𝑩𝒐𝒚 𝒘𝒊𝒕𝒉 𝒘𝒉𝒊𝒕𝒆 𝒉𝒂𝒊𝒓 [𝑮𝒂𝒚 𝒔𝒕𝒐𝒓𝒚] ✓

Nᴏ. 18: I ᴅᴏɴ'ᴛ ᴡᴀɴɴᴀ ʟᴏsᴇ ʏᴏᴜ

~Nathaniel~

„Mám nápad," začal zničehonic Ash druhý den ráno. Zelenooký, co měl jen možnost, díval se na něj a pozoroval ho, jako kdyby blondýn byl vesmírné těleso. Nechápal, jak může tak dokonale hrát. Je to jen pár hodin, co z něj dostal, že je do něj zamilovaný, ale dělá, jako kdyby se nic nestalo. Jako kdyby žádná slova nepadla, jako kdyby ani jeden nebrečel a následně neusnuli.

„Tak to mě zajímá. Jsem samé ucho, zlato," vybídl ho ke slovu zrzek. Dneska byl poslední den, co měl dovolenou, zítra už musel nastoupit zpět do práce. Byl to také poslední den, kdy mohl blondýna přesvědčit, aby odjel s ním. Moc se mu nelíbilo, že Ash měl jakýsi nápad, ale chtěl si ho vyslechnout. Uznával, že na modrookého tlačil, ale měl jednoduše strach. Nechtěl o něho znovu přijít. Dva roky odloučení mu připadalo dostatečně dlouho.

„Vrátím se do toho města a budu s tebou bydlet, ale neodjedu hned dneska. Odjedeš sám. Já bych si vzal třeba tak týden, možná dva, abych si tady vše vyřídil. A až by bylo vše hotovo, přijel bych za tebou. Co ty na to?" navrhl mu s nadějí v hlase. Nathaniel na něj chvíli koukal, jisté pochybnosti mu létaly hlavou. Nechtěl na to přistoupit. Chtěl ho dneska odtáhnout. Nevěřil mu, že by své dodržel. Jenže si vzpomněl, co mu včera říkal. Také si vzpomněl, že už jednou svému slovu došel. Přesně tehdy, když mu slíbil, že se změní.

„A slibuješ, že přijedeš? Nenechám mě v naději? Nemyslím to vůči tobě nějak špatně. Jen mám strach, Ashi. To je celé," přiznal ke konci s rezignovaným povzdechem. Sklopil pohled k hrnku s čajem, který mu zahříval dlaně. Nesnášel se za to, že tolik přemýšlel. Chtěl Ashovi věřit, ale měl obavy. Doufal, že jej mladý muž naproti pochopí. Ztratil ho jednou, nechtěl to absolvovat podruhé. A rozhodně ne po tom, co se o něm dozvěděl.

Zelenooký byl natolik zahloubán v myšlenkách, že si ani nevšiml, že se Ash postavil a přešel k němu. Proto vyděšením ucukl, když se mu brada ocitla v jemném sevření prstů. Poté mu zvedl hlavu tak, aby se podíval do ledovcové modři. Viděl v nich tu něhu, laskavost. Když se mu díval do očí, srdce mu plesalo. Cítil se najednou tak moc v bezpečí, chráněn. Měl hlavně pocit, že znovu našel domov.

„Slibuji, pihatej," zašeptal s něžným úsměvem. Oslovený pocítil, jak mu začala více hřát líčka a srdce nabralo na rychlosti. Nathanielovi připadalo, že je blondýn až nebezpečně blízko. A ničemu nepomohlo, když mu náhle pohled sám od sebe sjel na jeho plnější rty. Stačila jen malinká chvíle a on se na nich stál závislý. Nechápal, jak Ashovy rty mohou být tak jemné. Někdy si připadal, že snad líbá hedvábí.

Červeň se mu rozlila do celého obličeje, když na plnějších rtech uviděl úšklebek. Odhadoval, že se na ně díval až příliš dlouho. Jenže si nedokázal pomoct. Nejen, že v něm stoupala sexuální frustrace a ohromná touha po těle modrookého, ale také se stal závislým na jeho rtech. Většinu času měl chuť se rozběhnout proti zdi, aby se takových myšlenek zbavil. Doufal, že jednou Ash povolí a pomůže mu s utišením touhy.

„Políbíš mě už?" vydechl zrzek nedočkavě. Jenže jak sledoval, Ash se k tomu neměl. Pouze mu držel bradu mezi prsty, úšklebek nadále na rtech. Měl chuť mu jednu vrazit a úšklebek mu z tváře vymazat, ale nedokázal tělo přinutit k byť sebemenšímu pohybu. Jeho mysl byla natolik zaměstnána zkoumáním té nádherné modři, že na něco jiného nezbylo místo.

„Mhm, tak si to získej," vyzval zelenookého svůdným hlasem. Sledoval, jak se Nathanielovi rozšířily oči a rty se od sebe jemně oddělily. Měl náladu pihatého trápit, škádlit. Líbilo se mu, jak se červenal, jak se styděl. Připomínal mu koťátko, které je schované, ale zároveň je zvědavé. Nathaniel mu spíše připadal roztomilý jak sexy. Byl spíše typ člověka, který vás nutí se s ním mazlit, jak přemýšlet o nekalostech.