech a to mohl jen s Harrym.

" OH, zlato, pojď ke mě" ze zadu ho zvedl jeho černovlasý přítel a usadil si ho následně do svého klína.

Brunet, již nesvíral Harryho ruku, teď byl zachumlán v jeho přítelově náruči, ve které ho pevně svíral, což on miloval.

~~

" Louisi, nemůžeš pořád pít litry kafe, aby jsi zůstal vzhůru a pak chodil jak mrtvola bez duše" zavrčel na mě Zayn, když mě potkal na chodbě, jak si to štráduju pro svou oblíbený hrnek černé kávy s cukrem, abych měl více energii.

" Můžu a budu" odsekl jsem. Nechápal jsem, proč jsem na nich tak hnusný, jen se mi nelíbilo jak mi kecali do chodu mého života. Může jim to být jedno. Žiju? Žiju, tak nevím co mají za problém.

Vlastně nežiju, jen přežívám, jelikož já začnu žít, až se Harry konečně probudí, dokud bude spát, já nebudu žít, pouze přežívat.

" Louisi, my to s tebou myslíme dobře, vím a chápu, že ti to leze na nervy, ale tak promiň, že nechceme koukat, jak se náš kamarád pomalu zabíjí" vyplivl na mě Zayn. Řekl to hnusně, ale něco na tom bylo.

" Navíc za to, že tu Harry leží, můžeš ty!" odsekl ještě. Měl pravdu. Můžu za to. Já ho pomalu zabil. Jsem tak moc odporný člověk!

" Ne to jsem nechtěl, promiň, už nevím, co melu, leze mi to na mozek" šeptl Zayn omluvu, ale bylo mi to jedno. Měl pravdu. Řekl pravdu, kterou jsem si doteď moc neuvědomoval. Zabil jsem někoho, tak nevinného. Zabil jsem anděla.

" Zee, já vím, že to se mnou myslíte dobře, jen mi všechno padá na hlavu a přestávám to zvládat. Nezvládnu to, jestli se Harry neprobere. Je to moje vina." vzlykl jsem a sesunul se po nejbližší zdi dolů.

" Louisi, není to tvoje vina, vím, co jsem před chvílí řekl, ale to jsem nemyslel vážně. Za nic nemůžeš. Snažil jsi se ho ochránit, ovšem moc to nevyšlo. Neříkám, že s tím plánem jsem souhlasil, ale tvoje rozhodnutí. Nemohl jsi to vědět. Ano věděl jsi, že mu zřejmě ublížíš psychicky, ale nemohl jsi vědět, že ho to pak dostane do nemocnice." sesunul se ke mě na zem a objal mě.

" Chápu, Lou, je toho teď moc" kolíbal se mnou ze strany na stranu, což mě celkem uklidňovalo.

" V pohodě?" optal se, když jsem přestal plakat. Kývl jsem bylo to o hodně lepší, prostě jsem zřejmě jen potřeboval vypustit ze sebe nějaké ty emoce.

" Tak dobře. Ty pojedeš teď domů a tam se pořádně prospíš, nechci slyšet žádné tvé námitky a já tady s Liamem budeme dávat pozor na Harryho, ano?" nevím proč to znělo jako otázka, i když to byl jasný rozkaz.

" Dobře. Tak asi dobrou noc" špitl jsem s úsměvem a vážně odešel z nemocnice, abych si mohl chytit taxík a dojet domů, kde jsem se lehl do oné postele.

Jenže já tu spát nemohl. Bylo tu tolik vzpomínek. Nemohl jsem prostě usnout. Proto jsem opět vylezl a šel se dívat na televizi. Zayn si musí myslet, že spím, takže do nemocnice jsem nemohl.

~~

" Lásko, notak, pššš, neplakej. Už jsi druhý, koho dneska za tak krátkou dobu utěšuji" uchechtl jsem se smutně, jelikož to bylo smutné, ale chápal jsem.

Neměl jsem k Harrymu tak blízko, jako Liam nebo Louis.

Harry byl Liamův nejlepší kámoš už od školky, co jsem tak slyšel.

A pro Louise... Pro Louise byl Harry někdo, kdo mu změnil život k lepšímu.

Netroufnu si říct, že by to byl někdo, kdo mu ukradl srdce, jelikož to musel vědět jen Louis a Harry by měl být první, kdo se to dozví.

" Koho jsi ještě utěšoval?" vyjel po mě, jelikož byl ohledně mé osoby strašně žárlivý, což bylo tak moc roztomilé.

" Louise, klid" ujistil jsem ho a pak ho sladce a zamilovaně políbil. .

~~

"Mhmh" zabručím, když přijmu hovor.

" Harry se probudil!"