Volba

-6-

Opět jsem seděl na té osamocené lavičce pod naším balkónem a rozhlížím se po okolí. Prohlížím skicák a zjišťuji, co nestihli poničit. Asi z dvaceti kreseb mi zůstali čtyři. Na první kresbě jsem já a moji rodiče, jak mají u ucha telefon a pod tím napsáno "Nikdy nemají čas na syna". Na druhé kresbě jsem já jako malý a v ruce Nika jako mládě. Přesně jako tehdy, když nás naše sousedka vyfotila. "Můj důvod k žití", napsal jsem pod to a vždy se u toho usmíval. Třetí kresba zobrazuje mě ve velké třídě. Já sedím uprostřed místnosti a kolem mě všude prázdné lavice, do každého rohu, jsem nakreslil své spolužáky, kteří mi vždy ubližovali a smáli se mi. K tomu jsem nic nepsal. Poslední byla kresba onoho dotyčného, se kterým mám zrovna pokoj. Samuel... Doufám, že to neviděli. Kdyby jo, tak by se tvářili jinak. Vzal jsem do ruky mobil, našel fotku Nika a černého pantera, nastavil skicák a začal kreslit. Do hodiny jsem měl celou kresbu hotovou a já se vydal opět do pokoje.

Doufal jsem, že jeho přátelé už budou pryč. Otevřel jsem dveře a opět mě z mého myšlení vytrhnul smích. Rychle jsem si narovnal roušku, kterou jsem měl přes pusu a dveře jsem rozrazil dokořán, které lehce bouchli o zeď, kde naštěstí byla pověšená moje mikina, takže tam nezůstane otisk. Nik šel hned po mém boku. Všichni ztichli a tři z nich se začali zvedat. Svůj pohled jsem však nasměroval jen na jednu osobu. Na mého spolubydlícího. V jeho očích je ve vidět mírná lítost, ale ještě pobavení z předchozího smíchu. Otevřel jsem skicák, vytrhnul stránku mé nové kresby a hodil ji po mém spolubydlícím. Zamračil jsem se na něj a hodil i mírný lítostný pohled. Dvakrát jsem poplácal po své noze a okamžitě zamířil do koupelny, kde jsem se i následně zamknul. Nik tu byl semnou. Nenechal bych ho vedle s těmi cizinci. Sundal jsem ze sebe oblečení, včetně roušky a osprchoval se. I vlasy jsem umyl. Dal jsem si ručník okolo pasu a uvědomil si, že jsem si nevzal žádné věci na převlečení. Nasadil jsem si svoji roušku, odemknul dveře od koupelny a hned se mi naskytl pohled na ty vetřelce. Všichni se na mě otočili a mírně pootevřeli pusu. Z mých vlasů kapalo na moje téměř nahé tělo, které krylo jen ručník kolem mého pasu. Mlčky a s hlavou vzhůru jsem vyšel z koupelny a přešel ke skříni. Vytáhl jsem si volnější tílko, trenky, kraťasy a znovu odešel do koupelny. Nik za mnou chodil jako ocásek, ale jsem za to rád. Dooblékl jsem si své věci a opět otevřel dveře. Doufám, že tentokrát už naposledy. Čekal jsem, že tam stále budou, pro mě vetřelci a můj spolubydlící. Zmýlil jsem se. Už v pokoji ležel na posteli jen Samuel a hleděl do mobilu. Usedl jsem na postel a sledoval Nika, jak si lehá k Eliss. Nik u ní po chvíli zavřel oči, ale ona mě sledovala. Byl to stejný pohled, jako má její pán. Samuel se stále dívá do mobilu, zatímco Eliss vstala a začala se ke mně plížit jako ke kořisti. Jde z toho trochu strach. Sedla si těsně přede mně a položila si hlavu na mou nohu. Svoji ruku jsem pomalu zvednul a nasměroval ji k její hlavě. „Ahoj Eliss" pověděl jsem tiše a mírně ji začal drbat na hlavě a za ušima. Začala příst a bylo to opravdu roztomilé. Muselo se ji to hodně líbit, jelikož zavřela oči. Ve chvíli, kdy oči opět otevřela a zahleděla se do těch mých, můj pocit nejistoty a strachu za celý život, jako kdyby nikdy nebyl. Můj dech byl klidný, moje mysl čistá, a přesto mi začali padat slzy. Její pohled byl pro mě velmi důležitý. „Hele, si v pohodě?" někdo v pokoji se optal a já si opět uvědomil, že v něm nejsem sám. Jen jsem kývnul a setřel si slzy. „Nezdá se mi, že by si byl". Nějak moc se rozmluvil ne?