White Mustang

477 26 3
                                    

„ Omlouvám se já , nemohla jsem moc spát . " Řekla jsem když jsem vstoupila do kanceláře kde už on čekal .
„ V pohodě taky jsem nemohl spát . Chtěl jsem vám zavolat ale neměl jsem na vás číslo . "
„ Oh aha . " Sedla jsem si tentokrát na židli na které seděl včera on .
„ Co byste potřeboval tedy ? "
„ Asi prvně bych chtěl vaše telefonní číslo a pak e-mail . "
„ Jasně . " Vzala jsem tužku , papír a napsala mu tam věci které po mně chtěl .
„ Tady . " Posunula jsem papírek na jeho stranu stolu .
„ Díky . " Usmál se a věci si okamžitě zapsal do telefonu .
„ Údaje od sociálních sítí a tak mi už dala Silvie takže až budete něco potřebovat můžete už i zavolat . " Usmála jsem se .
Můžu zavolat i když nebudu nic potřebovat ? . " Zeptal se a podíval se na mě .
„ Třeba až nebudu moct usnout . " Pokračoval .
„ Jasně jen možná v tomhle případě napište radši zprávu . " Usmála jsem se .
„ Můžu se na něco zeptat ? " Opřel se o židli .
„ Samozřejmě . "
„ Jste tak bledá , tady se to často nevidí . Lidi musí asi dost odsuzovat krásu albínů . Jste albín že ano ? " Zarazila jsem se . Proč se zrovna na tohle ptá ?
„ Jen na půl moje matka byla albín . " Následovala dlouhá pauza . Byla albín .
„ To mě moc mrzí , vím jaké to je . " Řekl vážně . Dívala jsem se na něho . Opravdu ví jaké to je ?
„ Otec mi zemřel . " Řekl a já se cítila jako by mi probodl srdce šípem . Ve mně se najednou probudil smutek a strach . Jak to takhle mohl říct . Umřel mi otec .
„ Den před jeho smrtí jsem mu zalhal , řekl jsem mu že jsem podepsal smlouvu s Ferrari . To jsem si vyčítal dost dlouho . " Byl ke mně tak upřímný . Ale proč ? Znala jsem ho dva dny .
„ Promiň , jak o tomhle můžeš takhle mluvit ? Já doteď nemůžu . " Přestala jsem mu vykat . Vykat mu byla ta nejhorší věc která mě mohla napadnout .
„ Smířil jsem se s tím , v podstatě mi nic jinýho nezbývalo . " Konec věty už jen tak zamumlal . Tak moc jsem chtěla aby jsme ukončili tohle téma . V tenhle moment jsem se jen dívala do země , nemohla jsem se Charlese ani podívat . Tolik bolesti máme oba dva v sobě .
„ Málem jsem zapomněl , mám pro tebe dárek . " Usmál se a vytáhl balíček z pod stolu . Už mi taky nevykal . Pochopil mě .
Vzala jsem si od něho balíček a rozbalila ho .
„ Ne ne , to je skvělý ! " Zasmála jsem se . Bylo to Ferrari triko .
„ Jasně , 16 na zádech . " Jeho číslo . Usmála jsem se na něj a on na mě . Měl ďolíčky , dost mu to pasovalo .
„ Jsem rád že se ti líbí . Nemohla by jsi semnou jet do Bahrajnu kdyby jsi neměla pořádný dress code . " Řekl se smíchem . Málem jsem zapomněla . Příští týden jedu do Bahrajnu .
„ Díky , doufám že ti nevadí že ti tykám . " Raději jsem se zeptala .
„ Vůbec . "

Collide//Charles LeclercWo Geschichten leben. Entdecke jetzt