Volba

-16-

Eliss a Nik tu seděli rovně a hrdě, každý z jedné jeho strany. Zajímalo by mě, jak dlouho tohle nacvičovali. Vešel jsem do pokoje k nim a zavřel za sebou dveře. Tak teď to bude záhul. Sundal jsem si mikinu, kšiltovku, a to už si začal všímat krve na mém obličeji. Ještě že mám tu roušku. „Co se stalo?" naštvaný pohled vyměnil ve vteřině na vyděšený. Kouknu mu do očí a hledím. Opravdu se o mě bál? Ale proč? To je hloupost. Proč by si o mě bál cizí člověk? I přesto, jak moc cizí je, když jsem myslel na nejhorší, chtěl jsem ho vidět. „Můžu... můžu ti to sundat?" vytrhnul mě z myšlení lehký dotek na roušce. Sáhl zrovna na místo, kde mě praštil. Lehce jsem syknul a zkřížil obočí. Chytl jsem se jeho černého trika a mlčel. Oči jsem měl zavřené, jelikož to ještě bolelo. Cítil jsem, jak přejel za moje ucho a pomalu roušku sundává. Nechal jsem ho při tom a čekal, až roušku sundá úplně. No a proč by ne. Stejně mě viděl Osman a ti dva jeho poskoci. Myslel jsem, že ten Troy bude v pohodě, i když nic neudělal, stejně ho nezastavil. Mohl jsem umřít. Ta představa že umřu mi nahrnula slzy do očí. Rouška už byla sundaná a on nic neříkal. Řekni něco... to ticho mě ubíjí. „Si krásný..." a něco reálnějšího by nebylo? Oči jsem otevřel a přesunul jsem svůj pohled na něj. Pohladil mi tvář na části, na které nebylo žádné zranění. „Prosím, už tu roušku nenos". Proč by si prosil zrovna o tohle? Nijak extra krásný nejsem. „Uděláš to pro mě?" trochu mi nadzvedl bradu, když uviděl, jak můj pohled jde k zemi. Moje oči sledují ty jeho a nějak se nemohou nabažit. „Udělám" kvíknul jsem a zakryl si pusu. Jeho úsměv se objevil téměř hned a já nemohl být pozadu. Objal mě a já zabořil hlavu do jeho hrudi. Ani nevím, proč mi to od něj nevadí. Je to krásný pocit, proč jsem to jen nevyzkoušel dřív? Už vím, kvůli Osmanovi a rodičům. Což mi připomíná, že musím zítra jít za mou matkou. „Pojď, aplikujeme ti na to léky" pověděl a maličko si mě odtáhl od těla. To nechci. Chci, aby mě znovu objal. Chci cítit ten pocit. Ten pocit, když vás někdo objímá a nemyslíte na nic, jen na to, jak je to příjemné, to bezpečí které je z něho cítit, ta vůně, která vás sráží doslova k zemi. Lehce ublíženě jsem na něj hleděl, ale kývnul jsem. Odešel ke své posteli, na kterou se posadil, poklepal, ať si sednu k němu a začal hledat něco ve stolku. Usadil jsem se kousek od něj a čekal.

Dal mi na tvář náplasti a trochu dezinfekce. „Hotovo" pověděl a mírně se usmál. Jeho úsměv je opravdu krásný. Udělal smutný výraz a kouknu na mě takovým zvláštním výrazem. „Kdo ti to udělal?" zeptal se. Toho jsem se bál. Nevím, jak mu to mám vysvětlit. Nikdy jsem nic podobného dělat nemusel. „Byl tam Osman, Troy a Dummy, potom taky někdo jménem Dark, který-" „Počkej, Dark tam byl taky? To on ti tohle udělal?!" vyjekl a postavil se. Byl ještě vyšší, než je a mě to děsilo. „Já ho zabiju!" naštvaně se vydal ke dveřím, ale v tom jsem ho chytil za rukáv. „Pomohl mi" moje slzy začali padat. Neviděli vůbec konce. „Osman mě nejdřív praštil pěstí a díky tomu jsem spadnul na zem. Pak mě praštil ho hlavy tyčí a myslel jsem, že umřu. Přesto jsem v sobě něco našel a vstal. Ve chvíli, kdy se Osman natahoval na další, zakřičel ten, kdo si a ře-řekl, že patřím k jeho bratrovi, ale nevím, kdo to je. Řekl jim, ať se ode mně drží dál. Ale taky měl pantera. Nejdřív jsem si myslel, že si to ty, ale jeho panter byl úplně jiný. Ti tři se ho hodně báli a utekli. Než odešel mi řekl, abych se vrátil za tebou, že se prý budeš bát". Řekl jsem mu na vysvětlenou a začínal si uvědomovat, jak moc jsem se rozmluvil. „Takže ti Dark pomohl?" jen jsem mlčky přikývnul. S úlevou se posadil a vypadal náhle klidně. Chtěl jsem se zeptat, zda je v pořádku, ale v tom se mi hrozně chtělo spát. Lehnul jsem si na postel a přitáhl si nohy k sobě. Usnul jsem téměř do vteřiny a už mě brala tma.

Ráno mě probudil můj budík, který zvonil v mě kapse. Vytáhl jsem ho a vyplul. Oči otevírám pomalu, abych si zvykl na světlo. Poté jediné, co můj pohled uvidí, je spící Samuel pár centimetrů ode mě. Klidně oddechoval, ale měl by taky vstávat. Pohladil jsem ho malinko po tváři a on začal pomaličku mrkat očima. Ty jeho oči zase hypnotizovali. „Dobré ráno" pověděl a já začal cítit, jak se mi krev nahrnuje do tváří. „Dobré" slabě jsem kvíknul a on se usmál. Určitě jsem zčervenal až za ušima. Vyhrabal jsem se z jeho postele a přešel ke skříni. Dnes vlastně uvidím mámu. Musím nějak vypadat, vybral jsem si černé rifle, bílé triko a černou koženou bundu. Vybral jsem nějakou roušku, samozřejmě černou a šel se převléct do koupelny.

Jen co jsem vyšel z koupelny, uviděl jsem Samuela, jak se obléká. To jeho tělo je k nakousnutí. Nenápadně jsem ho sledoval, ale jakmile se začal otáčet, já cuknul pohledem a sbalil si věci do školy.