bratr

558 14 0
                                    

Všichni se na nás koukli. Byli hrozně překvapení ,,prečo si to nepovedal skôr?" Zeptal se Slovák. ,,Dozvěděl jsem se to teď takže..ale je to anděl. Pozdrav mrňavá" řekl Heilince a Heilinka řekla ,, dobjí den" řekla a kluci se nad ní rozplynuli a řekli ,,pojď si sednout k nám zlatíčko" řekl někdo kdo mi byl od pohledu moc sympatický a byl mi i docela podobný. Oni si ji vzali na malinkou šedou pohovku která byla v místnosti a seděl na ni Slovák a ten nějaký sympatický a za nimi stály ještě další 2 lidí kteří se opírali ze zadu o pohovku. Kluci si s ní hráli ,,a já jsem její máma. Dobrý den" řekla jsem a ten jeden ze zadu řekl ,,normálně nám tykej tak starý zase nejsme. Já jsem Hasan tohle je Decky" ukázal vedle sebe a pak ukázal na Slováka ,,tohle je Kamil a tohle je" řekl ale já mu skočila do řeči ,,Martine jsi to ty?" Řekla jsem mu a on se zvedl ,,jsem jak to víš? Známe se?" Zeptá se a já se zarazím. Je to opravdu on. ,,Já jsem Šany nevzpomináš?" Řekla jsem a on se zvedl a šel mě obejmout.  Objal mě ,,bylo to s ním v pohodě?" Zeptala jsem se jo a on jen rychle řekl ,,ne byl to kokot ale odešel jsem jak jsem mohl a pak jsem začal s hudbou a teď jsem šťastný a teď? Konečně zase vidím sestřičku" řekl a zase mě zmáčknul v objetí ,,sestra? Proč jsi neřekl že máš sestru?" Zeptal se ho Dominik. ,,Nevěděl jsem jestli ji ještě někdy uvidím. A už vůbec jsem nevěděl že se znáte takže.." jo mám zase bráchu ,,zlatíčko tohle je strejda" řekla jsem Heilince když vypadala úplně zmateně. Ona se začala smát a začala oslavovat a tančit a dělat kraviny ,,tohje je nejlepsí den v zivotee" no s bráchou jsem si pokecala a řekla jsem mu spoustu věci. Je to prostě můj sympatický bracha. Bylo 9 hodin večer a Heilinka spinkala na Dominikově klíně. ,,Nejdeme ji dát spinkat?" Zeptala jsem se Dominika. mají tady dva pokoje. V jednou jsem byla když jsem si povídala s Martinem. Říká se mu tady koky. ,,Jo jdeme" řekl mi a já šla s Dominikem do nějakého pokoje. Asi chápu k čemu ty pokoje jsou. Bála jsem se co bylo na tom prostěradle ale zkontrolovala jsem to a bylo to v pohodě. Dala jsem ji na postýlku přikryla jsem ji peřinkou a nechala ji tam spát ale nechala jsem tam telefon s chůvičkou. Takže kdyby začne brecet tak začne Dominikovi zvonit telefon. ,,Dominiku kde vezmu vodu?" Řekla jsem když jsem se zvedala protože mě hrozně moc bolela hlava. ,,Pojď se mnou do kuchyňky. Naleju ti skleničku" šli jsme do kuchyňky a když jsme došli nalil mi skleničku a já ji celou vypila a on řekl ,,zahrajeme si hru" řekl a já se na něj koukla pohledem ,,poslouchám" a on řekl ,,každej bude mít 5 otázek a budeme na ně muset odpovědět popravdě. Jestli neřekne pravdu je to jeho smůla ale pokud by to mělo vyhovovat a měli by jsme spolu vychovávat dítě nebo třeba chodit tak by jsme k sobě měli být upřímný." Řekl a já souhlasila

Má to 535 slov. Je to takový krátký ale hraje mi to do karet. Užijte si to a další kapitolu. Mějte se hezky ahojj😘☺️

Ona Je Jeho!Kde žijí příběhy. Začni objevovat