Šarlatový had (HP)✓

Druhá šance✓

Následující ráno se Draco dostavil na snídani mezi posledními, protože doufal, že Harry už tu nebude.

Vlastně se mu ani nechtělo vstávat, nejraději by zůstal zalezlý v postely a už nevylezl. Nevěděl, co si o tom všem myslet, jak na to reagovat. Nevěděl, co se to vlastně děje a co to všechno znamená. Byl zmatený.

Byl zmatený z Pottera, z jeho chování, ale i ze svého. A hlavně ze všech těch smíšených pocitů, kterým nerozumněl a většina z nich pro něj byla novinkou.

Doplahočil se do Velké síně a sedl si ke stolu, kde kromě pár dalších studentů z nižších ročníků nikdo nebyl. Nevadilo mu to, naopak byl rád, že nemusím poslouchat otravnou Pancy ani nikoho jiného.

Aspoň, že je sobota, pomyslel si s vydinou dne stráveného v pokoji. Mohl by dělat úkoly, stejně jich měl hodně a bylo by na co se vymluvit.

Šťoural se v míchaných vajíčkách, neměl chuť k jídlu. Pohled mu bezděčně sklouzl k nebelvírskému stolu, který byl až na pár prváků prázdný, a oddechl si.

Po pár minutách, kdy se snažil sníst alespoň pár soust, se Velká síň začala vylidňovat.
Nakonec tam zbyl sám.
Když už se chtěl zvednout a také odejít, otevřely se náhle dveře. V nich stál Weasley s Grangerovou.

Draco tiše zaúpěl a zabodl pohled do stolu.

Za svými přáteli po chvíli vešel i Harry, který jim řekl, že je jen unavený a chce se trochu prospat, proto půjde na snídani později.
Ron a Hermiona šli samozřejmě s ním.

Ve skutečnosti měl však stejné úmysly jako Draco, kterého ten den nechtěl potkat.

Rozhlédl se po síni a ztuhl, když si všiml osamělé postavy u zmijozelského stolu.

Draco se náhle nedokázal ani pohnout. Dělal však, že si ho nevšiml a upíral pohled do talíře.

Harry trochu prkeně následoval hádající se přátelé a usedl ke stolu.

Přinutili ho sníst aspoň něco, ale jinak je ani nevnímal. Jeho pohled byl upřený na blonďaká na druhé straně síně.

Draco se po několika dlouhých minutách přinutil pohnout.

Zvedl hlavu a setkal se s pohledem zelených očí.

Rychle se zvedl a dal se k odchodu.
Harry se zvedl také, chtěl s ním mluvit, ale zmijozel mu utekl.

"Co je, Harry?" doběhl ho Ron a za ním Hermiona.

"Proč jsi za ním tak vyběhl? Stalo se něco? Stalo, viď? Proto jsi tak zamklý a nechtěl jsi vylézt z postele! Harry, musíš nám to říct," naléhala Hermiona.

"Stačí řict a vyřídíme si to s ním!" prohlásil Ron.

"Nic se nestalo!" obořil se na ně Harry. "Prostě jen další hloupá hádka, chci si to s ním vyřídit sám," zamluvil to.

"Jseš si jistý, že..."

"Jsem, Hermiono, nedělej si starosti," přerušil ji. "Musím si udělat úkoly," řekl a zamířil do pokoje.

*****

Draco by se nejraději zavřel v pokoji, jak plánoval, ale on si prostě musel zrovna na dnešek zamluvit hřiště!
Proč zrovna dneska? Proč zrovna já?

Snažil se soustředit na trénink, ale myšlenkami se stále vracel k nočnímu setkání s tmavovlasým mladíkem. Nebylo proto divu, že si nevšiml Potlouku, který mu narazil do násady koštěte.