Broken Heart [l.s.] (CZ)✔

XXI.

" Budeš v pořádku, Hazz, slibuji" zašeptal jsem a jemně ho pohladil po vlasech, než jsem se sehnul a naposledy políbil jeho rty.

Spal tvrdě, jelikož jsem mu hodil do pití prášky na spaní. Měl jsem tak jistotu, že se nevzbudí, až budu od něho takto odcházet, utíkat.

" Jednou třeba pochopíš, že jsem to prostě musel udělat, lásko, a odpustíš mi, jako to předtím"  zašeptal jsem ještě předtím než jsem opustil ložnici a s posledním pohledem na jeho nahé spící tělo jsem zavřel dveře do ložnice.

' Děláš to pro něho, pro jeho bezpečí, to za to stojí!'  povzbuzoval jsem se, zatímco jsem si obouval boty.

Zavázal jsem si tkaničky a s jedním velkým nadechnutím jsem opustil potichu byt, do kterého jsem se už nikdy neměl vrátit.

Pomalu jsem scházel schody, byl tu výtah, ale já chtěl být dole, co možná nejdýl. Věděl jsem, co na mě čeká a celkem jsem se toho bál, i přes veškeré moje povzbuzování, že to dělám kvůli mému andílkovi.

' Jsem Louis William Tomlinson a zvládnu vše. Nikdy se nevzdávám!'  pronesl jsem si v hlavě, jakoby mi to snad mělo nějak pomoc. Moc nepomohlo.

Sešel jsem poslední schod, který mě dělil od mé svobody na několik dalších let. Nesnáším se za to, co jsem před lety udělal.

Nenávidím se za to, že jsem souhlasil s tím, co mi za tu laskavost nabízel. Byl jsem v tu dobu ale zoufalý a on to věděl. Využil toho.

Vždycky uměl využívat situací a to jsem na něm nenáviděl.

~~

" Lou?" pronesl jsem do ticha, když jsem se ráno probudil a půlka postele vedle mě byla prázdná, bez náznaku, že by tam někdo vůbec spal.

Protřel jsem si pomalu oči a až po pár minutách se odhodlal konečně vstát. Louis mi určitě už připravuje snídani.

Vplul jsem holýma nohama do příjemných chlupatých papuček s kočičkama a pomalu se rozešel do kuchyně, kde už na mě určitě čeká můj princ s vydatnou snídaní.

S úsměvem jsem se došoural do kuchyně, jenže tam nikdo nebyl. Cože? Šel na nákup? To by mi ale napsal ne?

Prohledal jsem celý byt, ale nikde po něm nebylo ani památky, proto jsem došel zpět do ložnice a kouknul se na mobil, který však nehlásil žádnou příchozí zprávu.

Co se děje? Opustil mě? Proč by mě opouštěl? Říkal, že mě miluje, že by mi to už neudělal. To jsem vážně tak moc naivní!?

První slza stekla po mé líci a já se nesnažil zabránit ani těm ostatním, které s radostí opouštěly moje oči jedna za druhou a mlžily můj zrak.

Otevřel jsem mobil a najel na první kontakt, který mi přišel pod ruku. James.

" Harry? Děje se něco? Pročpak mi voláš?" zeptal se trošku vyděšeně, když mi to zvedl.

" Louis je pryč"  přesně s touhle větou mohe ústa opustil první vzlyk. Bolelo to. Už zase jsem mu věřil a jak jsem dopadl. Znovu mi rozšlapal srdce.

" Hned jsem tam" s těmihle slovy mi to položil a já propadl pláči. Už nikdy nechci milovat!

~~

" Nechal jsi mě čekat" pronesl ne zrovna přívětivě, když mi řidič otevřel dveře od limuzíny a já vlezl dovnitř.

" Omluvám se. Není to moc luxusní?" optal jsem se. Bylo nutné mě vyzvedávat limuzínou, když stačilo obyčejné auto? Ne že bych si stěžoval.

" Ne" odsekl. " Nemáš ani právo posuzovat, že?" zavrčel a nehezky se na mě podíval.

" Promiňte" kuňkl jsem. Moje já uvnitř mě umíralo. Nebylo to na dobré cestě.

~~

" Hazz, notak, klid" hladil mě po zádech James, který před pár minutami přišel a přinesl mi donuty na posilněnou.

" Nejde to, ublížil mi, tak moc" vzlykal jsem, zatímco jsem se zakousl do donutu s jahodovou polevou. Bylo to vážně lahodné pečivo a na mém jazyku se rozplývalo. Nemohl jsem se té chuti nabažit.

" Jen papej" usmál se spokojeně a přísunul krabici s donuty blíž ke mě. Zavrtěl jsem hlavou, ale stejně jsem vzal další, tentokrát s čokoládovou polevou.

" Děkuji" šeptl jsem tiše směrem k němu. Nevím, co bych bez něho dělal. Držel mě právě teď nad hladinou.

" Vždycky, Hazz" věnoval mi menší úsměv, což donutilo i mě se trochu pousmát.

~~

" Zee, já už nemůžu" zakňučel za mnou můj brunet, nemohl a já to věděl, i já už byl na pokraji sil, ale nemohli jsme zastavit.

" Já vím, Lásko, já vím, ale jde nám o čas, nemůžeme se zastavovat. Nechceš přeci, aby nás znovu chytili"  jemně jsem se na něho usmál a on jen přidal do kroku s vrtěním hlavy.

" Nechci už tam nikdy víc" políbil mě na tvář a následně propletl naše prsty. Byl sladký.

" Tak přidej. Někdo to Harrymu říct musí. Vsadím se, že teď leží v posteli se zmrzlinou, kouká na romanťárnu a brečí" uchechtl jsem se.

To jsem netušil jak moc velkou pravdu vlastně mám.

~~

" Nevěř mu, je to idiot!" prskl jsem na dívku, která právě uvažovala zda má svému bývalému příteli odpustit nebo ne.

"  Ty si vážně pitomá. Pak nebreč až tě opustí, náno blbá" prskl jsem, když se na něho nadšeně vrhla. Naivní kráva.

Vzal jsem ovladač a přepl kanál. Stejně už bude konec, který skončí, tak že soli budou žít šťastně až navěky. Meh.

" Vždycky pro mě budeš tou jedinou" ozvalo se z televize a já to tak přepl ihned na jinou stanici, další zamilovaná sračka.

" Bije jen pro tebe, Emily" no to asi jako ne. To vážně dneska nedávají i něco jiného, než jen zamilované sračky??

" Muž ve věku 30 let, má na těle několik tržných a bodných ran." konečně kriminálka a ne zamilovaný doják.

" Nějaké stopy?" zamračila se žena a poklekla k mrtvému tělu muže, které bylo zohaveno.

" Byla to dost precizní vražda. Bylo těžké něco nalézt, ale vrah přeci jen udělal chybu." dostalo se jí odpovědi. Miluju kriminálky.

Zabořil jsem lžíci do karamelové zmrzliny se šlehačkou a spokojeně si ji následně vložil do úst, zatímco jsem poslouchal, jak řeší vraždu 30 letého muže.

~~

" Čekal jsem na to tak moc dlouho a konečně jsem se dočkal, nemůžu tomu uvěřit"  pronesl s mírným úžasem, když mi podal pero a já podepsal svůj rozsudek.

" Konečně"  vydechl, když jsem dopsal a pero mu vrátil. Už není cesty zpět.

" Teď pojď ke mě, pořádně mi vykuř, děvko" vydechl a rychle si rozepínal poklopec.

Vstal jsem a poslušně si před něho kleknul. Musel jsem to udělat.

" Jak si přejete, Pane" nemohl jsem odporovat svému pánovi.

~~

První kapitola v novém roce a taktéž první vydaná kapitola po pauze.