•𝐖𝐇𝐈𝐂𝐇?•

32.

                      ~KAPITOLA 32.~

23. Září 18:12
Máma
Přišla jsem unavená z práce domů. Těšila jsem se na Eduarda. Ještě předtím jsem ale chtěla jít zkontrolovat Ali, když v tom mě přerušil telefonát. Zvednula jsem to.

Máma: ,,Aversnová prosím?"
Osford: ,,Dobrý den paní Aversnová. Mohla by jste se prosím zítra dostavit do školy v 7 hodin?"
Máma: ,,Ehm...ano děje se něco ohledně Ali?"
Zeptala jsem se nechápavě.
Osford: ,,Vlastně ano....potřebuji s vámi o ní mluvit"
Máma: ,,Dobře dobře...přijdu zítra"
Osford: ,,Děkuji, na shledanou"
Máma: ,,Na shledanou"
Odpověděla jsem. Neměla jsem tušení co se děje. Myslela jsem, že je Ali úplně v pohodě. O prázdninách se mi zdála v pořádku....teď ale moc nevychází z pokoje. To bylo trochu divné. Šla jsem teda za ní a zaklepala na dveře.

Ali: ,,Nech mě"
Ozvalo se. Zněla opravdu hrozně. Chtěla jsem vejít dovnitř ale neudělala jsem to. Stejně by mě čekal jen řev a nic nového bych se nedozvěděla. Sednula jsem si na gauč a přemýšlela, co se mohlo s Ali stát...poslední dobou se přestala vídat s Tomem...že by tohle byl ten problém? Že by se rozešli? Holky to zvládají mnohem hůř, zejména v jejím věku. Klidně se vsadím, že je to k vůli klukovi. Chtěla jsem si s ní o tom tak moc promluvit...vím ale, že mi teď určitě nic neřekne. Počkám zítra, co mi řekne ředitel. Třeba od něj se něco dozvím.

24. Září 7:00
Zastavila jsem se tedy před ředitelovy dveře a zaklepala. Když se ozvalo dále, vešla jsem dovnitř. Mile jsem pozdravila a posadila se na židli naproti něj. On si sundal brýle, a vážně se na mě podíval. Trochu jsem se toho lekla.

Osford: ,,Podívejte...vaše dcera nechodí do školy už pár dní. Nikdo mě neinformoval o tom, zda je nemocná nebo jí něco je. Je jí něco, nebo se jen vykašlala na školu?"
Zeptal se mě. Nevěděla jsem, že Ali přestala chodit do školy. Asi je to vážnější než jsem si myslela. Musela jsem ale Ali chránit, převážně když nevím co se s ní děje.
Máma: ,,Ano je nemocná...měla jsem toho poslední dobou hodně a neměla jsem čas komukoliv napsat...omlouvám se"
Ředitel se jen usmál a vytáhl mobil. Zvedla jsem obočí a čekala, co z něj vyleze.
Osford: ,,Opravdu je nemocná, nebo se jen ulejvá k vůli tomuhle"
Řekl a podal mi svůj mobil. Pomalu jsem si ho vzala a dívala se na video. Poslouchala jsem a slyšela...Ali? Mluvila tam s nějakou holkou... bavili se o Tomovi a Markovi? Že spolu spali?! ŽE SPOLU CHODILI?! OBA DVA NAJEDNOU?! Nevěřila jsem tomu. Položila jsem ruku na má ústa, abych zakryla můj překvapený výraz. Vrátila jsem zpátky mobil ředitelovi a pořád se vzpamatovávala.

Osford: ,,Chápu, že je to pro vás teď šok, ale tohle video koluje celým internetem už od začátku školy...myslím si, že by jste si měla s Ali promluvit"
Řekl a v podstatě mi promluvil do duše. Ruku jsem přemístila na mé srdce a vrtěla hlavou.
Máma: ,,J-já nemám co říct....asi jen to, že se Vám neskutečně omlouvám"
Osford: ,,V pořádku nemusíte se omlouvat...mám také dvě dcery, vím jaké to je...jen bych byl rád, kdyby Ali chodila do školy...pokud nebude chodit i další měsíc, hrozí jí vyhazov"
Řekl a já jsem se pořád vzpamatovávala z toho videa.
Máma: ,,Samozřejmě to chápu...zařídím to"
Osford: ,,Dobrá to je vše...děkuji za váš čas a už můžete jít"
Řekl s úsměvem.
Máma: ,,Ano...děkuji moc,na shledanou"
Rozloučila jsem se a odešla z ředitelny. Když jsem procházela kolem tříd, podívala jsem se přes skleněné okna na třídu, kde chodí Ali. Opravdu tam nebyla. Přejížděla jsem očima a našla Toma. Měl sluchátka a něco si kreslil. Nevypadal dvakrát spokojeně. Tohle není vůbec dobré.

Šla jsem domů a omluvila se z práce. Bylo na čase si promluvit s Ali ať se jí to líbí, nebo ne.
Zaklepala jsem na dveře a i přes otrávené:
,,Nech mě"
Jsem vešla dovnitř. Samozřejmě mě hned přivítal řev.
Ali: ,,MAMI! ŘEKLA JSEM AŤ MĚ NECHÁŠ!"
Máma: ,,Ali musíme si promluvit-"
Šla jsem a sedla si k ní do postele.
Ali: ,,Neměla bys být náhodou v práci?!"
Máma: ,,A neměla bys být náhodou ve škole?"
Ali: ,,Ptala jsem se první!"
Máma: ,,Zavolal mě ředitel...řekl mi všechno Ali"
Řekla jsem milým hlasem a snažila se jí uklidnit.
Ali: ,,Výborně takže všechno víš..."
Řekla uraženě.
Máma: ,,Ali podívej se na mě-"
Ali: ,,TAK JSEM DĚVKA NO!"
Vyjela po mě ale aspoň si sedla směrem ke mně což jsem brala jako pokrok.
Máma: ,,Nejsi děvka-"
Ali: ,,Jo? Aha...jasně a co jsem?!"
Máma: ,,Ali jsi j-"
Ali: ,,Mami ty vůbec nevíš jak se cítím-"
Máma: ,,DRŽ KURVA HUBU!"
Zařvala jsem. Neudržela jsem své nervy na uzdě a zvýšila hlas. Ali vypadala vystrašeně ale mlčela.

Máma: ,,Promiň...nechtěla jsem po tobě takhle vyjet ale chci jen říct, že vím přesně jak se cítíš, protože jsem udělala přesně to co ty"
Řekla jsem a dívala se na postel a hrála si s nehty. Pak jsem se podívala na Ali a ona čekala, co ze mě dál vyleze.
Ali: ,,Co?"
Povzdychla jsem si a připravila se na vyprávění.
Máma: ,,Když mi bylo asi tak jak tobě, taky jsem si našla dva kluky. Milovala jsme je oba a nemohla se mezi nimi rozhodnout, tak jsem chodila s oběma a...zkráceně do dopadlo stejně jako u tebe, akorát že mě celá škola neměla za děvku a nepomlouvala mě-"
Ali: ,,Mami tím mi moc nepomáháš"
Máma: ,,Promiň jen ti chci říct, že vím přesně jak se cítíš"
Podívala jsem se jí do očí a viděla slzy.
Ali: ,,Proč jsi mi to neřekla?"
Máma: ,,Nikdy ses nezajímala"
Ali: ,,Promiň-"
Máma: ,,Ne to je v pořádku...měla si toho teď moc ale spíš mě zajíma...ty sis opravdu myslela, že neslyším ty skřeky z tvého pokoje?"
Ali na mě vytřeštila oči.
Ali: ,,T-t-ty jsi to...slyšela?"
Máma: ,,Většinu ano...došlo mi to Ali"
Usmála jsem se. Ali se určitě cítila dost trapně, tak jsem radši změnila téma.

Máma: ,,No ale chci ti pomoct...co kdyby ses jim omluvila?"
Ali: ,,Mami, myslíš že jsem to nezkoušela? Ignorují mě-"
Máma: ,,Myslím osobně"
Ali: ,,I v realitě mě ignorují...nemá to cenu"
Řekla a opět se zachumlala do té své peřiny. Já ovšem měla ještě jednu kartu navíc.
Máma: ,,No a co...omluvit se veřejně na talentové soutěži?"
Pomalu jsem podstrkovala Ali plakátek, který jsem ve škole uviděla na stolku. Ali se odkryla a podívala na leták.
Ali: ,,Děláš si srandu? Takže mám jít po měsíci do školy, na talentovou soutěž kde se ztrapním a jediné co tam předvedu je omluva?"
Máma: ,,No...více méně-"
Ali: ,,V žádném případě"
Řekla a zase se zakryla.
Máma: ,,Dobře jak chceš...zhnij si tady, nechoď do školy ale pak se nediv, když tě vykopnou"
Řekla jsem a pomalu odcházela pryč. Čekala jsem, než mě Ali zastaví.

Ali: ,,Mami?"
Zeptala se a já se s úsměvem otočila směrem k ní.
Máma: ,,Ano?"
Ali: ,,Můžeme se odstěhovat?"
Se šokem jsem se na ní podívala, zda to myslí vážně. Myslela to stoprocentně vážně.
Máma: ,,Ale Ali, vždyť nám je tady hezky-"
Ali: ,,Mami vždycky jsme se stěhovali k vůli tobě, ať už to bylo k vůli práci, chlapům nebo jiným problémům...můžeme se jednou odstěhovat k vůli mě?"
Když jsem viděla ten její smutek v očích, za bylo mi jí líto. Nevině jsem se usmála a kývla.
Máma: ,,Popřemýšlím o tom"
Odpověděla jsme a odešla z jejího pokoje.

Ali
Vzala jsem ten leták a chvíli se na něj dívala. Četla jsem si informace a rozhodla se, že před odjezdem to udělám. Nemůžu se už ztrapnit a zesměšnit víc, než jsem to udělala takže tím nic neztratím. Zvedla jsem se a otevřela skříň s oblečením. Dole byla moje tabule, kterou jsem roztrhala a vyhodila. Vzala jsem si papír a napsala si plán, hezky krok za krokem. Napsala jsem si na malý papírek co mám říct, kdybych to náhodou zapomněla. Soutěž se konala už zítra, takže jsem měla co dělat.