Collide//Charles Leclerc

Salvatore

Už uběhlo pár dní které jsem trávila v kanceláři . Byl tam klid bez Charlese , mohla jsem se více soustředit . I když bych ráda měla asi v těchto dnech společnost . Musí se připravovat na víkend . Zítra odpoledne odlétáme . Dozvěděla jsem se že má soukromé letadlo , když mi to řekl dívala jsem se na něho s otevřenou pusou a seděla jak solný sloup . Chvíli jsem přemýšlela nad tím jestli jsem ho dobře slyšela . Je tak perfektní . Když tak přemýšlím nad tím odletem , půjdu už asi domů . Nemám ještě pořádně sbaleno , a musím si dokoupit ještě pár věcí .
Zamknula jsem kancelář a sjela výtahem dolů do přízemí . Poslední dny jsem sem chodívala pěšky , ráno jsem si vždycky užívala ne tak rušného Monaka . Monako je nádherný . Hrozně ráda se tudy procházím , nejraději při západu slunce . Který měl za chvíli být tudíž jsem šla cestou blíž k pláži , abych si ho mohla pořádně vychutnat ještě před tím než odletím . Cestou jsem pozorovala krásy Monaka . Na silnicích , se proháněla mnoha luxusních a drahých aut . A najednou se ze zatáčky vynořilo Ferrari 488 Pista . Vypadalo že hned zmizí ale přesně naopak . Vůz zastavil hned vedle mě .
„ Ahoj Stefani ." Naklonil se z auta Charles . Nevěděla jsem co na to říct .
„ Páni , Charlesi to je tvoje auto ? " Zeptala jsem se .
„ Jo , vypadáš překvapeně . " Usmál se .
„ Divíš se mi snad . Nejdřív letadlo a teď tohle . " Usmála jsem se .
„ Musíš se tady naučit žít Stef . " Řekl s úsměvem . Jo , přesně to jediný co mi nikdy nepůjde . Žít tady.
„ Je fakt nádherný . " Prohlížela jsem si auto ze všech stran .
„ Chceš svézt ? Kam máš vůbec namířeno ? "
„ Ne nechci tě nějak obtěžovat to je v pohodě . Zrovna jsem se chtěla jít podívat k pláži na západ slunce . " Vysvětlila jsem mu .
„ Ty mě nikdy obtěžovat nebudeš . Bude mi potěšením svézt tě ." Řekl s úsměvem , vystoupil a otevřel mi dveře .
„ Tak dobře , moc děkuju . " Usmála jsem se .
„ Nevadí když si udělám fotku ? " Zeptala jsem se když nasedal do vozu .
„ Nevadí . " Usmál se a nasadil si sluneční brýle .
Vyfotila jsem si výhled z auta a volant který Charles pevně držel .
„ Na pláž si chtěla že ? Znám jedno hezký místo , myslím že by se ti mohlo líbit . "
„ Jojo dí...." Ani jsem mu nepoděkovala . Tělo se mi okamžitě přirazilo k sedačce když se Charles rozjel . Pusu jsem si zakryla rukou pro případ že bych chtěla vydat nějaký nepěkný zvuk . Od Charlese jsem slyšela jen smích .
„ Lepší než tvůj Golf ? " Usmál se .
„ Hele můj Golf nech na pokoji . Jsem ráda aspoň za něj . " Zasmáli jsme se . Cesta byla kratší než jsem čekala . Charles mi ale i přes to stihl říct něco o tom autě než jsme vystoupili .
„ Můžu se o to auto opřít ? " Zeptala jsem se pro jistotu .
„ Jasně že můžeš . " Zasmál se a opřel se hned vedle mě .
„ Moc hezký . " Zamumlala jsem . Chvíli bylo ticho neměli jsme si nic moc říct . Užívala jsem si ten západ slunce . Nejkrásnější věc .
„ Vypadáš celkem že máš obavy . " Řekl Charles a podíval se na mě .
„ Jak to poznáš ? " Zeptala jsem se .
„ Třesou se ti oči . " Řekl . Ani lidi kteří mě znají od mala tohle u mě nepoznají . Proč zrovna on tohle poznal ? Známe se ani ne týden .
„ Trochu . " Odpověděla jsem mu na tu první otázku ale zrak jsem měla stále na našem výhledu .
„ Nemusíš se obávat , nic ti tam neublíží . Všude bude security . " Řekl a na chvíli se odmlčel .
„ Budu tam i já . " Řekl a já se na něj konečně podívala ale se zmateným výrazem . Potom jsem hlavu sklopila a dívala se do země .
„ Svezl by jsi mě domů ? " Zeptala jsem se .
„ Samozřejmě . " A tohle bylo jeho poslední slovo . Celou cestu zpátky nepromluvil . Ani já jsem nemluvila .
„ Zastav mi tady , zbytek dojdu . Díky . " Řekla jsem a pak vystoupila z auta .
„ Dobrou Stef , zítra se uvidíme . " Vyklonil se ještě naposledy z auta a odjel . Vítr mi odhrnul vlasy z obličeje a já po schodech nahoru do bytu už jen ronila slzy . Otevřela jsem dveře do bytu a rychle se snažila utéct do ložnice bez toho aniž by si mě Silvia všimla . Což se mi samozřejmě nepodařilo .
„ Stef ?! Co se stalo ? " Snažila se mě dohonit , ale bouchla jsem s dveřmi přesně před jejím obličejem . Nechtěla jsem aby mě takhle viděla .
„ Stef co se děje ? " Zeptala se po chvíli i když byla na druhé straně dveří . Zněla vyděšeně , měla obavy .