Poznám svého syna (HP + POBERTOVÉ - Fanfikce)

Kapitola 69.

Zdravím,
vzhledem k tomu, že moje poznámky na konci stejně asi nikdo nečte, chci to napsat hned na začátek.
V posledních pár měsících mám pocit, že zájem o fanfikci upadá. Chtěla bych vás poprosit, abyste mi napsali, co bych mohla zlepšit, popřípadě co byste v této fanfikci chtěli vidět (což platí i u mojí druhé fanfikce ze světa Harryho Pottera). I kdyby to měla být jen drobnost, neváhejte mi napsat. Věřte mi, že pro autora není nic lepšího než zpětná vazba.
Děkuji za jakékoliv komentáře, které tu snad budou. Teď už ale pokračování příběhu:

Ani napotřetí nebylo cestování s pomocí Přenášedla o nic příjemnější. Chvíli po přistání si je přišel vyzvednout zaměstnanec ministerstva v jasně červeném ponču a modré skotské sukni. V ruce nesl svitky pergamenu obsahující seznam jmen.

Lily si teprve teď uvědomila, že si pan Weasley vzal mudlovské oblečení místo obvyklého kouzelnického hábitu. Mimo Bradavice byla zvyklá vídat lidi pouze v normální oblečení, takže si toho hned nevšimla, ale když teď před nimi stát tento kouzelník, který toho očividně o mudlovském oblečení moc nevěděl, okamžitě ji to praštilo do očí. Pan Weasley alespoň vypadal více méně normálně. Lily neustále překvapovalo, jak málo toho někteří kouzelníci vlastně vědí o mudlech. Copak nikdy nebyli ani v Londýně? Do Příčné ulice musel alespoň jednou každý kouzelník a šance, že přitom nepotkal jediného mudlu, byla minimální.

„Brzké vstávání, co?" zeptal se kouzelník bodře, když si prohlédl jejich ospalé tváře. U Lily a Jamese se zastavil. Zíral na ně celých pět vteřin, než mu došlo, že jsou to skutečně oni.

James a Lily Potterovi se připojili ke svému synovi a jeho statusu celebrity, pomyslela si Lily. Při takovém pomyšlení se jí moc dobře neudělalo. Představa, že by na ni všichni koukali stejně jako v Bradavicích jak v jejich době, tak v téhle poté, co se všichni dozvěděli o jejich pravé identitě, ji znepokojovala. Nikdy nechtěla být středem pozornosti a opakovala si to zas a znova.

Kouzelník se vydal přímo k nim. „Jamesi, Lily, nemůžu uvěřit, že vás vidím!" řekl. Lily tohoto muže nikdy předtím neviděla, tím si byla naprosto jistá, přesto se choval, jako by se už dlouho znali. Přátelsky jim stiskl ruku. Když se jich dosyta naobdivoval, vzal si Přenášedlo, podíval se do seznamu jmen, ukázal jim směr, kterým se měli vydat do svého kempu, a řekl jim, že nejdřív musí najít mudlovského správce pana Robertse.

Tak proto mudlovské oblečení, pomyslela si Lily. Vzhledem k tomu, že shromáždění bylo zcela kouzelnické a na odlehlém místě, Lily nečekala, že by zde platila nějaká zvláštní opatření kromě standartních kouzel, která měla udržet zvědavé mudly daleko od famfrpálového hřiště a kempů.