𝑩𝒐𝒚 𝒘𝒊𝒕𝒉 𝒘𝒉𝒊𝒕𝒆 𝒉𝒂𝒊𝒓 [𝑮𝒂𝒚 𝒔𝒕𝒐𝒓𝒚] ✓

Nᴏ. 10: Gᴏ ᴀᴡᴀʏ ғʀᴏᴍ ʜɪᴍ!

~Nathaniel~

Dny plynuly, ale zrzkovi to připadalo, jako kdyby se zasekl v čase. Ash už se v jeho pokoji neobjevil, neměl o něm žádné zprávy. Během těch dní plných pláče a prošení o Ashův návrat ho navštívila i Summer. Snažil se od ní dozvědět, jak se bělovláskovi daří, ale nedostal z ní více než jen nenávistné poznámky a pohrdavý smích. Tohle celé ho píchalo u srdce. V jeho snech se pořád objevovaly modré oči a bílé vlasy. Chyběl mu, neskutečně moc.

Nakonec byl donucen chodit k psychiatrovi, ale psychologa si měl údajně sehnat sám. Nijak se mu do toho nechtělo, ani se do toho nebude hrnout. Neviděl to jako urgentní, důležité. Psychiatra má, nač by měl mít i psychologa? A ani ho nijak nepřesvědčilo, když slyšel jeho lékaře se bavit s psychiatrem, že je údajně urgentní případ.

Když se po několika dnech vrátil domů, našel pod rohožkou obálku, o které se Ash zmiňoval. Nestačil se divit, kolik peněz tam našel. V obálce bylo uloženo 1,600 $. Byl to ten největší obnos peněz, jenž si mohl nechat pro sebe a naložit s tím. Vždy, když peníze dostal, musel se postarat o nájem, kdy míval problém vyjít. Jenže teď má od něj na tři celé měsíce klid. | V přepočtu okolo 38,000 Kč ke dni 1.7. 2022 v kurzu 23.788 |

Do školy se mu nechtělo, ale věděl, že stejně bude muset. Nestačil se divit, kolik změn se jen za několik dní odehrálo. Do výuky všech ročníku byla zavedena psychologie, do které byla zařazena také starost o své mentální zdraví. Profesoři i studenti začali Nathaniela brát zcela jinak, bavili se s ním jako se sobě rovným. Už nebyl ten loser, troska. Byl na příčce někde mezi střední vrstvou a smetánkou. Necítil se v tom úplně komfortně. Byl by radši, kdyby opět spadl do spodiny školy.

Snažil se studentů ptát na Ashe, ale ani od nich nic nezjistil. Jak u Summer to byl výsměch, nenávistné poznámky. Chápal, že to, co bělovlásek provedl, nebylo úplně v pořádku, ale opravdu se museli začít chovat takto? Všechen ten výsměch se z něj přenesl na Ashe. Ale ti lidi byli slepí, neuvědomovali si to. Dělali neustále to stejné, jen oběť byla jiná. Napadla ho otázka, zda studenti vůbec ví, co se Ashovi stalo.

Nemohl ho nikde spatřit, jako kdyby se do země propadl. A přeci jen, když uviděl jeho postavu, někdo mu zatarasil cestu a pokoušel se s ním navázat kontakt. Nenáviděl to. Tak šíleně moc. On nebyl extrovert jako modrooký. Byl introvert, a tak mu to vyhovovalo.

Present time

Zrzek se snažil schovat do své černé hoodie. Díval se do země, pokoušel se ignorovat pohledy studentů. Taková pozornost se mu nelíbila. Spíše by si přál, kdyby byl opět přehlížen, znovu se stal v očích studentů neviditelný. Vůbec nechápal, jak se náhle lidi začali starat. To je sžírala vina? To se tak moc snažili zbavit kostlivce ve skříni? Mysleli si, že i oni samotní mají podíl viny na jeho pokusu o sebevraždu?

S povzdechem si kapuci vrazil ještě více do očí a pomalým krokem pokračoval ke své skříňce. Ale celé tohle vykračování mu zničil výsměšný smích od několika lidí, kteří vykřikovali i nadávky na nějakou osobu. Jeho přirozená lidská zvědavost mu nedala. Proplížil se k menší skupince lidí, již stáli v kruhu a pouze pozorovali tu ohavnou show před sebou. Opravdu to byli jak hyeny, bezcitná stvoření.

Když se jeho oči podívaly na týranou osobu, musel v sobě udusit vzlyk. Modrooký chlapec byl natisknut na zemi, princ školy ho škrtil. Co ho překvapovalo bylo, že se Ash nijak nebránil. Chtěl se nechat mlátit jako trest za to, co mu udělal? Chtěl trpět? Proč to dělal? Opět měl tolik otázek, ale tentokrát je v sobě ukrýval bělovlasý chlapec, jenž nadále ležel na zemi, dlaně ve volném stisku držely ty od Prince.