even the devil needs a friend 🧸🧩

6

Probudila jsem se v posteli, a hned sáhla po mobilu. Byla tam zpráva od Jacoba.

„hele y/n vrať se domů, nemyslel jsem to tak, jen mi ujeli nervy ze všeho, co se v poslední době stalo, fakt promiň"

Jen jsem mu hodila zobrazeno, a převalila se na druhou půlku. Snažila jsem se ještě usnout protože bylo 7:30 ale moc mi to nešlo. Tak jsem jen ležela, a koukala na lustr co byl nademnou.

„vstaváme" řekl někdo, a podíval se na mě. Podívala jsem se na toho člověka, a byl to Payton.

„ty nespíš?" Sedl si ke mně na postel.

„ne, chtěla jsem ještě usnout ale už to nešlo" vysvětlila jsem, a promnula si oči.

„tak se převleč a přijď dolů" řekl, usmál se na mě, a odešel. Já se nějak vyhrabala z postele, a šla do šatníku, vzala si oblečení (média) a šla se převléct do koupelny. Když jsem se převlékla, tak jsem si vzala mobil z nočního stolku, a dala si ho do kapsy. Šla jsem dolu, a tam už všichni seděli.

„doma jste asi spali hodně dlouho viď" zasmál se Dylan.

„co ne? Kolik je?" Zeptala jsem se.

„9" řekl Jaden, a já byla nějaká zmatená, když jsem se koukala tak bylo 7. Na snídali jsme se, a já jim řekla, že vezmu caspera na procházku. Chtěla jsem být na chvíli sama, jsem ráda když jsem sama, a ne když je vedle tolik lidí, znervózňuje mě to. S casperem jsme došli až k městu, ale už jsem to otočila, teda chtěla ale potkala jsem jednoho kluka. Přišel ke mně.

„ahoj, co tu děláš tak u lesa?" Zeptal se.

„jen se tu tak procházím, co ty?" Zeptala jsem se na oplátku já.

„měl jsem namířeno do města, ale trošku jsem se ztratil" řekl, a podrbal se na zátylku. „město už máš kousek, stačí jít už jen rovně" řekla jsem mu s úsměvem.

„díky, a kde vůbec bydlíš?" Zeptal se.

„ale to bys musel jít lesem" řekla jsem a uchechtla jsem se.

„jojo" řekl

„tak já půjdu" řekla jsem.

„dáš mi aspoň číslo, že by jsme někdy šli ven?" Zeptal se, a já jen kývla. Nechtělo se mi mu dávat číslo, ale neumím odpalkovat lidi. Dala jsem mu svý číslo, a odešla. Když jsem došla do chaty, tak se zamnou všichni rozutekli.

„kde jsi byla?" Zeptal se starostlivě Josh.

„byla jsem se projít s casperem proč?" Zeptala jsem se zmateně.

„už je 12 a ty nikde" řekla Ness.

„12 ? Vždyť bylo 9" řekla jsem zmateně.

„budeš si y/n muset zvykat, čas ti bude mizet před očima" řekl Dylan. Asi moudro do života.

„dobře to si snad zapamatuju" řekla jsem bez zájmu, a odešla nahoru do pokoje. Svalila jsem se do postele, a casper semnou. S tímhle zvířátkem si budu rozumět.

„tak na co kouknem?" Zeptala jsem, a casper štěkl.

„teď jen vědět co to znamená" řekla jsem a zasmála se. Pustila jsem outer banks, a koukala. Celkem mě zaujal jj nevypadá špatně. Pipl mi mobil, ale nějak jsem nereagovala, hrozně mě to zaujalo, bylo to zajímavý. Ani jsem si nevšimla, že někdo klepal a vešel.

„y/nnnn?" Řekl někdo, ale my s casperem koukali na telku.

„y/nn?" Zatřepal semnou někdo, a já se na toho dotyčného podívala.

„ano paytone?" Zeptala jsem se.

„je večeře" řekl, a já se podívala na mobil.

„to už je 6 pane bože caspere my nejsme normální " řekla jsem, a zasmála jsem se.

„na co jsi koukala?" Zeptal se, a podíval se na obrazovku.

„na outer banks, skvělej seriál " řekla jsem.

„tak pojď" řekl, a táhl mě dolů.

„fakt na mě chodíš moc rychle" řekla jsem se smíchem.

„zvykej si" řekl a zasmál se taky. Došli jsme ke stolu, a posadili se. Josh nám dal jídlo.

„to vařil Josh?" Zeptala jsem se Ness, a ona jen kývla. Ajaj, začínám se bát.