Broken Heart [l.s.] (CZ)✔

XXV.

"Hazza"vydechl tiše hlas vedle mě a já byl nucen zalapat po dechu. Louis na mě mhouřil svoje modré očka a já se zmohl jen na zírání.,

" Louisi" vyjekl Niall a hned ho objímal. Co se to stalo prostě? Vždyť ten doktor říkal, že to nevypadá nějak nadějně! Tak jak??

" Chlape, vyděsil jsi nás, to nám už nikdy nedělej!" ozval se James a následně ho taktéž objal. Louis byl slabý, takže jim objetí nedokázal oplatit, navíc jsem stále svíral jeho ruku v té své.

" Sorry" vydechl namáhavě a já potlačil vzlyk. Bolelo mě ho takhle vidět a určitě nejen mě. Bylo to něco jiného, než když tady ležel před chvílí v bezvědomí. Teď je vzhůru a pohled na něho je ještě horší.

" Nenamáhej se, brácha, řekneš nám všechno až budeš mít víc síly a teď spi, musíš nabra sílu" nařídil mu přísně James. Já stále jen seděl, svíral jeho ruku a snažil se nebrečet.

" Pravda, poslouchej své dvojče a žádné protesty, Lou, je to pro tvoje dobro!" utišil ho Niall, když Louis chtěl očividně protestovat.

" Zajdu asi pro doktora, co?" optal se James a Niall mu kývl, že by to byl asi dobrý nápad. Musí mu ještě beztak udělat nějaké vyšetření.

" Jdu s tebou" řekl ještě Niall, než oba zmizli z pokoje, přesně jsem věděl o co jim jde! Chtěli nás tu nechat samotné, abychom si promluvili, ale přesně toho jsem se bál. Nemohl úplně křičet, ale i tak mohl pronést něco nehezkého mým směrem.

" Louisi" vzlykl jsem, když jsem konečně našel hlas.

" Hazz, neplakej" zašeptal a s námahou přepřekryl mou ruku tou svou. On mě nevyhodí? Nepošle mě do patřičných míst??

" Měl jsem o tebe strašný strach, Lou, proč jsi před rokem zmizel? Proč jsi to udělal?" vzlykal jsem a snažil se popadat dech.

" Pšš, zkolabuješ mi tu" utěšoval mě Louis tiše. Ještě jsem mu přitěžoval! Co jsem to za člověka??

" Tak ať" vydal jsem ze sebe a zasloužil si za to vražedný pohled z Louiho strany. Chce, abych šel pryč??

" Jestli chceš, abych šel pryč, tak já půjdu" špitl jsem a následně hlasitě vzlykl.

" Ne" zavrtěl hlavou a vysíleně na mě koukal, jako by si mě prohlížel, ovšem nevím ani proč. Vždyť jsem se nijak nezměnil nebo snad ano a já to jen nevidím??

" Dobře, ale měl by ses prospat, potřebuješ sílu, budou tě chtít vyslechnout" zamumlal jsem a políbil jeho kloub na ruce, na čež jsem si od něho vysloužil mírný úsměv, který jsem mu stěží vrátil zpět.

" Nech-" snažil se mi odmlouvat, ale já ho nenechal. Nebude mi odmlouvat!

" Neodmlouvej mi, Lou, aspoň jednou mě sakra poslechni a teď spí!" utišil jsem ho a můj palec začal předjíždět po obavzu na jeho ruce.

" Dobře, jen nedocházej" špitl a moje srdce zaplesalo, načež udělalo několik kotrmelců a mojí hruď naplnilo podivné uspokojivé teplo.

" Neodejdu, neboj, dobrou" usmál jsem se. A pozoroval, jak zavřel oči a během chvíle už chrupkal.
Můj úsměv se však ještě víc rozšířil, když si položil naše spojené ruce ve spánku na hruď.

~~

" Asi bychom si měli promluvit, že?" otázal jsem se, když jsem o dva týdny později seděl opět na té stejné nemocniční židli vedle Louiho postele.

" Jo bylo by dobré, kdybych ti mohl vše vysvětlit" polousmál se na mě Louis s vzal mou ruku do těch svých.

" Dávám ti prostor k mluvení, tak ho využij" odvětil jsem a pozoroval jak si kouše ret a přitom si hraje s mojí rukou v těch svých.

" Když jsi se tenkrát ptal, neřekl jsem ti ani polovinu, ale v ničem jsem ti nelhal. Opravdu držel Liama se Zaynem a vydíral mě jimi. Musel jsem mu splatit svůj dluh, věř mi, že jsem se do toho nehrnul. Ani nevím na co jsem myslel, když jsem s ním dohodu učinil. Nevím na co jsem myslel, když jsem přistoupil na to, že budu jeho děvka" začal a já už teď byl nucen lapat po dechu, který mi neustále vyrážel svými slovy.

" Vyhrožoval mi nejen Liamem a Zaynem, vyhrožoval, že udělá něco osobě, která je pro mě naprosto nejdůležitější, tobě" jeho slova, že jsem pro něho nejdůležitější, mě zahřála u srdce.

" Nedovolil bych, aby se ti něco stalo, ještě když by to bylo mou vinou, nezvládl bych to, takže jsem se hned, jak jsi usnul vyplížil z bytu a dole už na mě venku čekala limuzína s Charlesem" těžce polkl a já políbil jeho klouby na ruce.

" Takhle začal můj rok utrpení" po jeho líci sjela slza, kterou jsem ihned prstem setřel a poslouchal dál jeho vyprávění.

" Nezvládal jsem to, Hazz, nejdříve jsem to dělal pro tebe, ale pak mi došlo, že už asi máš někoho lepšího, někoho, koho si doopravdy zasloužíš, někoho, kdo je pro tebe konečně ten pravý, takže jsem to vzdal a podřízl si žíly" dokončil a jeho m

" Lou, měl jsme strach, že jsi utekl za někým lepším, a přitom jsem se měl spát o tebe, trpěl jsi a já byl tak sobecký" vzlykl jsem. V posledních dnech brečím až nějak moc, kurva!

" Ne, lásko, ššš, nic se neděje, nedivím se ti, že sis myslel to, co jsi si myslel, asi bych na tom byl stejně, ovšem když nad tím teď tak přemýšlím, tak jsem ti mohl nechat aspoň malý vzkaz" utěšoval mě Louis a já stejně plakal dál. Bolelo mě vědomí, že trpěl celý rok, zatímco já ho podezříval bůh ví z čeho.

" To už je teď jedno, je to minulost, která nás nemá zajímat, teď už tu jde jen o budoucnost" zamumlal jsem podivným zdeformovaným hlasem od pláče.

" Správně, kápl jsi na to, jde tu jen o budoucnost, kterou chci trávit s tebou, nic jiného si nepřeji" zašeptal, načež se moje hlava ocitla uvězněna mezi jeho dlaněmi.

" Tedy pokud s tím souhlasíš, jestli ne, tak chápu, přeci jen zásnuby jsou velký krok a-" mumlal, ale já ho přerušil.

" Zásnuby?? My se budeme brát?" vrtalo mi hlavou. Praštil jsem se před rokem do hlavy a zapomněl na něco tak důležitého nebo?

" Omluv mě, Babe, nemůžu si tu kleknout, tak snad mu to promineš" povzdechl si.

" Harry Edwarde Stylesi, jsi to naprosto nejlepší, co mě kdy v mém životě potkalo. Už, když jsi přišel těmi dveřmi do mé kanceláře, jsi mi uloupl kus srdce. Propadl jsem ti, tak na půl, i když sis to neuvědomoval a neskutečně jsem žárlil na Jamese, což bylo asi vidět. Náš vztah nebyl vždycky nejrůžovější, jak sám víš, ovšem i tak se moje city k tobě se jen zvětšovaly, než jsi mi uloupil i ten zbytek srdce, které jsi mi nechal a já ti naprosto propadl, možná ti dost pomohly vlasy, tvoje úžasné zelené oči a taky tvé tělo, zvláště jedna určitá věc. Tudíž se tě ptám. Učiníš mě úplným a vezmeš si mě?" odněkud vytáhl krabičku, ze které následně vykoukl nádherný prstýnek.

Mám nebo snad nemám??