𝑩𝒐𝒚 𝒘𝒊𝒕𝒉 𝒘𝒉𝒊𝒕𝒆 𝒉𝒂𝒊𝒓 [𝑮𝒂𝒚 𝒔𝒕𝒐𝒓𝒚] ✓

Nᴏ. 15: I ᴘʀᴏᴍɪsᴇ

~Nathaniel~

Dny se dny se scházely, až se blížil konec Nathanielovy dovolené. Ashovy noční můry se noc co noc dostavovaly, nehodlaly zmizet. Nepomáhalo ani, že měl pihatého v náruči a usínal mu po boku. I tak se probouzel s bolestným křikem, kdy se následně zelenookému omlouval, že se kvůli němu nemůže vyspat. Jenže to nebyla jediná věc, za kterou se během nocí omlouval. Omlouval se mu také za vše, co mu udělal.

Teď bylo ráno, kdy oběma klimbala hlava, jak se ani jeden řádně v noci nevyspal. Seděli u stolu, na kterém měly šálky s horkou kávou. Naivně si mysleli, že je to probere, ale oba se v hlavě shodli, že s takovou budou potřebovat další a další dávky kofeinu. Poslední noc byla jedna z nejhorších, kdy Nathaniel viděl, jak blondýn zcela propadl panickému záchvatu. Se slzami sledoval, jak se modrooký celý třese, jak se dusí, jak ke konci mlátil pěstmi do zdi.

„Za kolik dní ti končí dovolená?" zeptal se blondýn se zívnutím. Oba se napili z hrnku, než se na sebe podívali. Vnímali tu atmosféru kolem nich. Byla plná jisker, napjatá, těžká. Cítili, jak je to k sobě táhne. Být to na Nathanielovi, už nejednou by s ním skončil v posteli. Jenže modrookého něco drží zpátky. Viděl na něm, že by taky chtěl. O co mu tedy šlo?

„Za dva dny," odpověděl mu, když si podepřel hlavu dlaní. Oběma chyběla energie, ale nehodlali to řešit. Pouze doufali, že se nějakým zázrakem energie objeví a oni nebudou muset trávit celý den v posteli. Nathaniel měl možnost s Ashem být, chtěl toho využít. Netušil, zda by se nechal blondýn přemluvit, aby jel s ním zpět do města.

„Tak to bychom měli něco podniknout," zamumlal s dalším zívnutím. Na malou chvíli zavřel oči, aby se protáhnul. Nathaniel neváhal a jednal, když se rychlostí blesku postavil ze židle a přešel k Ashovi, kterému si sednul do klína. Setkal se s velice zmateným pohledem, ve tváři překvapení. Netušil, co má andílek na jeho klíně v úmyslu. Někde v koutu mysli to věděl, ale nechtěl si to připustit.

„Co to provádíš?" zeptal se s lehkým koktáním, v lících červeň. Jemně třesoucí se dlaně položil na jeho pas, zatímco se snažil zaměřit na všechno možné než jen na to, že mu na citlivém místě sedí mladý muž, jenž je středobod jeho zájmů. Pociťoval jeho stehenní svaly, jak se napínají. Také cítil tlak, který vyvíjely jeho hýždě. Proklínal ho, jelikož jimi seděl přesně tam, kde neměl.

„Říkal jsi, že bychom měli něco podniknout," zašeptal mu v odpovědi do ucha, od kterého skousl lalůček. Nathaniel nebyl zrovna typ, jenž se snažil svádět. Nevěděl jak na to, pokaždé u Raidena pohořel. Ale jako kdyby to s Ashem bylo zcela přirozené. Úplně netušil, proč tak moc touží se mu dostat do kalhot, ale chtěl to, prahnul po tom. Chtěl už konečně Ashe dostat tam, kam se snaží už celé dny. Možná se mu to nedařilo, ale jednou se každý časem vzdá.

„Proč tak moc chceš, abych se s tebou vyspal?" zamručel nechápavě, a poté v sobě udusil vzdech, když mu Nathaniel začal líbat krk. Bylo to tak opatrné, jemné. Po dlouhé době si nechával opečovávat krk. Své klienty nikdy nenechal, aby si jej jakkoli označili. Zrovna dvakrát netoužil po tom, aby vypadal tolik použitě.

„Už na střední jsem k tobě něco cítil. Líbil ses mi. Byl jsi tehdy první, kdo se zajímal, kdo mi lichotil. Ale nic jsem nezkoušel, jelikož jsem nevěděl, jak to máš s orientací. Taky můj psychický stav nebyl nejlepší. Chci tě už nějakou dobu, ksakru. A vidím na tobě, že to máš stejně. Ale něco tě drží zpět. A já chci vědět co," odpověděl mu s jistou dávkou naštvanosti a zoufalství. Díval se mu do očí, ve kterých viděl nehorázně velkou dávku překvapení, ale také smutku s bolestí. Vůbec nechápal, proč se tak cítí. Po dvou letech mu konečně řekl, že v něm má zájem a on se cítí takto?