Poznám svého syna (HP + POBERTOVÉ - Fanfikce)

Kapitola 49.

Do pracovny vstoupil Brumbál.

„Remusi, kočár je tady. Ještě si to můžete rozmyslet."

„Rád bych tu zůstal, pane profesore, ale nemůžu. To se lidem, jako jsem já, stává. Ale děkuji."

„Není něco, co bychom pro tebe mohli udělat, Remusi?" zeptala se Lily.

„Ne, Lily, nic. Už bych měl jít."

Lily ho na rozloučenou objala.

„Ještě se určitě uvidíme, ale pro teď sbohem," dodal Remus. Vzal si své kufry a vyšel ze dveří.

„Sbohem," odpověděl mu ředitel ponuře.

Remus se na ně naposled usmál, a pak opustil svůj kabinet, stejně jako místo učitele.

„Byl to skvělý učitel," prohlásil Harry, když byl Remus z doslechu.

„To ano. Nevím, kde budu shánět náhradu. Uvidíme příští rok," odpověděl Brumbál.

„Víte, co teď bude Remus dělat?" zeptala se Lily.

„Mám pro něj úkol, se kterým by mi mohl pomoct. Úkol, který je důležitý pro budoucnost."

„Budoucnost," zamumlal Harry, jako kdyby si na něco vzpomněl. „Pane profesore, když jsem skládal zkoušku z jasnovidectví, myslím, že profesorka Trelawneyová pronesla věštbu."

„Opravdu? A co říkala?"

„Říkala, že se Voldemortův služebník osvobodí a vrátí se k němu. Že mu pomůže zpátky k bývalé síle. Myslel jsem, že mluví o Siriusovi, ale přitom to byl Pettigrew."

Tohle byla pro Lily novinka. Harry se předtím nezmínil o žádné věštbě. Brumbál nevypadal překvapeně.

„Už se jí to někdy povedlo?" zeptala se Lily. „Mohla pronést opravdovou věštbu?"

„Vlastně by to bylo již podruhé, alespoň pokud vím."

„Takže se Voldemort vrátí?" Harry vypadal stejně vyděšeně jako Lily. „Bude to moje vina. Kdybych Pettigrewa nechal zemřít, Voldemort by se nevrátil."

„A dokázal bys pak se sebou žít, Harry? Voldemort se možná vrátí, ale my ho znova zastavíme, možná i jednou pro vždy. Díky tobě se ze dvou lidí nestali vrazi."

„Nebyla by to jen tvoje vina, i já a James jsme se Petra zastali," přidala se Lily.

„Žij přítomností," poradil mu Brumbál. „Nelam si s tím hlavu." Otočil se k odchodu. Pak ještě oslovil Lily: „Až najdeš Jamese, přijďte za mnou do pracovny. Potřebuji si s vámi promluvit."

„Přijdeme."

Jamese hledala snad dvě hodiny. Nakonec ho našla u jezera.

„Lily, jeden z důvodů, proč se vám vyhýbám, je, že chci být sám..." řekl James.

„Ale není to jen kvůli komu..." konstatovala.

„Harry má jistě otázky a já nevím, jestli mu na ně dokážu odpovědět..."

„Nedokážeš nebo nechceš?"

„Pro tebe je to tak snadné."

„I pro mě by byly některé otázky nepříjemné, ale kvůli tomu se Harrymu nevyhýbám. Harry se na nic neptá. Myslím, že neví, na co by se měl zeptal."

„Takže co?"

„Měli bychom mu o nás říct všechno, nic přikrášleného."

„Nevím, jestli to dokážu."

„Je to tak správné, ať už na to bude Harry reagovat jakkoliv. Řekneme mu to buď my, nebo to za nás ohleduplně udělá třeba Severus. To bys chtěl?"

„Jasně, že ne."

„Pak si tedy musíme promluvit s Brumbálem, očekává nás. Zeptáme se ho, jestli je moudré to Harrymu říct. Také musíme probrat naše menší odhalení. O tom už víš?"

„Vím. Ten slizký parchant Malfoy nás špehoval!"

„Špehování ti nemůže tak vadit, jako kdybys mě ty nikdy nešpehoval," zasmála se Lily.

„To bylo z lásky, zatímco Malfoy to dělal ze zlomyslnosti." Dělal si z ní legraci.

„Tak pojď, musíme jít." Vytáhla ho na nohy.

Šli rychle a nejkratší cestou do ředitelny. Studentů potkali pomálu. Začali se pomalu trousit zpátky z Prasinek a všichni si na ně ukazovali, ani se to nesnažili nějak skrývat.

„Víš, že Remus už odjel?" zeptala se Lily polohlasně.

„Jo, mluvil jsem s ním."

„Poslouchej, není to tvoje chyba, Remus se sám rozhodl. A pokud za to někdo může, tak je to Severus."

„Kdybych ho neprovokoval..."

„Tak by to udělal stejně," doplnila Lily. „Jsem si tím jistá."

„Asi by nebyl rád, kdyby tě slyšel," zamumlal James.

„Asi ne," souhlasila Lily. „Ale tohle od něj bylo nečestné, ba přímo odporné. Nebudu se ho zastávat."

Profesor Brumbál je přivítal ve své pracovně. „Děkuji, že jste přišli. Posaďte se."

Poslechli. Lily přemýšlela, co ještě chce Brumbál probírat. Vše je jasné. Jestli nechce vymazat paměť celé škole, všichni budou vědět, nebo zatím spíš tušit, že jsou někým jiným.

„Vaše odhalení, stejně jako Remusovo, způsobilo na škole velký poprask," poznamenal Brumbál. „Napadlo mě, že by možná bylo lepší říct pravdu. Nebudou žádné dohady, studenti to budou brát jako fakt, že tu jste. Prvních pár týdnů budete slavní a obdivovaní, stejně jako Harry během jeho prvního roku tady, ale pak si na vás zvyknou."

Lily na něj zůstala jen vyjeveně zírat. Tohle navrhoval Brumbál? Ano, byl to vcelku logický krok, když to stejně ví, ale říct to takhle veřejně?

„Asi to tak bude lepší," souhlasil James. „Co s námi ale teď bude? Přišel jste už na to, jak nás dostat zpátky?"

„Vlastně ano, nebylo to jednoduché, ale myslím, že jsem přišel na zaklínadlo, které by vás mělo vrátit tam, odkud jste přišli. Avšak ne hned, potřebuji, abyste do minulosti předali poselství. Pokud se to povede, můžeme zachránit spoustu lidí, vy můžete."

Lily věděla, kam tím míří. Mohli by zachránit některé z obětí kouzelnické války. Možná by mohli zachránit i sebe. Nemusela by na ně čekat smrt v tak mladém věku, mohli by spolu žít život, který by měli nebýt Voldemorta. „Víte, jak Voldemorta porazit?"

„Právě, že ne, proto tu ještě jste. Kdybych to věděl, poslal bych vás zpět a mohli byste všechno napravit."

„A máte už nějakou stopu? Něco, co vám pomůže odhalit, proč vždy přežije?"

„Ano, avšak stále nic konkrétního. Slepé uličky, věci, které musím prověřit, a tak dále. Nějakou dobu to ještě potrvá."

„Chtěli bychom s vámi mluvit ještě o něčem," změnil téma James. Zdálo se, že už to chce mít rychle za sebou. Lily se podivila, že o tom začal sám. „Chtěli bychom Harrymu říct všechno."

„Jestli mě žádáte o svolení, klidně můžete. Jestli chcete mou radu, asi byste měli. Možná by bylo lepší mu to ukázat. Obraz vydá za tisíc slov."

„Ukázat mu to? Jak?" zeptala se Lily.

„Můžete si půjčit mou myslánku..."

Zdravím,
doufám, že se vám nová kapitola líbila.
Moc děkuji za všechny pěkné komentáře a hlasy.

Kajka