Wounds & Scars | Break The Cycle

20. O měsíc později

Každý den jsme si byli s Dannym víc a víc bližší. Sházeli jsme se snad každý den po škole a rozebírali různé věci. Pořád jsme si měli o čem povídat. Scházeli jsme se v čajovně nebo v našem místečku v parku.

I s Cloe jsem trávil víc a víc času, začínalo ji růst bříško, ale úspěšně to maskovala, aby si toho nikdo nevšiml, hlavně ne taťka toho malýho.

Co mě ale mrzelo, byl Chester a jeho chování. Pořád za mnou chodil, abych to s ním ještě jednou zkusil, že se změnil. Neustále jsem mu říkal, že opravdu nikoho nechci, ale jakoby to ignoroval. Tak jsem začal ignorovat já jeho a kontakt s ním nevyhledával a docela jsem z něj měl i strach.

—-

Tradičně jsme se s Dannym domluvili, že zajdeme do našeho milovaného parku. Vypadalo to na hezký den, bylo teplo, sluníčko svítilo a ještě k tomu byl pátek. Takže takový ideální den. Aspoň tak vypadal...

Odcházeli jsme jako poslední ze školy a měl jsem divný pocit, že se něco stane. Pořád jsem cítil něco za zády, jako kdyby mě někdo pronásledoval. Nebylo mi to příjemný, ani trochu, ale Dannymu jsem o tom neřekl, nechtěl jsem mu kazit radost, tak jsem jen nasadil svůj roztomilý úsměv.

„Danny!" zařval někdo za námi, úplně jsem se lekl a chytil se Dannyho. Stál před námi Chester, vlasy v očích a v ruce držel zbraň.

„Chezi, co blbneš? Dej to sem." Rozešel se k němu Danny a natahoval ruku, ale Chez na něho namířil.

„Zpátky, mám toho ještě dost na srdci." Zavrčel a Danny ustoupil.

„Viděl jsem vás, scházíte se nějak často. Danny, o tobě jsem věděl, že jsi zasranej zmrd, ale ty Alexi... Proč sis vybral jeho a lhal jsi mi? Já bych ti dal všechno, udělal bych pro tebe všechno, co by sis jen přál. Snesl bych ti modré z nebe. Ale ty si toho nevážíš a dáš přednost týhle svini, co tě při první příležitosti odkopne jako kus hadru."

„Ale Chestere, já si nikoho nevybral, jsme jenom kamarádi."

„Jo, jasně, kamarádi. Aspoň mi nelži do prdele!" raději jsem mlčel, měl jsem strach, jak mávsl s tou zbraní. Nechtěl jsem, aby se něco někomu stalo.

„Vždycky jsi mi sliboval, že mi neublížíš..."

„To ty mi taky a vůbec ti to nevadilo, že jsi mi zlomil srdce, že jsi mě vlastně využíval. Přitom jsi se tahal s tím malým zmrdem!" zakřičel a ozvala se rána. Danny zakřičel a spadl na zem. Držel se za levou klíční kost, ze které tekly potoky krve.

„Danny! Bože, to ne..." do očí mi natekly slzy, měl jsem strach, že vykrvácí. „Co jsi to udělal!?" zařval jsem na Cheze. V otupění upustil na zem zbraň a sehl se ke krvácejícímu Dannymu.

„Brácho, to jsem nechtěl. Opravdu ne..." házel na něj omluvné pohledy, ale to teď nezajímalo nikoho.

„Jdi do prdele." Zavrčel v záchvatu bolesti.

„Buď aspoň k něčemu prospěšný a zavolej pomoc a sanitku, ale dělej!"

Sundal jsem si triko, zmuchlal ho a využil ho k pokusu o zastavení krvácení. Tlačil jsem mu na ránu a Danny se statečně snažil nekřičet. Já byt na jeho místě, tak brečím a řvu přes celý město.

„Kurva, to bolí jako prase."

„Já vím, Danny. Ale neboj se, to zvládneme."

„Alexi, polib mě."

„Děláš si prdel? Máš prostřelený trup a chceš, abych tě líbal?"

„Co když je to naposled?"

„Nemluv takhle..."

„Prosím." I přes tu bolest se na mě usmál a nahodil psí oči. Neodolal jsem mu a věnoval mu vášnivý polibek. Věřil jsem, že to přežije, musí!

Do minuty přiběhl školní zdravotník a několik učitelek, aby zjistili, co se stalo. Chester volal záchranku a já se snažil Dannyho uklidnit.

—-

Do pěti minut přijela sanitka, dali mu tlakový obvaz a naložili do sanitky. Mě vzali na jeho požádání s sebou. Držel jsem ho za ruku a bezmocně sledoval, jak upadá do bezvědomí. Teď byl jeho život v jejich rukou.

Pořád jsem na něho mluvil, aby zůstal mezi námi naživu, hladil ho po hlavě. Tak tak jsem udržoval slzy, takový strach jsem snad nikdy neměl.

Když projížděli chodbou na příjmu a rovnou jeli na sál, živě se mi vybavilo, když jsme takhle čekali na operaci Dextera a doktor nám oznámil exitus. V krku se mi vytvořil obrovský knedlík a modlil jsem se, aby tohle nebyl exitus, ať už falešný nebo pravý.