𝑨𝒍𝒎𝒐𝒔𝒕 𝑻𝒐𝒈𝒆𝒕𝒉𝒆𝒓 / ʰʸᵘⁿˡⁱˣ

𝑪𝒉𝒂𝒑𝒕𝒆𝒓 𝒕𝒘𝒆𝒏𝒕𝒚-𝒆𝒊𝒈𝒉𝒕

Soo.jinnie: však neumím T-T

Umí.

Možná vážně ode mě chce jen, abych jí řekl několikrát, že zpívá hezky.

Felix.lee: tak když to říkáš

Už bych jí neříkal, že zpívá hezky. Byl by to nekončící proces toho, že já bych jí chválil její hlas když zpívá a ona by pořád říkala, že to neumí. Je asi lepší to hned ukončit.

Soo.jinnie: co? Ty říkáš, že neumím zpívat?

Felix.lee: já to neříkám, říkáš to ty

Možná jsem byl až moc hnusný. To jsem nechtěl.

Položil jsem telefon a postel a chvilku jen tak poslouchal písničky při koukání na strop.

Soo Jin se zdá být taková fajn, ale zároveň nevím nevím. Až ji poznám lépe, budu vědět.

Po chvilce jsem se zvedl z postele a šel si dolů do kuchyně pro něco k snědku. Měl jsem malý hladík.

Můj pohled padl na banán, který byl v misce na lince. Mamka vždy nakoupí hodně ovoce. To se mi líbí. Miluju ovoce.

Vrátil jsem se do pokoje a podíval se na telefon. Žádná zpráva od Soo Jin mi nepřišla, tak jsem nad tím jen pokrčil rameny a rozsvítil si lampičku. Chtěl jsem si chvilku číst.

~🐥~

,,A to ti nepřišlo divné?" zeptal se mě Mason, když jsme spolu hráli basketbal na hřišti kousek od mého domu.

,,No já právě nevím. Původně jsem si jen myslel, že to je jen vepřové a ono to tak i chutnalo. Tedy do doby, než Jisung řekl, že v tom může být i jiné maso na což Minho odpověděl, že je tam třeba koňské maso. Potom jsem se zhnusil tak moc, že jsem to už ani nechtěl vidět." zasmál jsem se při vzpomínce na jeden z našich obědu.

,,Ten Jisung z tvého vyprávění vypadá hodně fajn." hodil míč na koš a trefil se.

,,Jako je fajn, ale někdy mě štve. I tak ho mám ale rád." začal jsem driblovat a potom se pokusil trefit koš. Vypadalo to, že se trefím, ale na poslední chvíli míč vypadl.

,,Myslel jsem, že jsi byl nejlepší hráč naší třídy. Kam se to podělo?" podíval se na mě a naklonil hlavu na stranu.

,,Už jsem to dlouho nehrál. Neboj, hodim si ještě jednou a určitě se trefím." vzal jsem si zpět míč a pokusil se trefit koš.

Na mé minulé škole jsem byl v basketbalu dobrý, ale teď, když jsem v Koreji, jsem na to neměl čas. Vždy mě to bavilo.

Už jsem se chystal hodit míčem. Trošku jsem pokrčil nohy, abych mohl lépe vyskočit a hodil míč na koš. Trefil jsem se.

,,Vidíš?" usmál jsem se když se moje osoba otočila zpátky směrem k němu. Z jeho pohledu jsem mohl vyčíst to, že byl ohromen mým výkonem.

,,Hmm, dobře ty," vzal si ode mě míč a chvilku dribloval.

,,Jsem dobrý, vím to," vyplázl jsem na něj jazyk a on se otočil směrem ke mně, zády ke koši.

,,To sice jo, ale ne tak jako já." hodil míč za sebe a ten krásně vpadl do koše. Cože?

,,To kdy ses tak zlepšil?" podíval jsem se na něj. Tomu nevěřím i když jsem to viděl na vlastní oči.

,,Začal jsem na nové škole hrát basketbal a jde mi to lépe a lépe." usmál se.

,,Hmm, doufám že to někdy dotáhneš někam daleko. Chápeš, nějaké turnaje že vyhraješ."