Ona Je Jeho!

lego

To mě hodně zaskočilo. Povídali jsme si a byl na mě i hodnej. Celou dobu jsem ho hladila ve vlasech ale byl hrozný pohled na jeho rozšířené zorničky ale jinak byl nádherný. Jeho vlasy i jeho oči. Barva jeho oči byla nádherná ale bohužel jsem je přes zorničky moc neviděla. ,,Jsme doma" řekl Jakub a vyrušil Dominika jak mluví o jeho rodině. Byl na mě opravdu hodny nebo byl jenom zfetovaný? Ptala jsem se sama sebe ale nejsem schopná si odpovědět ,,hele vytáhni ho nějak opatrně z auta. Já přivolán výtah ať nečekáme a nemusím ho tam držet. Nechci ať stojí. Děkuju moc jsi hodná" řekl když jsem zakývala hlavou souhlasem. Šel a já pomalinku a opatrně vytáhla nika z auta. Vylezla jsem první a popravdě vůbec nevím jak se mi to povedlo ale nějak jsem ho dostala z auta ,,musím ti něco dát" řekl nik když se opíral o auto a vytáhl malí pytlík s bílím práškem podá mi ho a řekne ,,prosím zbav se toho. Já už chci přestat" řekne nebo spíš zakňučí. ,,Bude mi ctí" řekla jsem s trošku se poklonila a pak jsme vyšli. Opřel se mi o ramena ale jako by vystřízlivěl přijde mi že je na tom o dost líp. Obejme mě jedeme do 7 patra do bytu s číslem 7. Jeho ty sedmičky fakt nějak pronásledují. Když je má i vytetovaný. Vešli jsme do bytu. Bylo tam ticho ale pak se začala smát malá. Dominik se rozběhl v botách do pokoje. Já si sundavala boty a pak vyšla z pokoje Hanka. Šla jsem tam a když jsem tam přišla jen jsem se opřela o dveře a sledovala je. Seděl a Heilinka ho lehtala a Dominik spadl. Na zemi ale bylo lego. Kde jako vzala lego ,,auuuuuu" zařval Dominik snad přes celý byt ,,pjomiň stejdo moc se omlouvám" řekla Heilinka a zvedala ho. ,,Říkej mi tati" řekl. Heilinka byla zaseklá asi tak stejně jako já. On ji to vážně řekl? ,,Ty jsi táta?" Zeptala se a koukala na něj jak na nějaké zjevení. On přikývl pohladil ji po tvářičce a ona na něj skočila a obejmula ho. Já to nezvládnu. Na tohle se nedá koukat. Odešla jsem do obýváku kde seděl Jakub a Helenka a povídali si.,,co se děje?" Řekl Jakub když mě viděl. ,,Nemáš brko? Já klidně zaplatím ale..." On mi skočil do řeči ,,prosimtě mám a nic mi neplať" řekl a šli jsme na balkon. Zapálil brko potáhl si a pak ho předal mě. Když jsem cítila příjemný pocit klidu zavřela jsem oči a jen si užívala ten pocit ,,co se stalo?" Zeptal se Jakub. Ukázala jsem na okno (pozn. Autora ten balkon vedl tak že tam bylo to okno fakt nevím jak to mám popsat pardon 😂). Šel k oknu a když se koukal do okna usmál se. Ještě trošku jsme si povídali a pak řekl ,,hele je mi to hrozně blbí promiň ale musím jet do studia" řekl a smutně se usmál ,,já půjdu za Hankou. Měj se krásně ahoj" řekla jsem mu a objala ho. ,,Ahoj Hanko můžeme si pokecat?" Řekla jsem jí a vyrušila ji u koukání do telefonu. ,,Určitě budu jenom ráda" povídali jsme si tak půl hodiny o všem možném když v tom přišla Heilinka ,,mami mohja by jsme pjosim dneska spinkat u táty?" Řekla mi. Já si ji vzala na klín ,,a myslíš že se o tebe táta postará?" Zeptala jsem se jí. ,,Ano on je moc hodný" řekla a já odpověděla ,,tak dobře zlato" řekla jsem jí a podrbala jsem ji ve vlasech ,,a neceš si jít hjat s náma? Jako jodinaaa" řekla malá a já zas měla slzy v očích ale udržela jsem to. Koukla jsem se na Hanku a Hanka kejvla hlavou směrem k pokoji s Nikem. Šla jsem s nimi do pokoje a viděla nika dávající lego panáčka do malého krásného domečku ,,Ježíš vy jste takový šikovní a postavili jste takový domeček?" Řekla jsem a ona se usmála ,,ano a mami můžeme jít o víkendu do zoo? Pjosimmm" řekne mi a já vím co musím odpovědět. Nechci a bolí mě to ale nic nezmůžu. ,,Zlatíčko zoo stojí hodně penízek. Jednou půjdeme ale teď ne dobře?" Řekla jsem a ona jen kývla když jsem ji pohladila po tvářičce. ,,Tak já vám to zaplatím. Jestli by teda nevadilo že bych šel s vama" řekl a Heilinka začala tleskat a byla šťastná ale já jen řekla ,,Niku pojď na chvilku za roh" řekla jsem mu a on i já jsme se zvedli. Když jsme přišli začala jsem mluvit ,,hele je to od tebe moc hezké ale já si to nemůžu dovolit. Byli by to pro mě jen další dluhy a já teď musím začít splácet ty dluhy ne si dělat další. Promiň ale musím to odmítnout" řekla jsem a on se na mě podíval svýma očima a pak mě objemul. Bejt v jeho objetí bylo moc příjemný. Přišla jsem si v bezpečí. ,,Hele já chápu že vychováváni jednoho dítěte ještě k tomu sama není lehký ale nebyl jsem s vama 3 roky a chci s vámi být. Já se omlouvám za to co jsem udělal dnes jen...wow mám dceru. Jednou vás snad pozvat můžu. Mohl bych být s vama častěji?" Dokončil jeho monolog. Nečekala jsem to. Mám dítě na krku které miluju ale starat se o něj je těžké a mít na krku ještě dospělého o kterého bych se musela starat jako dnes? ,,Hele s ní být můžeš ale se mnou ne promiň.."

Tahle kapitola je docela o ničem. Hele budou tu na 90% chyby takže se moc omlouvám ale je to těžký. Hele a fakt nevím jak se chová 3 leté dítě. Asi ne takhle ale berte to prosím s rezervou. Mějte se hezky 😘♥️