Nezapomenutelný polibek

8. kapitola

Samantha a Miguel stále leželi na zemi a nic nevnímali. Jen oči toho druhého. Jazmín si decentně odkašlala, aby si uvědomili, že tam nejsou sami. Jako první se vzpamatovala Samantha. "Asi bychom už měli vstát," pousmála se na Miguela. "Jistě," zasmál se Miguel, vstal a poté podal ruku Samanthě, aby jí pomohl. "Děkuju," usmála se Samantha. "A já se ještě jednou moc omlouvám," omluvil se Miguel, "nestalo se ti nic?" zeptal se Samanthy. "Ne, jsem v pořádku," usmála se Samantha. Miguel jí úsměv opětoval a oba si znovu zahleděli do očí. Jazmín se na ně nechápavě dívala a po chvilce si znovu odkašlala. "Sam, nepředstavíš nás?" zeptala se. "Migueli, to je moje nejlepší kamarádka Jazmín Valdéz," představila mu Samantha Jazmín, "a to je Miguel Mendoza," představila Jazmín Miguela. "Těší mě, Jazmín," usmál se na ni Miguel a podal jí ruku. "I mě těší," usmála se Jazmín a stiskla Miguelovi ruku. "Neviděli jsme se už?" zeptal se Miguel Jazmín. "Myslím, že ano," odvětila Jazmín váhavě, "nebyl jste na oslavě narozenin slečny Maríi Eleny?" vzpomněla si najednou. "Ano, už vím," vzpomněl si i Miguel, "pracujete u Santanderových jako služebná," dodal. "Ano," přikývla Jazmín, "a odkud se vlastně znáte se Samanthou?" zeptala se Miguela. "Potkali jsme se před pár dny na hřbitově," vysvětlil Miguel. "Jo tak to jste vy," poťouchle se Jazmín usmála. "A kdo mám být?" zasmál se Miguel. "No ten Samanthin...," smála se Jazmín, ale Samantha se na ni zamračila, aby si dobře rozmyslela, co řekne. "...zachránce," dodala Jazmín. "To nic nebylo," odvětil Miguel, "přede mnou nikdo nesmí ubližovat žádné ženě!" zdůraznil a usmál se na Samanthu. Samantha nervózně sklopila hlavu. "Asi bychom už měli jít," řekla Samantha Jazmín, "María Elena hlídá Auroru a za chvíli už musí jít do školy," dodala. Jazmín přikývla. "Já už vlastně taky budu muset běžet," odvětil Miguel, "rád jsem tě poznal, Jazmín," pokývl na ni, "a tebe jsem rád viděl, Samantho," usmál se na ni. Samantha se pousmála, Miguel se ještě jednou rozloučil a odběhl. Samantha a Jazmín se otočily a dívaly se za ním. "Tak jdeme, Jazmín," probrala se Samantha a popoháněla svou nejlepší kamarádku. "Škoda, že jsem neměla po ruce kameru. Bych ti to pak pustila, aby si viděla, jak by vám to spolu slušelo," pronesla Jazmín nadšeně. "Na vtipy nemáme čas," odbyla ji Samantha a šla napřed. Jazmín zoufale vzdychla nad tvrdohlavostí a nedostupností své kamarádky a šla za ní.

"Kam jdeš, Leticie?" zeptal se Sebastian své manželky, když vyšel z koupelny. "Jdeme s Erikou na nákupy," odvětila Leticia a dávala si doklady do kabelky, "a co mě vůbec vyslýcháš?" obořila se na Sebastiana. "To přeci není výslech," zakroutil Sebastian hlavou, "vždyť jsem se tě jen slušně zeptal," dodal smutně. "Tak se mě příště neptej!" zdůraznila Leticia, "nemusím se nikomu zpovídat a tobě už vůbec ne!" dodala kysele. "Jsem tvůj manžel!" připomněl jí Sebastian. "A to jako něco mění?" nechápala Leticia. Sebastian se nadechnul, aby něco řekl, ale vzápětí si to rozmyslel. Neměl čas ani chuť se s Leticií znovu hádat. "Tak běž, nechci tě zdržovat!" řekl Sebastian ironicky a ze skříně si vyndal oblečení, "už taky musím jít! Nevím, kdy přesně Miguel dorazí," dodal. "To myslíš manžela Eriky?" ujišťovala se Leticia. "Ano toho," přikývl Sebastian a zapínal si košili. "A kvůli čemu máte schůzku?" vyzvídala Leticia. "Začnu pracovat jako učitel v Miguelově škole karate, tak mi vysvětlí všechno potřebné," vysvětlil Sebastian. "Ty budeš pracovat jako učitel karate?" zvolala Leticia nevěřícně. "Vadí ti to snad?" zeptal se Sebastian ironicky. "Ne, je mi to úplně jedno," zašklebila se Leticia, "ale přijde mi to hrozně vtipný," rozesmála se a s neustávajícím smíchem odešla z ložnice. Sebastian zesmutněl.

Adrian seděl ve své kanceláři a předstíral, že pracuje. "Adriane," vešla do jeho kanceláře Karina. "Konečně dorazilo moje rozptýlení," úlisně se Adrian usmál a šel kancelář zamknout. Karina si položila kabelku na jednu z židlí a otočila se k Adrianovi. Adrian si ji přitáhnul k sobě a začal ji vášnivě líbat. "Adriane, musím ti něco říct," řekla mu Karina mezi polibky. "Tak mluv," líbal ji Adrian na krku. "Včera jsem mluvila s tvou matkou," začala Karina s tím, co má na srdci. "Hm," zamumlal Adrian, stále Karinu líbal a začal ji rozepínat halenku. "Říkala mi, že je na čase, abychom se vzali," dodala Karina. Adrian ji přestal líbat a podíval se na ni. "Nevěděl jsem, že je máma tak vtipná," rozesmál se Adrian. "Co je na tom tak směšného?" urazila se Karina. "Miláčku, vždyť ty přeci víš, jak se věci mají," smál se Adrian Karině a políbil ji, "tebe si nikdy nevezmu! Pokud někdy budu stát před oltářem, tak po mém boku bude stát pouze jedna jediná žena! A tou je Samantha Olivares!" vítězně se usmál, sundal Karině halenku a začal ji líbat. "Nenávidím tě, ty mrcho! Doufám, že jednou shniješ v pekle!" pomyslela si Karina, zatímco Adrianovi opětovala jeho vášnivé polibky a poté se s ním milovala.