Nezapomenutelný polibek

7. kapitola

"A o čem chceš mluvit, Adriane?" zeptala se ho Samantha, "chceš mi snad vysvětlit své včerejší chování?" dodala nenávistně. "Ano, rád bych," přikývl Adrian. "Tak vysvětluj," pobídla ho Samantha. "Nechci to rozebírat tady na chodbě," odvětil Adrian, "a ne před Aurorou," podíval se na svou sestřenici. Aurora se držela Samanthy za ruku a po celou dobu se na Adriana mračila. "Můžeme jít ke mně do pokoje," navrhl Adrian Samanthě. "Ty si myslíš, že po tom včerejšku vkročím do tvého pokoje?!" zasmála se Samantha ironicky, "jestli si chceš se mnou promluvit, tak půjdeme třeba do kuchyně," navrhla Adrianovi. "Tak dobře," přikývl Adrian. Samantha a Aurora se obrátily a šly ke kuchyni. Adrian je následoval a měl co dělat, aby se udržel v klidu. Jazmín připravovala v kuchyni oběd, když do dveří vešly Samantha s Aurorou. "Holky, jdete mi zase pomoct?" usmála se na ně, "proč jste tak vážné?" zeptala se nechápavě. Do kuchyně vešel Adrian a Jazmín vše došlo. "Chcete něco, pane?" zeptala se Adriana s předstíraným úsměvem. "Mohla by ses na chvíli postarat o Auroru a nechat nás tu se Samanthou osamotě!" zdůraznil Adrian. Jazmín se podívala na Samanthu, která jí přikývnutím naznačila, aby Adriana poslechla. "Auroro, pojď se mnou," řekla jí Jazmín. Aurora k ní přiběhla a chytla se jí za ruku. "Zůstaneme někde poblíž," zdůraznila Jazmín Adrianovi a poté s Aurorou odešly. "Tak jsme sami! Můžeš vysvětlovat!" pobídla Samantha Adriana.

Služebná otevřela dveře domu Santanderových a dovnitř vešla Karina. "Karino, zrovna mi jdeš do rány," řekla jí Eva, která právě vešla do haly. "Co se děje, Evo?" zeptala se Karina a obě se políbily na tvář. "Promluvíme si v pracovně," odvětila Eva, a tak s Karinou odešly do pracovny. "Posaď se," ukázala Eva na židli a sama si sedla naproti Karině ke svému stolu. Karina se posadila a přehodila si nohu přes nohu. "Tak o čem chceš mluvit?" zeptala se Evy. "Přemýšlela jsem o situaci v naší rodině a teď když se Adrian vrátil, tak je myslím ten správný čas, abyste se vzali," vysvětlila jí Eva. "Evo, tím si mě opravdu potěšila," usmála se Karina, "ale znáš Adriana! Nenechá se do ničeho nutit," připomněla Evě. "Vím, že je Adrian až moc tvrdohlavý," uznala Eva, "kvůli studiu v zahraničí jsem s ním taky nějakou chvíli bojovala, ale nakonec se přemluvit nechal," připomněla Karině, "a se svatbou s tebou bude určitě souhlasit mnohem dřív a raději. Vždyť tě miluje," usmála se Eva. "Kdyby si tak, Evo, věděla, do koho je tvůj milovaný syn opravdu zamilovaný!" pomyslela si Karina. "Vaše svatba bude svatbou roku!" rozplývala se Eva. "Evo, raději si nedělej plané naděje," upozornila ji Karina. "O vaší svatbě se bude mluvit ještě dlouhá léta," rozplývala se Eva dál, jako by Karinu vůbec neslyšela. Karina mlčela a jenom se usmívala. "Nemohla jsem si pro své syny přát lepší manželky než jsi ty a tvoje sestra," usmála se Eva, "jenom s Jorgem jsem selhala," dodala rozzlobeně. Podívala se na fotku svého nejmladšího syna a zesmutněla. I když svůj smutek nedávala tak často najevo, smrt jejího syna ji trápit nepřestala.

"Samantho, já se ti chci za ten včerejšek opravdu strašně moc a moc omluvit!" omlouval se jí Adrian, "slibuju ti, že už se nikdy nic podobného nestane!" sliboval Samanthě a držel se své role hodného švagra. "A můžu vědět, co tě k tomu vedlo?" zeptala se Samantha ironicky a překřížila si ruce. "Byl jsem hrozně opilý a nevěděl jsem, co dělám," vysvětlil Adrian. "Ale v pátek si nebyl opilý, když jsi mi na rameni málem udělal modřinu!" připomněla mu Samantha. "Sam, prosím tě, odpusť mi," přiblížil se k ní Adrian, "opravdu nevím, co se se mnou po tom návratu stalo! Ale znovu ti slibuji, že už se k tobě nikdy tak chovat nebudu! Ty víš, že takový nejsem! Přeci mě znáš!" obhajoval se. "Myslela jsem si, že tě znám," odstoupila Samantha od něj, "ale teď o tom dost pochybuji!" dodala zmateně. "Rozumím ti a vím, že je teď pro tebe těžké mi znovu věřit, ale jsem si jistý, že si znovu získám tvou důvěru," usmál se Adrian. "Opravdu ráda bych ti znovu věřila, protože dříve jsme si spolu rozuměli a já za tvé přátelství byla moc vděčná," odvětila Samantha a pousmála se, "ale teď po tom tvém chování bude těžké to přátelství znovu najít!" dodala vážně a odešla. "Však ty ho najdeš! A najdeš daleko víc, až si uvědomíš, že jenom se mnou můžeš být šťastná!" pomyslel si Adrian s chtivým úsměvem.