Šarlatový had (HP)✓

Přeskočilo ti?! ✓

Harry zrovna scházel z jedné z věží.

Chtěl se na chvíli projít po hradě, když Ron s Hermionou něco řešili s profesorkou McGonagalovou.
Harry byl nakonec rád, že není prefekt.

Náhle do někoho vrazil, div nespadl.

"Dávej krucinál pozor, Pottere!" vyštěkl mladý zmijozel.

"Dávej si ho sám, Malfoyi!" ohradil se.

Draco neměl dobrou náladu. Měl vztek a potřeboval si ho na někom vylít. Harry byl jediný, kdo mu byl po ruce.

"Kde máš ty svoje kamarádíčky, Pottere?"

"Co je tobě do toho?!" vyjel Harry.
"Nejsem jako ty, aby mi za zadkem musel pořát někdo stát!"

"S tebou já pomoc nepotřebuju!" ohradil se Draco.

"Chceš se snad prát, Malfoyi?"

"Být tebou si moc nevyskakuju, Pottere! Mohlo by se ti něco stát."

"Takže teď mi budeš vyhrožovat? Stačí, aby ses dal k Smrtijedům a budeš od svého drahého otce k nerozeznání," ušklíbl se Harry.

"COS TO ŘEK?!!" zuřil Draco.

Nesnášel, když ho někdo srovnával s jeho otcem. Lomcoval jím vtek.

"Slyšels ne?" odpověděl drze Harry a než se nadál, opíral se zády o kamennou zeď. Draco svíral jeho hábit a vypadal, že ho brzy uhodí.

"Odvolej to," zavrčel.

Harry začínal být nervózní, přesto se však odmítl vzdát. Od Malfoyova obličeje ho dělilo jen pár centimetrů. Vytrhl mu z rukou hábit.

"Nikdy," procenil skrz zuby.

Draco levou rukou sevřel jeho zápěstí a pravou se napřahoval k úderu. V poslední chvíli ji však spustil.

Překonal těch několil centimetrů, které je od sebe dělili a přitiskl své rty na jeho. Zároveň povolil stisk kolem jeho zápěstí.

Harry překvapením strnul a nebyl s to se pohnout. Když se však vzpamatoval, vší silou od sebe zmijozela odstrčil. Napřáhl se a udeřil Malfoye pěstí do obličeje.

Draco to nečekal, takže skončil na zemi a z natrženého rtu si rukávem setřel krev. Podíval se na Harryho s výrazem naprostého zmatení.

"CO TO SAKRA MĚLO BEJT?!" utrhl se na něj Harry.
"PŘESKOČILO TI? CO SIS JAKO MYSLEL, ŽE DĚLÁŠ, MALFOYI?!!" křičel na něj.

Draco si teprve nyní uvědomil, co vlastně udělal.

Vždyť jsem mu dal pusu! Merline, políbil jsem kluka! A zrovna Pottera! vztekal se na sebe v duchu.

Rychle se zvedl a bez jediného slova běžel pryč.

Harry z toho byl ještě otřesený, když procházel otvorem do společenské mísnosti.

Hermiona a Ron tu již byli, stejně tak i Ginny, Fred a George, kteří se v rohu mísnosti něčemu smáli. Byli tu i další nebelvírští studenti, Harry jim však nevěnoval pozornost.

Sedl si do jednoho z křesel.

Co to mělo znamenat? Proč to krucinál udělal? Skoro bych si i myslel, že je to další z jeho pokusů mě ztrapnit nebo tak něco. Ale proč tedy vypadal tak překvapeně? Jako by si ani neuvědomil, že mě...on mě...VŽDYŤ JÁ SE LÍBAL S MALFOYEM!!

"Harry? Slyšel jsi, co jsem říkal?" vytrhl ho z myšlenek Ron.

"Hmm? Ne já... promiň, neposlouchal jsem," omluvil se mu.

"Děje se něco? Vypadáš jako by se ti něco stalo. Jsi v pořádku?" zajímala se Hermiona.

"Nic mi není," uklidňoval ji Harry.

"Tak co se stalo?" přidal se Ron.

"Byl jsem se jen tak projít po hradě a narazil jsem na Malfoye," sdělil jim.

"A...?"

"Co bylo dál?" zajímalo Rona a Hermionu.

Harry nevěděl, zda-li jim má říct i o tom polibku. Nakonec se rozhodl nic jim neříkat, alespoň dokud nebudou sami.

"Nic. Prostě jsme se chytli a... málem jsme se poprali, ale nakonec odešel,"
zkrátil to Harry.

"Jen tak?" divil se Ron. "To se mi nezdá."

Harry se však odmítl k tomu dál vyjadřovat.

Když si šel toho večera lehnout, nedokázal usnout. Neustále se vracel k tomu polibku.

Netušil, že se stejnou věcí trápí i Draco...