Šarlatový had (HP)✓

Závist✓

Harry zůstal zaraženě stát a zíral na zmijozelského prince.

"Ty vážně chceš, abych tady s tebou zůstal?" divil se.

"No...nechci tu být sám a když už jsi tu..." vyhýbavě mu odpověděl Draco.

"To není odpověď na mojí otázku."

Draco si povzdechl. "No dobře...já...já chci, abys tu se mnou zůstal, Pottere. Stačí?"

Harry nadzvedl obočí, ale nakonec přece jen zamířil k Dracovi. Konec konců - ani on nechtěl být sám.

Stoupl si vedle něj, opřel se o okno a zadíval se ven. Draco ho napodobil.

"Co je to vlastně s tebou?" přerušil ticho Harry.

"Cože? Co tím myslíš?"

"Já jen, že se chováš jinak, než normálně."

"Jo aha. Myslíš, že se nechovám jako Malfoy?" řekl trpce Draco.
Pak si uvědomil, co vlastně řekl a v duchu se okřikl.

Harry překvapeně zamrkal a tázavě se na něj podíval.

"Moc to nechápu," přiznal Harry.

"To je jedno, stejně bys to nepochopil...nebo mi nevěřil," dodal potichu, ale Harry ho i tak slyšel.

Chvíli ho zadumaně pozoroval. V tuhle chvíli blonďatý zmijozel nevypadal jako ten arogantí, nesnesitelný kouzelník, kterého tak nesnášel.

Teď vypadal jako někdo, koho něco moc trápí, ale nemá nikoho, komu by se mohl svěřit. A jeho neobvyklé chování dokazovalo, že musí být docela zoufalý.

Ostatně, jako já, řekl si v duchu Harry a po tváři mu přelétl neradostný úsměv.

Harry náhle pocítil záchvěv lítosti vůči Dracovi. Moc dobře věděl, jak mu asi je.

"Zkus to," řekl nakonec.

Zmijozel se na něj podíval.

Rád by se někomu svěřil, ale nemohl. Nebo ano?
Zavrtěl hlavou.

"Nic ti do toho není!" odsekl.

"Jen jsem se ti snažil pomoct," řekl na obranu Harry.

"Já nechci tvou pomoc! Já..." slova se mu zadrhla v krku.

Opřel se zády a chladnou kamennou zeď a pomalu se svezl na zem. Pevně zavřel oči a snažil se srovnat myšlenky.

Co to se mnou do hajzlu je?! Nejdřív ten včerejšek a teď si tu klidně stojím s Potterem, povídám si s ním a ještě se ho doprošuju, aby tady zůstal! Jako kdybych o něj stál!

Stojíš, jinak bys nechtěl, aby tu s tebou zůstal, ozval se tichý protivný hlásek v jeho hlavě.

Vždyť já vím! musel si nakonec přiznat.

Harry tam stál a tiše ho pozoroval. Bylo mu jasné, že zmijozel zřejmě svádí vnitřní boj.

Harry zabloudil pohledem ke dveřím. Ano, nejraději by odešel.
Přece ho tu ale jen tak nenechám, pomyslel si.

Pak si povzdechl. Možná, že Ron s Hermionou měli opravdu, když tvrdili, že musí pořád někomu pomáhat.

"Malfoyi..." začal, ale on ho přerušil.

"Ty seš ještě tady? Proč? Proč si musíš sakra pořád hrát na hrdinu?! Nestojím o tvou pomoc, jasný?!!" skoro už křičel.

"Já si přece nehraju na hrdinu!" naštval se Harry.