Šarlatový had (HP)✓

To snad nemyslíš vážně!✓

Po dlouhé době další část.
Chtěla jsem nejdřív dopsat OS a pak mi do toho zasáhla ještě škola (ještě pořád nemám napsanou seminárku a začala jsem se pomalu připravovat na maturity) a zranění z nepozornosti 😑
Navíc teď ještě doma řešíme prázdniny a můj dárek k osmnáctinám. Zatím se zdá, že mi můj plán vyjde 😏😁
Každopádně, teď zbývají jen poslední dva týdny učení, týden turisťáku a sportovky... Známky mi zbývá teď už jen udržet => Budu mít víc času na psaní, takže se pokusím přidávat častěji 😉
A teď už vás nechám být užít si příběh.

Harry se vrátil na kolej až po půlnoci.

Na tváři měl stále šťastný úsměv a v tu chvíli ho nic netížilo. Klidně by si dal zrovna teď lektvary se Snapem!
No dobře, spíš ne.

Mrzelo ho, že Draca hned podezříval z toho nejhoršího a nechal ho tam čekat.
Zdrželi se v Komnatě nejvyšší potřeby, kde se mu Harry omluvil nejen slovy.

Ano, už to tak bylo. On, Harry Potter, se vyspal se svým býval rivalem, Dracem Malfoyem.

Harry malém zapomněl heslo na jejich kolej, když se mu na mysl dostalo Dracovo slastné sténání...
Zatřepal hlavou a tiše sdělil Buclaté dámě v obrazu heslo.

Chtěl jen rychle proklouznout společenskou místností a konečně se vyspat, ale zarazil se, jakmile se za ním obraz zavřel.
Na pohovce, ze které byl mimochodem skvělý výhled na otvor přiklopený obrazem, kterým právě vešel, seděl jeho nejlepší přítel se zklamaným výrazem.

"Rone," vydechl překvapeně Harry.

"Spíš s ním?"

"Cože?"

Ron místo odpovědi vytáhl z kapsy Pobertův plánek.

Harry si v duchu zanadával za svou neopatrnost. Musel ho nechat na své posteli, když šel za Dracem. A Ron je na něm spolu nejspíš viděl. Spolu.
Neměl se k odpovědi, jen zabodl pohled do podlahy.

"Takže jo," odvodil se z toho Ron.

"To je... já...Rone...jak?" snažil se Harry ze sebe rychle dostat všechny myšlenky, co se mu honily hlavou.

Ron Draca nesnášel, tohle nepochopí! Úplně cítil, jak se mu jeho dlouholeté přátelství rozpadá pod rukama.
Jestli si bude muset vybrat mezi svými přáteli nebo Dracem, nezvládne to. Nemohl by se vzdát svých přátel, ale kdyby kvůli nim opustil Draca.
Zranil by ho tím a všechny šance na jeho obrácení na jejich stranu by se tím pádem rozplynuly.

Harry měl jasno ve dvou věcech:

1. Bez jeho přátel není schopen válku nikdy vyhrát.

2. Jestli má strávit zbytek života po něčím boku, bude to Draco (alespoň teď si to myslel, i když věděl, že stát se může cokoliv).

"Nechceš si radši sednout?" vyrušil ho Ron z rozjímání.

Harry si sedl na pohovku vedle něj.
Byl trochu zařazený. Ron jednal klidně a docela rozumně.
Co se to s jeho nejlepším přítelem stalo? Takhle se normálně nechoval.
Čekal by všechno, nadávky, rozčilování... Ale ne tohle.

"Jak dlouho?" zeptal se Ron a natočil se tak, aby na něj viděl.

"Co jak dlouho?"

"Jak dlouho s ním spíš?" upřesnil Ron svou otázku.

"Jak jsi přišel na to, že s ním spím?"

"Když jsi odešel, všimla jsem si toho plánku na tvé posteli. Chtěl jsem ho složit, ale pak jsem si všiml Malfoye u Komnaty nejvyšší potřeby.
Napadlo mě, že jdeš asi tam, ale předpokládal jsem, že ho hodláš patřičně poslat někam.