Já a Kluk?

Kapitola 18.

Jedla jsem večeři od taťky. Udělal mi na rychlo nějaký salát, protože musel nutně odjéct do práce a tak jsem tu byla samotinká a koukala na telku. Zrovna vysílali zprávy.

,,Pro fanoušky adrenalinu se v Tokiu nově otevřel zábavní park. Najdete tu strašidelný dům a spoustu dalšího." mektali něco o tom. Hmm... to by nemuselo být špatný. Zítra to navrhnu Hirotovi. Pomyslela jsem si, když jsem uklízela talíř a příbor do myčky. Pak jsem se odebrala nahoru udělat si úkoly a všechny povinnosti, které se mi jako prefektovi nashromáždili. Vždyť jsem nebyla prefekt ani jeden den a už mají stížnosti? Bože to jsou holky.

......................................

Sakra! Já jsem zaspala! Rychle jsem vstala, oblíkla se, hodila do sebe snídani, dala tátovi pusu na tvář, popadla tašku a vyřítila se ze dveří. Asi v půli cesty jsem do někoho vrazila.

"Ehh... omlouvám se," řekla jsem a uklonila se. Přede mnou stála vysoká brunetka s prsama jako kamiony. No tvl! Co to je?

"Dávej pozor, ty spratku!" řekla mi a normálně se rozpřáhla, aby mi dala facku. Je normální. Uhla jsem a znechuceně se na ní podívala. Pak sem se koukla na hodinky a málem chcípla.

"7:57!" vyjekla jsem a ignorovali nadávky tý ženský.

.........................................

Na poslední chvíli jsem se vřítila do třídy a sekla sebou na své místo u okna. Moje jediné štěstí bylo ti, že  Sensei Yamato chodí vždy pozdě, protože si musí vybrat svůj ,,krásný" klobouček. Tss... to je ale egoista,co?

Najednou vešel do třídy a já se musela pousmát. Jenže úsměv mi v okamžiku zmizel na rtech... ta prsatka z rána si to vykračovala vedle učitele!

"Bré ránko studenti," řekl a přitom na mě mrkl. Jo jasný. Prej dobré ráno. Ten byl dobrej. Učitel došel ke katedře.

"Toto je Isabella Morri a chtěla by pomoct," řekl a dal jí slovo. Na všechny (kromě mě samozřejmě) se zářivě usmála a kluci hned začali slintat. Hmm... tak dobře no.

"Představovat se snad nemusím. Můj otec je miliardář a navíc už mě představil tady pan Yamato. Důvod mé návštěvy je prostý. Hledám tu mého snoubence, Hirota Nazumiho!" řekla povýšeně. Jak vyslovila jeho jméno spadla mi čelist. Věřte mi, že v tu chvíli mě napadlo hodně sprostých slov. Měla jsem chuť jí a ty její kozy vystřelit z galaxie pryč. Na Hirota mi nešáhne! Počkat... Co to tady melu? Zatřepala jsem hlavou. Uklidni se Ayumi! Zaskočilo to i Senseie.

"Ehh.. d-dobře. Ayumi? Buď tak hodná a doprovoď slečnu Isabellu do Hirotovy třídy," promluvil Sensei.

"Pfff..." odfrkla jsem si a zvedla jsem se. Dvakrát jsem z toho nebyla happy a ona očividně taky.

..............................................

Šli jsme mlčky. Kur*a! Proč musí mít Hiroto třídu na druhý straně světa?! A co s tou Isabellou Prsatou?! To mi bude muset vysvětlit chlapeček! Pomalu jsem se začala měnit v Yuno Gasai z Mirai Nikki.

"A ty si tady jako co? Pro potěšení kluků?" zeptala se mě sladce. Nechutný.

"A tebe cestou jsem přejel kamion? Nebo ses s tím ksichtem už narodila?!" Odsekla jsem kysele.

.........................

Zaklepala jsem na dveře- ne omyl. Vřítila jsem se do Hirotovy třídy s vražedným výrazem.

"Hiroto Nazumi! Tady máš SNOUBENKU!" Zařvala jsem čímž jsem upoutala pozornost. Isabella se na Hirota vrhla. Já si rvala vlasy. Měla jsem jí chuť nakopnout. Místo toho jsem se otočila na pátě a zabouchla za sebou dveře. Vydala jsem se zpátky do třídy.

.................

Pitomej Hiroto! Pitomej Hiroto! Pitomej Hiroto! Pitomej Hiroto!! Udělám jeho voodoo panenku a propíchám ho! Proklínala jsem ho, když všichni odešli domů a já kvůli tomu, že bude pořádána nějaká akce musela skejsnout ve škole. Musela jsem pomoct připravit věci na festival co tu bude příští týden. Jupí! Ještě k tomu jsem musela projít celý areál a zkontrolovat jestli je vše v pohodě. Budu mrtvá.

...............................

Zrovna, když jsem si na sebe vzala bundu mi zabrněl v kapse mobil. Koukla jsem se na display. Zpráva od Hirota. Nečekaně. Otevřela jsem jí a četla:

,,Ayumi. Musíme si promluvit o tom incidentu ve škole. Dnes v deset večer jsem u tebe. Hiroto."

"Tss... jo jasný!"

,,Nechci nic slyšet. Si vůl. Ayumi."

Odepsala jsem a už to nechala plavat. Hajzl. Co bych to měla řešit. Má svou snoubenku, tak ať si jí strčí do prdele.

.........................

Přišla jsem domů úplně vyřízená. S těží jsem do sebe nasoukala tátovu výbornou večeři. Pak jsem dala taťkovi pusu a odešla nahoru. Odhodila jsem do rohu pokoje tašku a zapla počítač. Pak jsem se odebrala do koupelny. Vlasy jsem svázala do drdolu. Pak jsem si jen opláchla obličej a šla zpět do pokoje. Svlékla jsem se a oblékla si pyžamo. Zasedla jsem k počítači a zkontrolovala si facebook a twitter. Nic nového. Vyhledala jsem si nějaký film, zhasla a hupsla do postele. Tentokrát to byla nějaká komedie. Zasmála jsem se a vytáhla z šuplíku pocky. Začala jsem je chroupat.

"Fíha! Mohli by o mě natočit film," řekla jsem si nahlas pro sebe.

Najednou mi zazvonil telefon. Hiroto volal.

"Ano? Co chceš?" Řekla jsem do telefonu.

"*ACH! *Ano! Hiroto-kun! S-Si úžasný!*ACH*" ozvalo se z telefonu. Poznala jsem z telefonu Isabellin hlas. Prosím! Řeknete mi někdo že to není pravda! Vyděsila jsem se a zaklapla telefon. Skácela jsem se na zem a začala nekontrolovaně brečet a řvát. Zarývala jsem nehty do podlahy a měla vlhký obličej.

"Prosííím! Neee! Řeknete mi že to není pravda! N-Nesmí! Hiroto! Ne! Ty hajzle!" Řvala jsem pořád dokola. Za chvilku přiběhl rozespalý táta a našel mě tam úplně zlomenou. Začal mě objímat a konejšit. Dával mi polibky do vlasů. Za chvíli jsem mu usnula v náručí.

..................................

Už jsem ve škole nebyla 3 dny. Za tu dobu tu zvonil Hiroto nejmíň dvacetkrát. Všechny ty 3 dny jsem byla zavřená u mě v pokoji a nevydala ani hlásku. Vůbec jsem nebyla schopná mluvit. Byla jsem jen zničená hromádka neštěstí, ležící na posteli. Myslím že umřu.

..................................................

Hoja! °^° Tak Sweeters x) doufám že se Vám kapitolka líbila a že ste se řádně nafetovali ^^ Další kapitolka by měla být ve středu nebo v úterý ;) ještě uvidíme.

Vaše SweetLevi ^^